Proč musíme sedět?

Pojem „práce s publikem“ je dnes v módě. Připomíná, že publikum je alfou a omegou veškerého divadelního snažení. Publikum neroste na stromech podél cest, je třeba si jej vypěstovat, zalévat, hýčkat a rozmnožovat. Někomu kdysi došlo, že lidé se chtějí v divadle také bavit. A tím nemyslím lacinou komedii, ale opak nudy. Znuděný divák je totiž jako shnilé ovoce – dokáže nakazit další.

Lucie Hayashi. Foto: Barbora Škrobáková.

Lucie Hayashi. Foto: Barbora Škrobáková.

A tak pokud nevíme, jak diváka zabavit děním na jevišti, připravíme mu povyražení i v hledišti – říkáme tomu interakce. A jakékoliv pocity, které tuto formu provází, jsou pozitivním výsledkem. Budiž.

Já se ptám ale jinak a vracím tyto snahy o pár set let zpět: proč vlastně tanec sledovat vsedě? Proč není dovoleno kroutit se, houpat do rytmu, chroustat mrkev nebo komentovat své dojmy sousedovi? Kde a kdy se tento „nešvar“ rozmohl a není to náhodou proti přirozenosti?

Miluju tanec celou svou bytostí snad od narození, a to nejen fyzicky, kochám se i pohledem na něj. Ale když si vybavím pohodlnost posezení v Ponci, Altě nebo dokonce v Alfredu, kde po půlhodině nevím, kam s nohama, a „roupy“ (jež mě od dětství trápí, dnes se tomu možná říká hyperaktivita nebo ADHD) mi nutností kontroly či etikety ničí možnost soustředit se, bych dost často jako povyražení zvolila raději hokejový zápas: skákání v kotli, pivo v ruce a kámoši na doslech. Nebo film doma. Ze stejného důvodu nesnáším koncerty vážné hudby – jsou tak vážné! Nakolik tento druh hudby miluji, raději zaplatím za koncert rockové kapely, kterou si mohu vychutnat neformálně, civilně, příjemně, klidně vsedě nehnutě, nebo si naopak tóny prožívat celým tělem. Proč nemají takový „kotel“ i v Rudolfinu?

V době, kdy lidé návštěvu ND vzdávají kvůli obavě z nevhodného oblečení a tanečníkům se nechce do divadla kvůli vidině dvouhodinového přikování k židli, je zbytečné hledat nové nástroje, jak dostat lidi do divadla. Ale jak je přimět znovu se vrátit? Pojďme se zamyslet nad tím, jak doručit kvalitní zážitek, spojit příjemné a poučné s ještě příjemnějším. Jistě nejsem jediný exot, jemuž při sledování tance cukají svaly a touží protáhnout si kosti.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE

Témata článku

práce s publikem

MultižánrovéNonverbální divadloNový cirkusTanec

Re: Vážně?

vložil Jana Novotná

IP: 88.102.188.164
Reaguje na: Re: Vážně?
Dobrý den,
děkuji za názor, vím, že lidé jsou různí. Ne, neberu se za etalon publika. Jsem divák. Tak jako vy. Jen jsem prostě asi z těch, kteří sice milovali školu, ale neradi seděli dlouho bez hnutí v lavicích. Viz má nedávná reportáž. Jde to přece i jinak!!!
Miluji umění, ale chci jej prožívat a vstřebávat svobodněji - a přišlo mi, že v dnešní době práce s publikem může být tato cesta inspirací k zamyšlení. Vám možná přijde jako cesta zpět mezi nevychovanou společnost. Rozumím. Můj názor možná vám přijde exotický, ale i když dle vás vyjadřuje pocity jen menšinové divácké obce, přišel mi zajímavým námětem k zamyšlení. Touha sebeprezentace zde opravdu není. Ani nedostatek příležitostí k tanci nebo hudbě, to se nebojte.
Prostě si myslím, že atmosféru "nevážných koncertů" si fanoušci navzájem nenarušují svým tancem nebo pobrukováním, tak jako "nevážných" tanečních performancí např. folklor, flamenco, break dance... při respektu k tomu, kdo něco sděluje, mohou nechat proudit energii a rytmus vlastním tělem, doplnit zvukem apod.
Pořád někdo vymýšlí, jak mládež přivést do divadla, jak jim přiblížit vysoké a vážné umění... možná by prostě stačilo nenutit je sedět více než hodinu přikován na židli bez hnutí a v naprosté tichosti - a našli by si k němu cestu snáze a sami.
Je to jen nápad. A přišlo mi, že jeho vyslovením se třeba něco pohne směrem vpřed.
Protože cenu za umění dokáží ocenit pouze spokojení diváci. Čím větší množství publika, i toho "nevytříbeného", k lásce k umění přivedeme, tím větší je šance, že v budoucnu někdo z politiků pochopí jeho hodnotu pro společnost a nutnost jej udržovat. A pak nebude nutné donekonečna lobovat za každou korunu na kulturu z veřejného rozpočtu.
Dobrý den, děkuji za odpověď. Snad nyní lépe rozumím záměru, s kterým jste článek psala. Domnívám se, že pokud máte vizi a opravdovou snahu ji předat (ať už hudbou či tancem), na nic si nehrajete a jste pro diváka srozumitelní, najdou si vás - i když spadáte do kategorie "vážných žánrů". Opět zmiňuji Českou filharmonii a fakt, že místa na předplatné se stávají rodinným stříbrem. A to by se bez generační obměny neobešlo. Zároveň se to neobešlo bez razantních změn v samotném orchestru a především v jeho správním zázemí.
Opera bratří Formanů Čarokraj byla stále vyprodaná, a to se bavíme o soudobé vážné hudbě, která to divákovi neusnadňuje :) Kodetova Zlatovláska ve Stavovském divadle byla dokonalá. Tým autorů myslel na děti - délkou představení, oživením mrtvého zlého krále při děkovačce atd., a zároveň se ničím nepodbízel a diváka nepodceňoval. A z pouhého pozorování ve foyer si dovoluji soudit, že i oblečení, které zmiňujete ve svém původním článku, nikomu nečinilo problém, naopak, bylo součástí zážitku.
Povzdech nad podporou umění a uznání jeho hodnoty nelze rozporovat. Jen si myslím, že pokud tak malá komunita, jako je ta česká taneční, nedokáže najít společnou řeč, rozdílnosti ji rozdělují a nečiní pestřejší, nemůže žádat pochopení a podporu od diváků, když si ji nedokáže poskytnout sobě navzájem.
+1 0 ! Odpovědět

Re: Vážně?

vložil Lucie Hayashi

IP: 195.113.75.3
Reaguje na: Vážně?
Dobrý den, buď došlo k omylu při přiřazení úvahy a autorky nebo jste mne opravdu vyděsila, milá paní Lucie. Jak novátorsky se snaží článek vyznít, tak zpátečnický dle mého názoru je. Pokud to měla být úvaha o přiblížení se tanečnímu publiku, pak je tragikomické, že jako etalon publika berete sebe. S vašimi tituly a funkcemi se nemohu porovnávat, jsem z kategorie "věrný divák amatér". Nicméně obratem najdu workshopy, kde můžete švihnout nožkou a při představení si pak vychutnat ty, kteří chtějí něco sdělit a respektovat při tom ostatní diváky, kteří mají třeba jiné potřeby a vaše chroustání mrkve by je rušilo. Za naprosto neprofesionální pak považuji zmínku o Rudolfinu. Pokud byste si dala trochu práce a navštívila stránky Filharmonie, najdete spousty workshopů, kde můžete řádit. A koncerty samotné? Větší sílu a emoce (byť bez hluku a piva) málokdy najdete, jsem abonent a mohu srovnávat. Taneční komunita by naopak mohla pana Marečka požádat o konzultace, práce s publikem/národem je u současné ČF záviděníhodná. A co se ND týká? Balet ND má celou suitu na práci s publikem, ale neatraktivnost stuttgartského repertoáru to nepřekryje. Přeji vám vše dobré a tanečnímu umění u nás lidi, kteří veřejný prostor nevyužívají na sebeprezentaci své rádoby exotiky, ale na posun vpřed. Pokud mohu na závěr položit dotaz, reagoval někdo z aktivních členů Vize tance či Asociace tanečních umělců na nadhoz tématu odměňování umělců provozujících živé umění ze strany ministra kultury? Od TA bych očekávala rozkrývání a posun v tématech tohoto ražení, pokud vás moje zpětná vazba na práci s vaším čtenářským publikem zajímá.
Dobrý den,
děkuji za názor, vím, že lidé jsou různí. Ne, neberu se za etalon publika. Jsem divák. Tak jako vy. Jen jsem prostě asi z těch, kteří sice milovali školu, ale neradi seděli dlouho bez hnutí v lavicích. Viz má nedávná reportáž. Jde to přece i jinak!!!
Miluji umění, ale chci jej prožívat a vstřebávat svobodněji - a přišlo mi, že v dnešní době práce s publikem může být tato cesta inspirací k zamyšlení. Vám možná přijde jako cesta zpět mezi nevychovanou společnost. Rozumím. Můj názor možná vám přijde exotický, ale i když dle vás vyjadřuje pocity jen menšinové divácké obce, přišel mi zajímavým námětem k zamyšlení. Touha sebeprezentace zde opravdu není. Ani nedostatek příležitostí k tanci nebo hudbě, to se nebojte.
Prostě si myslím, že atmosféru "nevážných koncertů" si fanoušci navzájem nenarušují svým tancem nebo pobrukováním, tak jako "nevážných" tanečních performancí např. folklor, flamenco, break dance... při respektu k tomu, kdo něco sděluje, mohou nechat proudit energii a rytmus vlastním tělem, doplnit zvukem apod.
Pořád někdo vymýšlí, jak mládež přivést do divadla, jak jim přiblížit vysoké a vážné umění... možná by prostě stačilo nenutit je sedět více než hodinu přikován na židli bez hnutí a v naprosté tichosti - a našli by si k němu cestu snáze a sami.
Je to jen nápad. A přišlo mi, že jeho vyslovením se třeba něco pohne směrem vpřed.
Protože cenu za umění dokáží ocenit pouze spokojení diváci. Čím větší množství publika, i toho "nevytříbeného", k lásce k umění přivedeme, tím větší je šance, že v budoucnu někdo z politiků pochopí jeho hodnotu pro společnost a nutnost jej udržovat. A pak nebude nutné donekonečna lobovat za každou korunu na kulturu z veřejného rozpočtu.
+4 0 ! Odpovědět

Vážně?

vložil Jana Novotná

IP: 88.102.188.164
Reaguje na:
Dobrý den, buď došlo k omylu při přiřazení úvahy a autorky nebo jste mne opravdu vyděsila, milá paní Lucie. Jak novátorsky se snaží článek vyznít, tak zpátečnický dle mého názoru je. Pokud to měla být úvaha o přiblížení se tanečnímu publiku, pak je tragikomické, že jako etalon publika berete sebe. S vašimi tituly a funkcemi se nemohu porovnávat, jsem z kategorie "věrný divák amatér". Nicméně obratem najdu workshopy, kde můžete švihnout nožkou a při představení si pak vychutnat ty, kteří chtějí něco sdělit a respektovat při tom ostatní diváky, kteří mají třeba jiné potřeby a vaše chroustání mrkve by je rušilo. Za naprosto neprofesionální pak považuji zmínku o Rudolfinu. Pokud byste si dala trochu práce a navštívila stránky Filharmonie, najdete spousty workshopů, kde můžete řádit. A koncerty samotné? Větší sílu a emoce (byť bez hluku a piva) málokdy najdete, jsem abonent a mohu srovnávat. Taneční komunita by naopak mohla pana Marečka požádat o konzultace, práce s publikem/národem je u současné ČF záviděníhodná. A co se ND týká? Balet ND má celou suitu na práci s publikem, ale neatraktivnost stuttgartského repertoáru to nepřekryje. Přeji vám vše dobré a tanečnímu umění u nás lidi, kteří veřejný prostor nevyužívají na sebeprezentaci své rádoby exotiky, ale na posun vpřed. Pokud mohu na závěr položit dotaz, reagoval někdo z aktivních členů Vize tance či Asociace tanečních umělců na nadhoz tématu odměňování umělců provozujících živé umění ze strany ministra kultury? Od TA bych očekávala rozkrývání a posun v tématech tohoto ražení, pokud vás moje zpětná vazba na práci s vaším čtenářským publikem zajímá.
+7 0 ! Odpovědět

Kotel v Rudolfinu

vložil Svatopluk Ždímal

IP: 212.24.158.211
Reaguje na:
Milá Lucie,
děkuji za zajímavé a trochu i provokativní čtení. Asi jsem v něčem podobný "exot", jak píšete. Stává se mi při sledování tanečních představení, že se mi někdy začnou hýbou alespoň ruce, i když jsou způsobně položené na nohách. A teď k tomu Rudolfinu. Před týdnem jsme náhodou dostali s manželkou lístky na Fiharmonii s dirigentem Petrem Altrichtrem. Při závěrečné Janáčkově Glagolské mši se pro mě Rudolfinum chvílemi měnilo v rockovou arénu. Byla to nádherná energie. Např. i sólo na varhany paní Valtové mě zvedalo z křesla. Hrála celým tělem... A pan dirigent celý večer vedl nejen orchestr, sbor a sólisty ale myslím, že měl v moci i nás diváky. Na závěr všechny nechal prožít "jen" dva dlouhé potlesky, vyobjímal se se sólisty a pak nás všechny třemi krásnými mávnutími rukou poslal domů. Jakoby chtěl říci: Bylo to nádherné, nekažme si ten pocit nějakým protahováním.
+3 0 ! Odpovědět

Zobrazit další komentáře 4

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

říjen 2019

Po Út St Čt So Ne
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
3
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

SOUVISEJÍCÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: