Tanec Praha – Plastický tanečník z Burkina Faso, akce v karlínském tunelu i na Vítkově

Ladji Kone. Foto Vojta Brtnický.

Ladji Kone. Foto Vojta Brtnický.

Talentovaný tanečník Ladji Kone se na Tanci Praha předvedl ve skvělé kondici. Mistr v hip hopu, ale zdá se i v současném tanci, propojuje prvky těchto rozdílných pohybových světů. 

Během večera rozděleného na dvě části přemýšlí o nesnadných i nehostinných afrických podmínkách ve své zemi Burkina Faso. Zamýšlí se nad minulostí a současností, i když v tanečním vyjádření to nikdy nejde snadno. Ve vystoupení Maa Labyrinth se na zcela prázdné scéně vyjímá jeho plastické, krásné černé a svalnaté tělo. V krátkých tanečních sekvencích se přemisťuje prostorem lehce a zabydluje se na několika ostře vymezených světelných „ostrovech“, tedy v technicky světelných „sprchách“. Snaží se do určité míry vyjádřit svůj vzdor, snahu, povinnost, sounáležitost ke své zemi. Chce-li v procesu svého „labyrintu“ hledat a nacházet, pak je to v jeho vyjadřovacích prostředcích pozitivní a nadějná cesta.

V druhé, podstatně delší i propracovanější části programu Lego de l´ego opět v přímém dialogu s francouzským hudebníkem, zpěvákem Erwannem Bouvierem, rovněž žijícím v Burkina Faso. Kone si i tady vymezil scénu, tentokrát úzkým světelným pruhem ležícím na podlaze. Řeší určitý přechod, hranici mezi realitou a snem, možná mezi minulostí a přítomností. Použitý pohybový slovník je skromnější než v první části, zato je více autorsky přemýšlivý. Příměrem k životní pouti je mu stavebnice, která se leckdy rozpadne. Autentické vzrušující sdělení hudebního novátora Erwanna Bouviera v těsné blízkosti tanečníka je jistě nadějnou výzvou k další spolupráci.  

Performance v tunelu

Snaha projít tunelem odspodu z Karlína nahoru na Žižkov byl holý nesmysl. Diváci vytvořili v úzkém prostoru tunelu „špunt“, jakousi kolonu, takže co se opravdu dělo v performanci dvou zkušených choreografů Nicole Mossoux Patricka Bonté z Belgie, se stalo pro mnohé stejně jako pro mě opravdu záhadou či hádankou. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nerozlučná dvojice tvůrců pracuje v tandemu od roku 1985. V experimentech mezi divadlem a tancem objevují vždy nové cesty a obzvláště si libují v nalézání nezvyklého místa, lokality, kde taneční a pohybové divadlo může diváka oslovit zcela odlišně než je dané v „pevném“ prostoru uzavřené scény. Patrick Bonté stál u zrodu Mezinárodního festivalu Bellonne – Brigittines a od roku 2010 po rekonstrukci zajímavého místa, odsvěcené kaple, v Les Brigittines je ředitelem Centra současného umění pohybu v Bruselu. 

Je velká škoda, že Mossoux s Bonté nenašli v Praze jiný prostor vhodný pro širší diváckou obec. Spolupráce se studenty Janáčkovy akademie múzických umění by pak jistě měla větší odezvu, kdyby na ni a na její studenty bylo víc vidět!  

Tirák na Vítkově

Překvapením festivalu se stalo představení Origami skupiny Furinkai uspořádané v parku nedaleko Národního památníku na Vítkově. Japonsko-francouzská performerka, skvělá artistka Satchie Noro, byla hybnou silou této site specific performance.

 

 

 

 

 

 

 

 

Chladně vyhlížející kontejner, vlastně tirák, posazený do aleje na Vítkově se v pomalých časových úsecích začal lámat a lámat, rozpadat na různé kusy a části. Soustředěná akrobatka Satchie Noro procházela složitými útvary, vyvažovala se na jeho ostrých hranách. Houpala se na lanech a tančila ve vzduchu. Představení není přímo taneční produkcí, ale v divácích zanechává pocity vzruchu a obdivu.

Satchie Noro je spoluředitelkou prostoru pro nový cirkus Les Noctambules v Nanterre. Po studiích klasického tance se začala více zajímat o alternativní divadelní scénu v Berlíně. Soubor Furankai založila v roce 2002, aby mohla pohyb zkoumat v nekonvenčních prostorách a při práci s objekty, rekvizitami. Zajímá ji samozřejmě tělo ve vztahu k hudbě i ve vazbě na různá sociální prostředí. Od roku 2013 spolupracuje se Silvainem Ohlem, který je částečně scénografem jejích výtvorů. Určitě ji inspiruje a posouvá v tvůrčí práci do nezvyklých lokací. 

Psáno z představení 12. června 2018, divadlo Ponec, a z představení 15. června, Karlínský tunel a park na Vítkově  

Tanec Praha

Maa LabyrinthLego de l´ego
Choreografie a interpretace: Ladji Kone
Hudba: Erwann Bouvier
Scéna: Michaela Solnická Volná
Premiéra: 2014
 

Neboj
Nicole Mossoux, Patrick Bonté a studenti JAMU
  Origami
Projekt a koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Hudba: Fred Costa 
Kostýmy: Karin de Barbarin
Premiéra: 7. 3. 2015

Témata článku

Ladji KoneNicole MossouxPatrick Bonté

Mossou-Bonté

Divadlo PonecTanec Praha

MultižánrovéNonverbální divadloTanec