Na úrovni doby

Marek Zelinka a Martin Talaga. Foto: Archiv Nové generace.

Název je efektní, tvůrci však nejsou úplně přesvědčeni, že všichni správně chápou tento medicínský termín. Stručně řečeno, podle Websterova slovníku jde o látku (může to být olej, plyn apod.), která je vylučována určitými blanami; ta pak napomáhá dvěma (rozděleným) částem jedné věci v rámci namáhaných partií nějakého mechanismu k pohybu. Na obrázku internetového programu představení SYNovial je tudíž za účelem správného pochopení správně vyobrazen kloub lidské končetiny…

Dva mladí performeři – Marek Zelinka, absolvující bakalářské studium na katedře pantomimy HAMU, a choreograf Martin Talaga – předvedli ve strhujícím rytmu dobře gradované představení trvající 45 minut. Otázka je, zda je jasné, co je v představení „mužů, kteří vnímají sami sebe a svoje tělo v současnosti“ oním synovialem. Citát z internetového programu je poněkud zavádějící, ale předpokládám, že jeho smysl je hlavně propagační. Méně elegantně řečeno, viděli jsme s výjimkou úvodního sólového výstupu Marka Zelinky plynulé pásmo tělesného dialogu, plné hravosti, legračních i bizarních tělesných spletenin, významových pohybových spojení a střídaných funkcí v souhře, včetně oddechových akcí (s lahvemi piva atd.), momentů vzájemného vyčerpání a nakonec i cynického potlačení původně harmonického vztahu. Z něho se postupně vynořovaly odlišné rysy obou aktérů – hravý, šelmovský typ Marka Zelinky zvolna, takřka nepozorovaně prosazující svou až cynickou dominanci. Zpočátku působil také Martin Talaga obdobně radostným a pohotovým způsobem, ale v průběhu hry se projevoval jeho snad osobní, solidnější, altruistický typ, svou fyzickou silou umožňující Zelinkovy eskapády.

Učený výklad představení jako příklad tělesného sebepojetí, který jsme si pak mohli přečíst v oznámení premiéry v Tanečních aktualitách z 5. března 2015, má snad z hlediska zhlédnutého představení do jisté míry své oprávnění. Forma duetu dvou mužů sice poněkud překračuje citovanou teoretickou myšlenku – physical self je tu totiž interpretováno ve vztahu, a ten už je sám o sobě předpokladem nějakého vnějšího či vnitřního dění. O premiéře šlo spíše o tu první kategorii, o rozvíjený záznam velmi obecné situace dvou mužů a její zrcadlení. Adekvátně námětu odpovídaly akční pohyby obou interpretů realitě s nízkou dávkou stylizace, příležitostně byly okořeněny gymnastickými prvky a několika sestavami. 

Forma představení prozrazovala zajímavé poučení novým cirkusem, ačkoli hovořit o akrobatických prvcích nebo o samotné cirkusové formě zde není na místě. Na krev jdoucí vidění sebe sama, které by formu physical self v divadle a tanci plně opravňovalo, tu však přes několik aspektů v chování Marka Zelinky podle mého názoru chybělo.

Proces sebeidentifikace (a to i tělesné) je, myslím, záležitostí velmi komplexní, možná i bolestnou. Synovial tu v tomto případě není jen záležitostí pohybu kloubů. Se znalostí Zelinkových schopností, vlastně možností obou mladých interpretů, se domnívám, že představení prokázalo hlavně vnější stránku, respektive jednu polohu jejich talentu. Takto však dojem vzrušujícího, objevného díla rychle odezní. Nakolik se na mém pocitu absence vnitřně dramatického sebepojetí díla podílela premiérová syrovost představení, ukážou jistě další reprízy představení.  

Psáno z premiéry 5. března 2015, divadlo Disk.  

SYNovial
Koncept, choreografie a interpretace: Marek Zelinka a Martin Talaga
Light design: Šimon Kočí
Supervize: Radim Vizváry