Taneční centrum Praha podruhé
reportáže
Co se týče zhlédnutého představení konkrétně, dramaturgie se držela osvědčeného vzoru: v úvodu se nám představilo několik sól a duetů klasického repertoáru (dívky povětšinou na špičkách), následovala modernější klasika, trocha lidového tance a jazzu. Z osmnácti kusů, které jsme zhlédli v první polovině večera, bychom mohli vyzdvihnout například duet Only a Memory, na kterém spolupracoval s Petrou Padriánovou i Jarek Cemerek, letošní Tanečník roku. Zasněný duet, spojující současný tanec s klasickou špičkovou technikou, byl velice sugestivní a dal tanečníkům šestého a sedmého ročníku příležitost k vyjádření hlubších emocí, což se jim docela dařilo. Zajímavým kusem byla choreografie Kdo z koho, vytvořená zřejmě samotnými studenty konzervatoře, kteří si ji i zatančili. Aleš Krátký, Adéla Khalegová, Barbora Čermáková a David Sklenička roztančili příběh o věčném souboji a prolínání dobra a zla, které byly symbolizovány černou a bílou. Souboj naznačovaly i výrazné kontrasty v hudbě (jež byly velmi násilné, ovšem účel splňovaly). Pro někoho možná příliš polopatické, ovšem ne pro tak mladé interprety/choreografy. Bylo to pohybově celkem zajímavé dílo zatančené s chutí. Vrcholem první půlky večera byla jazzová choreografie Evy Plockové Vlak na Kolín, pohybově i výrazově velmi povedená.
Druhá polovina představení špičkové střevíce již úplně vypustila a soustředila se na repertoár moderního, jazzového a současného tance. Hned jako první číslo byl uveden Underground, choreografie Belgičana Samuela Delvaux na hudbu Gorana Bregoviče. Je pravda, že toto temperamentní dílo nebylo premiérou, ovšem jeho síla a též kvalita studentských výkonů by jej spíše řadila ke konci programu. Druhé na programu bylo Ebony Concerto, očekávaná premiéra Baby Baletu. Šmokova choreografie na Stravinského hudbu byla sice chvílemi až akrobatická a rytmicky náročná, ovšem mladí tanečníci to bez problémů zvládli a dodali tomu i tolik důležitý výraz a smysl pro humor, čímž se jim podařilo Novou scénu rozesmát. Po všech stránkách se tato choreografie a provedení stává nejpříjemnějším překvapením večera. Vrcholem měla být ovšem Zlatá brána, projekt na počest skladatele Václava Trojana a choreografky lidových tanců Libuše Hynkové. Stylizace lidových tanců jako vyvrcholení večera, to je počin přinejmenším odvážný (pokud se tedy nejedná o soubor Lúčnica). Choreografové Linda Schneiderová a Viktor Svidró se nesnažili o doslovnou reprodukci lidových tanců či o jakousi autenticitu, ve skutečnosti šlo spíše o to zachytit atmosféru lidových písní, vyjádřit jejich tématiku či nálady. A přestože Balet Praha Junior není Lúčnica a z předvedeného úryvku zřejmě divákům nejvíc utkvěly dvě figuríny Smrtky, které byly vhozeny do řeky, projekt na poctu českého lidového tance a jeho předávání mladým generacím si zaslouží ocenění. Ať už vzhledem k dlouholeté tradici Československého souboru písní a tanců a dalších ansámblů, či vzhledem k české lidové písni jako takové. Její náboj je totiž stále silný a má tudíž potenciál něco dát i tak mladým lidem, jako jsou studenti konzervatoře TCP. Sezóna 2010/2011 je tedy téměř za námi a studenti se mohou pomalu začít těšit na prázdniny. A budou to prázdniny vskutku zasloužené. Jubilejní 50. sezóna založení Vysokoškolského uměleckého souboru, od kterého se TCP odvozuje, byla velice náročná a plná ambiciózních projektů. Oba školní soubory, ve kterých tančí mnoho studentů konzervatoře, za rok odtančily obdivuhodných 84 představení v České republice i v zahraničí a podílely se na několika tanečních festivalech (například od 21. do 25. června se budou účastnit festivalu Dance Open-Air Lichtenštějn). Ale jak už to v tanečním umění bývá, prázdniny nejsou úplně odpočinkové: žáky čeká letní taneční workshop a příprava na další pestrou sezónu.
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 41 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 43 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 44 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 45 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 59 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 61 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?