VIP – Nová kapitola Vizváryho umění


Nová premiéra a bezprostředně po ní následující repríza nové sólové performance Radima Vizváry pod názvem VIP se uskutečnila v pražském Švandově divadle na Smíchově, kde tento mim pravidelně hostuje. Úvodem se patří složit poklonu vedení smíchovského divadla, které zpestřuje svůj bohatý repertoár na malé scéně svého Studia vybranými pohybovými kreacemi. Radim Vizváry tady hrává před vyprodaným hledištěm své pantomimické Sólo – představení, za něž získal minulého roku Cenu Thálie (recenze zde). Nyní přispěl s inscenací zcela nového střihu a obsahu.

Představení VIP působí už na první pohled jako zcela nová kapitola Vizváryho umělecké cesty. Především námět je ryze současný a závažný, a přitom je zpracován se satirickou nadsázkou: jedná se o koncentrovaný vhled do mentální a životní proměny performera, který podlehl opiu popularity a konformního způsobu života. Název VIP je tu chápán ironicky. Vizváryho slavný iluzionista se tu prezentuje zprvu jen jako pochybná celebrita natolik omámená úspěchem, že jeho naučené jevištní kejkle pronikají jako stereotyp i do jeho soukromého života. Třikrát po sobě vidíme ostře groteskní sekvence jeho „večerní jevištní produkce“ následované rituály ranní toalety – pokaždé trochu jinak a se slábnoucí intenzitou, signalizující fyzické vyčerpání a budoucí lidský úpadek. Další konzistentní pasáž performance tvoří pokus medializovaného umělce najít v civilním životě přátele a jeho ztroskotání v konzumní společnosti, která mu je schopna nabídnout jen alkohol a drogy. Vizváryho VIP prochází různými stavy opojení, oblouzení a bludy; ve stavu krajního zničení si uvědomuje nutnost změny. V závěrečné sekvenci se jeho snaha promítne přes úsilí najít sám sebe, své téměř ztracené umění i lásku do krvavého zápasu ze závislostí. Nakonec ze scény odchází jako normální člověk bez své jevištní image, s kostýmní maskou přehozenou přes ruku. Cesta ke skutečné Very Important Person je otevřena.

Překvapující je rovněž vizuální stránka představení, efektnější než jsme kdy ve Vizváryho představeních viděli, podávaná s patřičnou nadsázkou, ve které hraje významnou úlohu několik prvků: především kostýmní maska v podobě okázalého zlatavého kožešinového pláště – ten je symbolem pochybné slávy, ale i manekýnem a loutkou, s níž si Vizváry hraje a ovládá ji. Nově se objevují také iluzionistická kouzla, nejprve v groteskní nadsázce, později v půvabné hře narkotického oblouzení s mizejícími skleničkami a lahví alkoholu, během které už VIP nerozeznává skutečnost od iluze. Zvláště účinná je pohybově výtvarná metafora krve, která stéká postavě z vinné láhve od hlavy dolů po celém těle.  

Jinou kapitolou je Vizváryho mimické a pohybové mistrovství: promítá se v množství skvěle provedených nových gagů, jimiž je představení nabito. Některé vtipné nápady jsou opakovaně varírovány nebo obohacovány. Ať už je to ranní vstávání, mytí, čištění zubů, cvičení či vyměšování. To vše v rychlém tempu a přesném souznění s hudbou. Vedle nich nastane poklidná chvíle při krásné mimické hře tváře v sekvenci u baru, kde Vizváry zahraje svou samotu, touhu po přátelství i rozhovor s neviditelným barmanem, anebo pohybové akce v podobě halucinogenní plavby pod vodou, kde postava proplouvá celým mořským světem včetně ryb, sépií a sasanek. Představení je po režijní stránce dobře vygradované, s velkým citem pro vyvážení celého pásma dynamických a klidnějších výjevů.

Přes tyto novinky a efektní zevní masku je možné shledat v představení i kvality typické pro Vizváryho vlastní uměleckou výbavu a výzbroj: technicky dokonale připravené tělo je schopné postoji a gesty velmi srozumitelně tlumočit kresbu prostředí, odlišit stylově nejrůznější situace včetně až tanečně plynulých přechodů čistě pohybových sekvencí. Setkáme se zde i s možná nezáměrnou inspirací či odlesky postupů, které prozrazují Vizváryho někdejší umělecké zážitky. Tentokrát je to zvláště markantní na práci rukou, zejména prstů na rukou, připomínajících svou ohebností výstupy Vlasty Buriana či Bolka Polívky; pamětníci by si mohli vzpomenout také na Sládkovu mimiku při pohledu na Vizváryho tvář, která se proměňuje od Ensorovského šklebu až po jemný úsměv. Znalec oboru může rozeznat v průběhu dění na jevišti i náznaky schémat původních pantomimických etud, nyní však překvapivě a k nepoznání zpracovaných do nových forem a zapojených do nových souvislostí. Ale to všechno je vlastně jen reziduum umělcovy vzdělanosti v oboru, v jehož modernost a schopnost aktuální výpovědi věří. Potvrzuje však také umělcovu schopnost nahlédnout zpětně vlastní tvůrčí dráhu a využít z ní pro současné mimické divadlo jen to nejlepší a živé.

Na kvalitě mistrovského představení se účinně podílely scénografka Petra Vlachynská, jež zcela uvolnila scénický prostor pohybu a položila důraz na efektní kostýmní masku, a také přiléhavá a smyslu představení odpovídající hudba Ivo Sedláčka. Zbývá jen dodat, že první repríza proběhla oproti premiéře v odlehčeném a mírně humorném tónu, který obecenstvo přijímalo s výbuchy smíchu a závěrečným standing ovation.

Psáno z premiéry 11. května 2018 ve Studiu Švandova divadla.

 

VIP
Koncept, režie a ztvárnění: Radim Vizváry
Hudba: Ivo Sedláček
Výprava: Petra Vlachynská
Výroba kostýmů: Kristýna Čuříková
Kouzla: Ondřej Pšenička, Jiří Marek, Damian Odess-Gillet
Light design, zvuk: Karel Šimek
Produkce: Ilona Hájková
Technická produkce: Karel Šimek
Producent: Mime Prague, z.s.
Premiéra: 11. května 2018

Autor: Ladislava Petišková
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: