Zuzana Rafajová

MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.
Pochází z Valašského Meziříčí, vystudovala Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, kde také třináct let navštěvovala taneční obor Základní umělecké školy. Po maturitě nastoupila na pražskou HAMU, v oboru taneční věda zde získala v roce 2019 doktorský titul (disertační práce Obnovování tradičních baletů - východiska, možnosti, postupy; obhajoba červen 2019).
Zabývá se především historií jevištního tance 19. století a odkazem romantického a postromantického repertoáru, dále se věnuje studiu tanečních notací téhož období, zejména pak systému Vladimira Stěpanova (poprvé publikován v L'Alphabet des Mouvements du Corps Humain, Paris 1892) a jeho použití v divadelní praxi. V rámci přípravy disertační práce a následných dalších rešerší absolvovala dvakrát měsíční pobyt v Houghton Library Harvardovy univerzity v Bostonu, kde studovala materiály tzv. Sergeyev Collection obsahující hudební a choreografické notace baletů repertoáru carského Mariinského divadla z přelomu 19. a 20. století.
Působí jako publicista na webech Taneční aktuality a Opera Plus, příležitostně rovněž v časopisech Hudební rozhledy a Živá hudba. Spolupracovala na programových brožurách Baletu Národního divadla (např. Timeless, Phoenix, Oněgin, Forsythe/Clug/McGregor, bpm, Tramvaj do stanice Touha) a Baletu Národního divadla moravskoslezského (např. Le Corsaire, Carmen, Coppélia, Louskáček - Vánoční koleda), dále např. s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je pedagožkou konzervatoře Duncan centre a přednáší na Katedře tance HAMU. Pravidelně se účastní odborných konferencí (např. European Association for Dance History, AIRDanza).

Texty autora

recenze 17. 4. 2017 – Zuzana Rafajová

Balanchinovy Drahokamy padesátileté

Po nedávném Snu noci svatojánské přinesly živé přenosy do českých kin další z baletů choreografa George Balanchina. Tentokrát šlo o jeden z jeho nejslavnějších počinů, Drahokamy, první celovečerní abstraktní balet, jenž byl vytvořen pro New York City Ballet v roce 1967.

Sen noci svatojánské (Sae Eun Park, Karl Paquette). Foto: Agathe Poupeney

recenze 31. 3. 2017 – Zuzana Rafajová

Balanchine z Paříže – Sen, nebo Noční můra noci svatojánské?

Shakespearovská tematika je v umění téměř všudypřítomným fenoménem a v tanci není situace nikterak odlišná.

recenze 12. 2. 2017 – Zuzana Rafajová

Woolf Works – balet 21. století z Covent Garden

Londýnský Královský balet je ve výběru titulů pro živé přenosy znám tím, že nesahá jen po tradičních, osvědčených klasických titulech odkazujících k ruské či anglické tradici, ale pravidelně dává možnost zazářit na plátnech kin i nejnovější generaci tvůrců.

kritiky 16. 1. 2017 – Zuzana Rafajová

Labutí jezero z pařížské Opery aneb Když nejde o Odettu

Prosinec spouští v životě takřka všech světových baletních souborů lavinu v podobě Louskáčka. Ne tak v pařížské Opeře.

Dorothée Gilbert, Mathieu Ganio. Foto: S. Loboff.

recenze 20. 7. 2016 – Zuzana Rafajová

Dvě hodiny zhmotněného romantismu aneb Když Giselle, tak v pařížské Opeře

Balet Giselle je nezpochybnitelným klenotem tanečního repertoáru první poloviny 19. století.

osobnosti 5. 6. 2016 – Zuzana Rafajová

Osobnosti: Radu Poklitaru sní o práci se všemi významnými světovými tanečníky

Poslední premiérou baletu Národního divadla v Praze před letními prázdninami bude 9. a 10. června 2016 představení s názvem Vertigo složené ze tří choreografií evropských tvůrců. Jedním z nich je i Moldavan Radu Poklitaru, jehož hlavním působištěm je ukrajinský Kyjev.

recenze 4. 2. 2016 – Zuzana Rafajová

Rapsodie, Dva holoubci – Večer s Frederickem Ashtonem

Během ledna se většina baletních souborů, jakož i jejich diváků, vzpamatovává z vánoční nálože Louskáčků, pročež bývá první měsíc v roce mnohdy tanečně méně zaneprázdněný. Zcela opačnou taktiku ovšem nasadily projekty zabezpečující živé přenosy baletů do kin.