Labutí jezero v Janáčkově divadle jako hold významné tanečnici Jiřině Šlezingrové
zprávy
Jiřina Šlezingrová se narodila 12. dubna 1925 v Brně. S tancem se poprvé seznámila ve škole Ivo Váni Psoty a účinkovala v dětských rolích brněnského baletního repertoáru. V brněnském divadle byla v angažmá v letech 1939-1942. Dále jako sólistka v Německém divadle v Brně 1942-1944, v Opavě 1945-1947 (1946/1947 s Jiřím Němečkem i vedoucí baletu), v Brně 1947-1962 a v Olomouci 1962-1976, kde tančila hlavní role v choreografiích svého manžela, Josefa Škody. Na svou dvacetiletou spolupráci s ním vzpomínala: „Práce s Jožkou byla krásná. Myslím, že jsme si po všech stránkách rozuměli. Žili jsme pouze pro divadlo, které jsme milovali nade vše. Šla jsem z role do role, tančila jsem například Marii v Bachčisarajské fontáně, Ženu v baletu Touha, Mlynářku v Třírohém klobouku, Mášenku v Louskáčkovi aj. Měla jsem zajímavý život, sice dost odříkání, ale stálo to za to.“
Byla temperamentní tanečnicí s čistou a rychlou technikou, s přirozeným hereckým projevem a se smyslem pro dramatické i komické charaktery. Tančila více jak padesát rolí všech oborů, klasických partů i postav dobového repertoáru, např. Ara ve Zlaté fantazii na hudbu Petr Iljiče Čajkovského (1937), Jaro ve Slovanských tancích (1938), Svanilda v Coppélii (Německé divadlo v Brně 1943, Opava 1945, Olomouc 1965), titulní role v Šípkové Růžence/Spící krasavici (1952), Odilie v Labutím jezeře (1955), Mášenka v Louskáčkovi (1964), titulní role v Popelce (Brno 1953, Olomouc 1963), Pierre v Plamenech Paříže (1956), Smeraldina ve Sluhovi dvou pánů (1962), Sumbika v Šurale (1961), titulní role ve Zlaté Kačce (1966), Mefistofela v Doktoru Faustovi (1968), Kateřina v Kamenném kvítku (1973), Květinářka v Pierotovi (1976).
Jako choreografka nastudovala spolu s Jiřím Němečkem balet Z pohádky do pohádky (Opava 1946). Získala 1. cenu na Divadelní žatvě 1949 za roli Schovanky v Plesu kadetů. Uplatnila se také jako pedagožka. Šlezingrová byla oceněna titulem Zasloužilý umělec (1969), Cenou Thálie za celoživotní mistrovství (2007) a Cenou města Brna (2008). Zdroj: Národní divadlo Brno, Český taneční slovník, Taneční aktuality
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?
úhel pohledu -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 41 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 43 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 44 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 45 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 59 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 61 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?