Znáte takovou tu pevnou krabici s odrbanými rohy, která se krčí dole ve skříni, v komoře nebo v předsíni ‚na nebíčku‘? A vždycky si člověk řekne: ‚…už ji vyhodím‘, a zase ji nechává ležet a těší se, jak se v ní bude pěkně přehrabovat. Noviny, programy, plakáty, sešitky, výstřižky, obrázky a suché rozpadlé kytky… Když jsem chodila na konzervatoř, tak na první straně Světa v obrazech bývaly barevné fotky, většinou sovětských umělců. Úžasnou Maximovou jako Mášenku v Louskáčkovi jsem měla nalepenou na skříňce. Bohužel nešla odlepit, a tak v mé krabici chybí! Otvírám sešitek s výstřižky, které jsou už zteřelé a žluté jako citron. Studio Balet Praha založil můj první šéf Luboš Ogoun, choreograf Pavel Šmok a můj tehdy budoucí manžel Vladimír Vašut. Z jejich moderních choreografií, z Ogounovy Hirošimy a ze Šmokovy Rapsody in Blue, kterou jsme uváděli v Brně, jsme byli tenkrát úplně na větvi! Čtu si ty zprávičky, články a recenze a napadlo mě, že by vás to mohlo také zajímat. Pár jsem jich na ukázku vybrala. Víte, že je to už padesát let, co tento ojedinělý soubor vznikl? Čtěte dále
ZDE, kde naleznete celý článek a první poklady ze zmiňované "krabice".
Tanečník baletu Národního divadla
Dobrý den,moc se omlouvám, ale žádný email mi bohužel nepřišel. Můžete mi ho prosím přeposlat.
Moc děkuji a pěkný…
Bojkot jako od Fica. Balet Národního divadla nechápe, jak fungují média