Phasma Dionysiacum Pragense – premiéra dvorského baletu po 400 letech


Orchestr Musica Florea ve spolupráci s tanečním souborem Chorea Historica a hudebním tělesem In Cordis Ensemble uvede 4. července 2017 premiéru nového projektu. Po čtyřech stoletích oživí divadelní slavnost Phasma Dionysiacum Pragense neboli Pražské zjevení dionýské. Jednalo se o největší divadelní událost v českých zemích v období před třicetiletou válkou, jejíž premiéra se konala na Pražském hradě. Tam se sice Musica Florea uchýlit nemůže, ale představení uspořádá blízko – ve dvoraně sídla Hudební a taneční Akademie múzických umění na Malostranském náměstí.

Phasma Dionysiacum Pragense bylo provedeno 5. února 1617 českými stavy na počest císaře Matyáše a císařovny Anny (Matyáš Habsburský byl mladším bratrem císaře Rudolfa II., po němž se ujal vlády). V inscenaci vystupovali sami šlechtici, jak bylo v této době obvyklé, jednu z postav ztvárnil například hrabě Vilém Slavata, jenž byl mj. uznávaný tanečník, ačkoli dnes je veřejnosti znám hlavně jako jeden z nedobrovolných aktérů druhé pražské defenestrace. Z historického a uměleckého hlediska je Phasma Dionysiacum Pragense dvorský balet, tedy představení, které v sobě spojuje operu i balet v jejich historické podobě, části tančené i zpívané. Autorem libreta a zřejmě i režisérem celého představení byl italský šlechtic Giovanni Vincenzo d´Arco, mimo jiné i jeden z tanečníků.
K inscenaci se dochovaly ikonografické materiály a libreto v italštině, nikoli však hudba, takže pokus o rekonstrukci bude z větší části vždy dílem novým. Zúčastněná tělesa se vždy snaží zachovat co největší historickou přesnost, ať už jde o inscenační postupy nebo o hudební provedení na dobové nástroje a jejich kopie. I tentokrát se pokusí přiblížit co nejpřesněji atmosféru doby, v níž představení vzniklo. Hudební rekonstrukci vytvořil vedoucí In Cordis Ensemble, loutnista Miloslav Študent, ve spolupráci s uměleckým vedoucím orchestru Musica Florea Markem Štrynclem. Ten je také dirigentem inscenace. Režie se ujal francouzský specialista na barokní divadlo Lorenzo Charoy, choreografii vytvořila Kateřina Klementová. Představení bude uvedeno v převozním divadle Florea Theatrum.
Z jakých zdrojů vychází rekonstrukce? V tanci začíná inspirace u vrcholně renesančních tanečních mistrů. „U dvora Rudolfa II. ve Vídni i Praze působil žák významného tanečního mistra Cesare Negriho, Carlo Beccaria. Jednu z kopií Negriho slavného spisu Nuove Inventioni di Balli si nechal zaslat v desátých letech 17. století císařský dvorní rada – tedy jistě by si nenechal poslat knihu tanců, které právě vyšly z módy. Je to přesně doba vzniku našeho představení. A tato kopie je dodnes uložena v Národní knihovně České republiky v Praze,“ vysvětluje choreografka inscenace a souboru Chorea Historica Kateřina Klementová.
Z Phasma Dionysicaum Pragense se dochovaly 3 rytiny zobrazující celkem 3 taneční figury a několik řádek v libretu. Je poměrně výmluvné, že dochované rytiny považuje současný choreograf za vhodný a inspirativní materiál k rekonstrukci. U renesančního repertoáru to není nic neobvyklého, k jiným slavnostem nejen v Českých zemích té doby se často nedochovalo kromě sporých zmínek v dopisech a kronikách nic. Porovnáváme také s jinými dochovanými tanečními rytinami té doby z celé Evropy, zejména Itálie.
Pozdně renesanční choreografie, která je součástí inscenace, má velký symbolický význam. Co dnes vidíme a vnímáme jen jako krásnou estetickou podívanou, doboví návštěvníci „četli“ ve více rovinách. Symbolické taneční figury nacházíme v renesanci i v baroku.
Jedná se o reprezentační tanec, jehož forma se zakládá na postupném řazení geometrických figur, z nichž každá nese určitý symbolický význam,“ vysvětluje choreografka. V roce 1617 byli tanečníci aristokraty jako jejich publikum. Každý z nich měl vynikající všeobecné vzdělání, jehož součástí byl mimo jiné tanec, hudba, matematika či astronomie: všechny tyto schopnosti pak využil divák při vnímání představení, jakým byla Phasma: symbolické obrazce typu ,Nesmrtelné jméno‘, ,Koruna slávy‘, ,Všemi milován‘, ,Zjevená pravda‘ dokázal tehdejší divák přečíst a v tomto symbolickém jazyce se vyznal. Doufám, že síla a proměnlivost tanečních figur dokáže zapůsobit i na dnešního diváka. Jsem si jista, že většina z nás neměla příležitost na současné scéně vidět něco podobného, uzavírá.
Symbolika inscenace se projevuje i ve jménech postav: je zde například Alexandr Veliký, královna Semiramis, či turecký vládce Ottoman. Zřejmě na poptávku českých stavů je mezi heroji kněžna Libuše, jejímž tanečním partnerem je právě Ottoman. Účinkující tanečníky, na rozdíl od hudebníků, známe jmény. Je jisté, že byli pečlivě vybráni ke ztvárnění těchto rolí a že to pro ně znamenalo velkou poctu.
Partitura k tomuto hudebně-divadelnímu dílu se nedochovala, bylo tedy nutné přistoupit k „rekonstrukci“ novodobým zhudebněním italského textu – libreta, které velice podrobně obsahuje i popisy charakteru hudebních vstupů a hudebního doprovodu. „Z hlediska ideálu tzv. autentické interpretace bylo nezbytné komponovat v tom stylu, který odpovídá době vzniku díla a také naplnit požadavky libreta. Tam kde hudba zazněla čistě instrumentálně, jako je doprovod k tanci či některé větší hudební samostatné mezihry, jsme přistoupili k výběru skladeb, které vznikly přibližně v době premiéry, např. Gregoria Allegriho nebo Biagia Mariniho,“ vysvětluje vedoucí orchestru Musica Florea Marek Štryncl.
Na samém začátku stálo rozhodnutí, že bychom nejraději představili dnešnímu publiku Phasma tak, jak mohlo znít a vypadat v roce 1617. Tím začala vcelku cesta dobrodružného experimentu,“ pokračuje autor většiny hudebního materiálu Miloslav Študent, vedoucí In Cordis Ensemble. „Díky libretu a popisu původního představení máme o rozsahu a podobě hudební složky jakousi představu. Po neúspěšných pokusech „naroubovat“ dobovou hudbu z jiných představení na libreto Phasmatu nezbylo než italské libreto zhudebnit nově, ale postaru. Tedy tak, jak by ho asi zhudebňoval skladatel v r. 1617. S použitím dobových kompozičních technik, vyjadřovacích prostředků, rétorických figur, instrumentace aranžmá bassa continua atd. To se však týká částí vázaných na text libreta. Instrumentální skladby jsou pečlivě vybrány z dobového repertoáru – balet (L. Allegri), intrády (G. Fantini), ritornelly a sinfonie (L. Allegri, D. Belli, G. G. Kapsperger a další).
„Věrohodné rekonstrukci hudební složky představení tohoto typu musí nutně předcházet nejen důkladné poznání hudebně historického kontextu a dobové kompoziční i inscenační praxe, ale také podrobná analýza dochovaných souvisejících pramenů – zejména popisů a libreta, rytin, dobových svědectví, podobných dochovaných děl. S pomocí získaných poznatků lze pak dospět k pravděpodobnému obsazení pěveckých partů, velikosti sboru a instrumentálního tělesa atd. Výsledná rekonstrukce vychází z poznání dobové provozovací praxe, je však ušitá na míru obsazení, místu provedení a dalším podmínkám našeho provedení v r. 2017,“ uzavírají autoři.

Zdroj: Musica Florea

 
 

Nahoru

Laraddelt, 03-10-17 01:47:
Cialis 20mg 12 St Preisvergleich Cialis Por Mayoreo <a href=http://levibuying.com>achat levitra pro</a> Geriforte Online Pharmach Find Worldwide Hydrochlorothiazide Pharmacy

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: