ProArt Festival Praha – na křídlech tance


Tanečník, choreograf a umělecký šéf ProArt Company Martin Dvořák založil mezinárodní workshop festival ProArt ve 25 letech. ProArt nabízí mladým umělcům možnost setkávat se a společně tvořit, jeho filozofií je propojovat rozličné umělecké žánry a probudit zájem tanečníků o herectví, zpěv, výtvarné umění i další umělecké obory.

Formálně se festival skládá ze dvou částí. Prvním z nich jsou umělecké workshopy, které nabízejí profesionálům i široké laické veřejnosti výuku v různých disciplínách, jako je tanec, herectví, zpěv, fotografie a v roce 2016 i studium hry na klavír a kytaru, kresba či kreativní psaní. Kurzy probíhají několik dnů a jsou odstupňovány podle obtížnosti. Výukový blok končí ukázkami na jevišti divadla, kde se veřejnosti i všem účastníkům představí výsledek několikadenního setkání. Druhou částí festivalu je večerní program, který uvádí nejen všechny pedagogy, kteří jsou zároveň aktivně činnými umělci, ale i další hosty, aby se prezentovali ve svých projektech.

Festival se v Praze poprvé za třináctiletou historii uskutečnil pouze ve čtyřech dnech. Je to výsledkem nulového financování hlavního města Prahy. Lektoři však plně uspokojili očekávání. Více jsme si festival letos mohli užít v Brně nebo v nové letní destinaci na jižní Moravě na zámku ve Valticích.

 

Uvědomění si těla

V Praze v letošním roce vyučovali lektoři Irene Bauer – výuka pilates, Martin Dvořák – výuka jógy, Brigitte Fassbaender – operní zpěv masterclass, Pascal Merighi – současná taneční dílna, Henrik Kaalund – contemporary dance class a partnering work, Eduard Klezla – muzikálový a popový zpěv, Martin Šandera – fotoworkshop, Hana Zanin – tanec s a bez handicapu a Veronika Žilková – herectví.

V hodině jógy Martin Dvořák vychází ze své desetileté zkušenosti práce s jógou, která mu slouží jako vlastní osobní fyzický i duševní trénink. Martin Dvořák říká: „Cvičení jógy nás nenaučí vysoko skákat ani točit piruety a padat na zem, ale naučí nás vnímat sebe a své vlastní tělo komplexně.“ Po letitých setkáních s bikram, shadow a hatha jógou a po studiu jógy v Indii se Dvořák pokouší nabídnout tanečníkům nový způsob, jak pečovat o tělo. Synchronizace dechu a pohybu, vnitřní pohled na sebe sama, překonávání bolesti, zklidnění, rozlišování svalového napětí, uvolnění a meditace, to jsou atributy, které můžeme prohlubovat v lekci jógy pro divadelníky, tanečníky a performery vedené Martinem Dvořákem. Svoje kurzy přizpůsobuje účastníkům, kteří je navštíví. Lekce po počáteční relaxaci a následném postavení těla do vertikálního postoje obsahovala spoustu zajímavých prvků inspirovaných shadow jógou, u nás zatím ještě neznámého druhu jógy, i prvky tai-či především jako pohybově dechových cvičení velmi organicky včleněných mezi jógové ásany, které na sebe navazovaly téměř způsobem flow jógy jakožto plynulý a sofistikovaný nepřestávající pohyb. Některé ásany byly fyzicky dost náročné, ale tanečníci je dobře zvládli. Každý pracoval dle svých fyzických možností a akceptoval princip toho, že jóga není soutěž, ale přijímání svého těla takového, jaké je.

Henrik Kaalund je sympatický tanečník, choreograf a taneční pedagog menší postavy s milým, někdy šibalským úsměvem, jehož vstup do tanečního sálu HAMU vnesl ihned pozitivní energii mezi studenty. Kaalund v současnosti žije a pracuje v Berlíně. Jako tanečník vyšel ze školy Johna Cranka ve Stuttgartu, po absolvování David Howards School of Dance v New Yorku působil v rotterdamské skupině Conny Jaansen Dans, v Hamburku, Hannoveru a Amsterdamu. Vytvořil choreografie pro Dortmund Ballett, Ballett Hildesheim, Ballett Greifswald a další, je držitelem mnoha ocenění za choreografii i interpretaci. Jeho lekce začala improvizací se skupinou studentů s jemným a postupným zahříváním celého těla krouživými pohyby i aktivním protahováním těla tanečníků ve stoji na nohou i v různých polohách těla na podlaze. Rozcvičení zahrnuje pohybové techniky, kterými se tanečníci tzv. spřátelí s podlahou, které zahrnují reaching, resisting a kolaps. Potom Kaalund zadal jednotlivé pohybové vazby nejprve v pomalejším, později v rychlejším tempu s pozorností k hudebnímu doprovodu. Tyto variace postupně rozšířil a obohatil o nové pohybové sekvence, sliding a squeezing the floor a o pohyb více do prostoru. Závěrečná kombinace pohybu v prostoru využila naučený pohybový materiál, který zahrnul i využívání váhy těla a pohybové techniky resisting, reaching, slides, upside down a vlny páteře v rychlém tempu s ohledem na hudební doprovod různých hudebních žánrů včetně jazzu a blues.

Během čtyř dnů studia Partnering Work, které následovalo se stejným lektorem, si studenti osvojovali různé pohybové principy, jako například avoiding, going through, pushing, pulling, round movement na rozdíl od cut, sharp, square a broken movement, impulzy a imitace pohybu, pohyb v prostoru, dynamiku a tempo. Naučené techniky se staly součástí každodenního tvůrčího procesu, kdy tanečníci měli jako další úkol vytvořit kratší pohybové sekvence ve spolupráci s partnerem na základě těchto osvojených improvizačních technik. Kaalund podněcoval tanečníky svými návrhy a také jim kladl určité mantinely, ve kterých se měli studenti při vzniku choreografie držet. Procesu této tvorby mohou napomáhat také představy, kratší dějové linie, či dokonce mluvený dialog. Závěr každé lekce korunovaly ukázky vytvořených pohybových sekvencí jednotlivými dvojicemi či trojicemi tanečníků. Cílem kurzu Partnering Class bylo předat tanečníkům poznatky o tvorbě pohybu jako určitém užitečném nástroji pro práci tanečníka i choreografa, který musí být kreativní a schopný pracovat jako nezávislý jednotlivec i spolupracovat s ostatními tanečníky a tvůrci z různých uměleckých oborů.

Lekce francouzského performera působícího ve Wuppertalu Pascala Merighi pomáhá studentům zvědomit své tělo pomocí soustředěného dýchání a uvolnit váhu těla do podlahy. Merighi osobně pomáhal studentům prostřednictvím svých doteků k uvolnění jednotlivých částí těla. Upozorňoval studenty, aby nezamykali senzibilitu vůči svému tělu a přijali gravitaci do hry s pohybem. Pro udržení pozornosti zařazoval pohybové variace na principu fall-recovery na nepravidelný počet dob v rytmické frázi a udával tempo cvičení bez použití hudby.

Pohybové kombinace u tyče procvičovaly pohyb chodidla způsobem fall-rebound. Při nich Merighi stále kladl důraz na vzájemné postavení temene, lopatek a kostrče a jeho připomínky viditelně zlepšovaly postavení těla studentů již během této lekce. Na jednoduchých pohybech vycházejících ze základů klasického tance vysvětlil principy správného fungování kloubů, šlach a svalů v organickém pohybu za použití váhy těla a gravitace se zaměřením pozornosti na to, ve které části těla pohyb začíná.

Při pohybu v prostoru Merighi využíval hudbu a procvičoval se studenty pohyb s využitím momentum, suspension, opozice pohybu, přenášení váhy, skluz a release na podlaze, reaching použitím dosahování linií v prostoru, drop, brush, obraty a změny směru pohybu v prostoru a části těla, které pohyb začínají. Umožnil studentům, aby si sami pohybovou variaci přizpůsobili do hudby. Závěr lekce patřil sólové improvizaci. Studenti mohli použít prvky, které se naučili v předchozí pohybové variaci, a dojem, který jim z ní zůstal.

 

Tanec v muzeu hudby

Tomáš Danielis je oceňovaný kreativní choreograf, který se také zaměřuje na propojování vizuálního digitálního umění a pohybu pro taneční představení. Absolvoval na Akademii múzických umění Arts Bratislava – SVK. V současné době úzce spolupracuje s Annou-Cécile Chane-Tune, Stefanem Schmidem, Thomasem Bergnerem či Ulrichem Troyerem a jejich práce je popisována jako inovativní, čerstvá, dojemná a inspirující. Dnes také působí jako ředitel IG Tanz Steiermark, v letech 2007–2009 byl uměleckým ředitelem Internationale Bühnenwerkstatt und Tanztheaterfestival Graz.

Sólové taneční představení Suites, choreografované a zatančené Tomášem Danielisem 8. července 2016 v Českém muzeu hudby, bylo oslavou neustále se měnícího tanečníkova těla a jeho energie. Danielis tančil v prázdném předním prostoru muzea, strukturovaná improvizace se střídala s pevnou pohybovou kompozicí. Sólo však nezůstává jen na povrchu výborného pohybového provedení, ale zasahuje nás hlouběji, přičemž interpretova vynikající taneční technika je použita jako prostředek, aby představil ve svém tanci lidskou bytost plnou emocí. Tanec se několikrát mění v impulzivní gesticitu a vrcholí prudkými pohyby připomínajícími dokonce projevy agresivního imperátora. Izolované pohyby jeho těla, kdy každá část těla se hýbe jinak a do jiného směru ve stejné chvíli, korespondují s polyfonními linkami Bachovy hudby. Přestože Danielisův tanec občas záměrně působí křečovitě a přepjatě, velice mě zaujal a vtahoval mou pozornost svým provedením, absolutní kontrolou nad pohybem těla i pohybem v prostoru.

Následujícího dne, 9. července, se v nádherných prostorách muzea poprvé setkaly na jevišti mezinárodní taneční osobnosti ProArt Festivalu Pascal Merighi, Henrik Kaalund, Martin Dvořák a Lukáš Lepold s manžely Havlovými.

Čeští hudebníci Irena a Vojtěch Havlovi jsou originální hudební dvojicí, která bere svoji uměleckou tvorbu a hudbu jako dar, kterým předávají duchovní poselství. Pro tento večer vybrali pro svou interpretaci violoncello, violu da gamba a klavír. Taneční a hudební improvizace proudily v rovnováze mezi vzájemnou inspirací tancem, hudbou a nádherným členitým prostředím muzea. Čtyři tanečníci využili prostor vyčerpávajícím způsobem, a přestože se i s hudebníky setkali poprvé ve společném projektu, celé představení bylo improvizací bez pevné kostry či opěrné vnitřní dané struktury. Na taneční improvizaci je jak pro diváky, tak i pro aktéry vždy lákavý, kouzelný a napínavý fakt, že nikdo neví, co se stane. Jako Na křídlech motýla. Je to tajemná výprava do neznáma, která je plná potěšení z překvapivých setkávání, prolínání a vznikajících situací v interakci mezi tanečníky, hudebníky a prostorem. V improvizaci je vše upřímné a pravdivé. Můžete z pohybu tanečníků rozpoznat nejen léta zkušeností s taneční a kontaktní improvizací, ale i jejich osobnost, zda je spíše individualista, nebo upozadí své ego a slouží společnému dílu s neutuchající otevřenou myslí a soustředěnou pozorností. V průběhu vystoupení nebyla nouze o různá překvapení i humorné okamžiky. Tanečníci zapojili do hry také diváky, celý večer budil dojem nádherné souhry vzájemného porozumění. Přála jsem si chvílemi být součástí tohoto improvizovaného představení i jako tanečnice.

 

Psáno z festivalového dění a představení 8. a 9. července 2016 v Českém muzeu hudby.

 

ProArt Festival Praha
7.–10. července 2016
Suites
Choreografie: Tomáš Danielis
Hudba: Johann Sebastian Bach (Francouzská předehra b moll, BWV 831)

 

Na křídlech motýla
Choreografie: Pascal Merighi, Henrik Kaalund, Martin Dvořák a Lukáš Lepold
Hudba: Irena a Vojtěch Havlovi

 

Autor: Monika Rebcová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: