Profesorka Božena Brodská – zakladatelka dějin českého baletu


V těchto dnech slaví prof. Božena Brodská, dlouholetá pedagožka katedry tance Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze a přední evropská taneční historička, pětadevadesátiny (*27. července 1922). V nedávno vydané knize Dějiny AMU ve vyprávěních (editoři Lenka Krátká a Martin Franc, NAMU 2016) je zařazen také rozhovor s ní jako jednou z nejdéle kontinuálně se školou spojených osobností (spolu s prof. Janem Císařem, jejím spolužákem). V něm živě přibližuje podmínky a okolnosti, za kterých vznikla katedra tance coby první vysokoškolské pracoviště u nás zabývající se tancem a speciálně obor teorie tance (dnes taneční věda), který byl jejím hlavním zájmem. Při srovnání s dnešní situací jsou z jejího vyprávění zřetelné jak proměny a „pokrok“, tak některé trvalé problémy a obtíže v prosazování zájmů tanečního umění a jeho univerzitního studia zvlášť. K těm nápadným změnám patří třeba sídlo katedry v Hartigovském paláci a její vybavení pro výuku, které dnes jasně kontrastuje s minimálně vybavenými prostory v paláci Kotva s jedním tanečním sálem, šatnami v tmavé chodbě a učebnou za závěsem, kde prof. Brodská v roce 1949 jako jedna z prvních studentek pod vedením prof. Jana Reimosera začínala. Nesrovnatelný je také třeba objem odborné literatury a studijních materiálů, které mají dnes studenti k dispozici a na nichž se prof. Brodská významně jako autorka podílela. A v tomto výčtu dokládajícím rozvoj studia a jednotlivých oborů (pedagogika tance, choreografie, taneční věda, pantomima) by se dalo pokračovat ještě v mnoha bodech a většinou by u něj nějakým způsobem figurovalo i jméno Boženy Brodské. Ve vzpomínkách se ovšem dotkla i věcí, které se nepodařilo realizovat – mezi nimi bylo důležité hlavně nenaplnění záměru samostatné taneční fakulty, který umožňoval zakládající zákon AMU. První vedoucí katedry Jan Reimoser o zřízení fakulty neusiloval, snad z obavy, že pro ni nemá dostatečné zejména personální zaštítění, ale ještě v padesátých letech se podle svědectví prof. Brodské o taneční fakultě mezi představiteli školy mluvilo. Dodnes však neexistuje a taneční umění tak na půdě akademie musí svůj rozvoj stále koncipovat v odlišných kontextech nejdříve divadelního a později hudebního umění.

Hlavním profesním zájmem prof. Boženy Brodské byly vždy dějiny baletu, české i v širším evropském prostoru s důrazem na nám blízké taneční kultury rakouské, německé a polské a na ruský balet v časovém rozmezí 18. až poloviny 20. století. V této sféře vytvořila bohatý historický přehled vycházející z vlastního pramenného výzkumu, obdivuhodný vzhledem k obtížím s přístupem ke zdrojům, způsobeným nejen politickými okolnostmi, ale i dobovou badatelskou praxí vyžadující fyzickou přítomnost v daném archivu (kterou v posledních letech tak zásadně proměnil internet a stále rostoucí objem dokumentů zveřejněných jeho prostřednictvím). Ve studiu vývoje tanečního umění na českých scénách vytvořila skutečně zakladatelské dílo, v němž se až na drobné a nepříliš přesné předchozí počiny např. Karla Sabiny, Františka Dlouhého nebo Emanuela Siblíka neměla o co opřít. Její osobní cestu tímto tématem od diplomové práce s názvem Romantický balet v Praze 1806–1860 postupující přes mnohé dílčí počiny a podíl na pracích o divadle/hudebním divadle a slovnících a encyklopediích završila souhrnná publikace Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do roku 1945, vydaná v roce 2006. Toto rozsáhlé dílo vzniklo díky její zaujatosti a výdrži, schopnosti a ochotě využít každou příležitost přístupu ke zdrojům, vypsat si všechny dostupné informace o tanci v Čechách, na které narazila, i když momentálně nebyly tím, co hledala. Všechny se jednou hodily.

Jako pedagožka předávala Božena Brodská své znalosti a výsledky svého studia studentům katedry tance i širší veřejnosti, podílela se na popularizaci poznatků, ale prosadit svou vlastní práci a její význam pro celoevropské poznání taneční historie se jí příliš nepodařilo. Přitom její znalosti týkající se vývoje baletu v sousedních zemích nebo mezinárodně atraktivní poznatky o Václavu Reisingerovi, prvním choreografovi Čajkovského Labutího jezera, jsou jedinečné. Zčásti jí větší proniknutí do mezinárodních tanečněhistorických kruhů a povědomí v dřívějších letech ztěžovaly dobové okolnosti, částečně jí to asi neleželo tolik na srdci. Vždycky ji spíš zajímalo studium samé, shromáždění poznatků, nalézání nových informací, doplňování dosavadního obrazu, jeho zpřesňování.

Při oslavách jejích devadesátin se na katedře tance konala konference věnovaná na její počest českému tanci a baletu. Profesorka Brodská na ní přednesla příspěvek rekapitulující témata, která se jí nepodařilo „dořešit“. Práce historika nemá konce, ale doufám, že se paní profesorka může spolehnout, že se do otevřených témat pustí někdo další, někdo z pokračovatelů, které si vychovala a kterým předala své badatelské principy a nadšení.

K jejím narozeninám všechno nejlepší.

Autor: Dorota Gremlicová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: