Vzpomínky staré paruky aneb Čím žije stáří

Vzpomínky staré paruky (Sebastiano Mazzia, Ayano Nagamori). Foto: Petr Zikmund.

Tvůrcem tohoto autorského baletu je Viktor Konvalinka, bývalý sólista baletního souboru pražského Národního divadla, člen uskupení Dekkadancers, renomovaný tanečník a choreograf se zkušenostmi u nás i v zahraničí. Je o něm známo, že ho baví propojování různých žánrů, rád pracuje s příběhem a jihočeský soubor už z minulosti zná. V roce 2017 pro něj připravil komiksový večer s prvky soap opery s názvem Elixír.

V předmluvě ke svému dílu uvádí: „Co vše může cítit starý člověk, který se ocitl v domově důchodců? Cítí se osvobozen od svých denních povinností a konečně ve společnosti nových přátel, či jak uvězněný na samotce utahován v kazajce svých vlastních pocitů a vzpomínek?“

Na potemnělé jeviště přichází šouravým krokem tanečník a v tichu odloží paruku. Jednoduchou scénu se třemi stoly postupně zaplňují ostatní klienti domova důchodců a pomocí stolů, vlastních těl, úderů, šoupání a zvuků vytvoří hudbu, happening tmelící onu seniorskou skupinu. Do této sehrané party přichází rušivý element, Velká paní v podání zkušeného budějovického matadora Zdeňka Mládka, která se stává jakýmsi průvodcem a glosátorem celého večera. Snaží se připojit k ostatním, ale je stále odmítána.

Konvalinka namíchal dramaturgicky pestrý příběh střídající různé nálady s řadou zajímavých režijních nápadů. Uvažuje nad věčnou pravdou chátrajícího lidského těla a mladé duše, když nechává tanečníky improvizovaně řádit v disco rytmu. Dění je zarámováno střípky vzpomínek, kterými žije stáří. Jednotliví tanečníci sdělují na mikrofon svá nejskrytější traumata, problémy, ale i okamžiky štěstí. A tak se střihem mění různé nálady – velmi pohodový tanec žen s nostalgickou atmosférou počátku 20. století střídá pocit osamělosti, izolace a frustrace, který je velmi dobře zpracován za pomoci funkčních rekvizit – tří stolů. Navazuje další, až morbidní, část o nenarozeném dítěti a sled výjevů zakončuje muzikálové taneční číslo.

Viktor Konvalinka je opravdu typickým představitelem autorského přístupu. Je nejen choreografem, tvůrcem světel a kostýmů, ale i libretistou a režisérem v jedné osobě. Je nutno přiznat mu citlivý lidský přístup, schopnost vykouzlit s minimálními prostředky tu správnou atmosféru a přinést řadu nezvyklých nápadů, zvlášť za pomoci jednoduché a variabilní scénografie. Jeho choreografický jazyk vychází ze současného tance, ale nic moc zvláštního a specifického zde nenajdeme. Výjimkou byl duet muže a ženy v podání Ayano Nagamori a Sebastiana Mazzia plný souznění, plynulého, vznášejícího se pohybu s náznaky občasného jiskření vyjádřeného staccatovými částmi.

Hudba Alexandra Sadirova sehrála spíše služebnou roli splňující režisérovy představy a charakterizující měnící se náladu a atmosféru jednotlivých částí. Mladý soubor baletu Jihočeského divadla se představil velmi sympaticky. Je to fungující a citlivá skupina s bezprostředním projevem, schopná tanečního i hereckého naplnění choreografových představ. Díky ní ochutnávka chystaného komponovaného večera dobře zafungovala.

Psáno z premiéry online 19. prosince 2020, Jihočeské divadlo, České Budějovice.

Vzpomínky staré paruky
Choreografie, světla, kostýmy: Viktor Konvalinka
Hudba: Alexandr Sadirov
Zpěv: Alessandro Giovine
Účinkují:
Velká paní: Zdeněk Mládek
Sóla: Hiroto Yamaguchi, Sophie Debou, Mai Iwamoto, Paolo Terranova
Duet: Ayano Nagamori, Sebastiano Mazzia
Premiéra: 19. 12. 2020 online