Malý princ – Taneční obrazy bez zásadních sdělení


Jakákoliv adaptace kultovní knihy francouzského spisovatele Antoine de Saint-Exupéryho bývá očekávána s obavami i napětím. Jeho Malý princ je považován za jeden z fenoménů, který téměř nelze převést do jiné podoby. Snad i proto, jak hlavní hrdina příběhu praví: „Co je důležité, je očím neviditelné.“

Přesto je uvádění Malého prince na jevištích nesmírně populární. Jen na českých scénách se od roku 1990 objevil tento titul 24krát, napříč žánry od pantomimy přes činohru až ke komerčnímu muzikálu. Nedávno byla hojně medializovaná verze Laterny Magiky v režii Vladimíra Morávka, kterou však kritika i diváci přijali spíše chladně. Avšak zatímco Morávek se rozhodl udělat velký úkrok od poetičnosti tohoto křehkého dílka, liberečtí tvůrci se možná až příliš obávali opustit jisté vody pečlivého respektování syžetu.

Síla Malého prince nespočívá v barvitosti děje, ale spíše v křehkém nastavení zrcadla moderní civilizaci. Čistý pohled chlapce na svět v rozporu s přetechnizovanou, egocentrickou společností, která svůj hlavní smysl vidí v honbě za nesmyslnými činnostmi vedoucí k hromadění materiálna i mamonu. Tento rozpor jako by byl ústředním motivem i autorova života. Antoine de Saint-Exupéry, poetický spisovatel a novinář, vydával své prvotiny ve školním časopise (následně zakázaném jezuitskou školou). Od mládí se zabýval tématem víry a morálky, přitom miloval letectví a působil mimo jiné jako válečný pilot v Africe i Jižní Americe. V Malém princi se inspiroval vlastní zkušeností, kdy v roce 1935 ztroskotal v libyjské poušti a ocitl se na pokraji smrti z dehydratace. A hledání smyslu života v takto mezní situaci je leitmotivem i zmíněné novely, jejíž výklad patří k častým tématům filozofických dýchánků v (již nezakouřených) kavárnách.

Pro liberecký soubor se nejedná o první setkání s nedramatickou literaturou. Sama šéfka baletu Alena Pešková si v psychologických námětech libuje. Příležitost k tvorbě nejmenšího baletního souboru u nás dostávají často sami jeho členové, u kterých lze také pozorovat zálibu v nejednoznačných předlohách. Choreografie a libreta se jako své prvotiny tentokrát ujala členka libereckého baletu, francouzská tanečnice Margaux Thomas. S režií jí pomáhala nová posila souboru Macbeth Kaněra, rodák ze Sydney. Nejspíš díky němu se podařilo domluvit spolupráci s australským skladatelem Cyrusem Meurantem a organizací Ars Musica Australis.

Nakresli mi beránka!

Scéna byla rozdělena do dvou částí – vzpomínkové, za rozevřenou oponou, a té reálné odehrávající se na poušti pod jevištěm. Vpravo stáli hudebníci, klavírista s houslistou, nalevo byla opřena malovaná kulisa znázorňující ztroskotané letadlo. Opona se rozevřela, známý úvod o slonovi, kterého snědl had, chyběl. Pilot (Mischa Hall) havaroval na poušti. Už zcela vyčerpán z nedostatku vody, setkal se s Malým princem v podání herecky vyzrálé Mariky Hanouskové. Princ představil pilotovi svou planetku s baobaby a především krásnou, jen trochu marnivou růži v podání Rie Mority, jejíž part byl co do pohybu možná nejzajímavější. Jako květina se takřka nehnula z místa, avšak držením rukou i paží i povedeným timingem vytvářela tanečnice důležitou iluzi trnů. Bohužel ostatní postavy se již tak vydařeně vystavět nepodařilo.

Jako se Malý princ nechával unášet svými balónky za poznáním na jiných planetách, tak se i tvůrci nechali unášet literární předlohou. Malý princ se setkal s panovačným králem Jana Adama (typově přesným, nikoliv však souznícím s hudebním doprovodem), marnivým domýšlivcem, pijanem, lhostejným zeměpiscem… Na všech planetách se objevovaly vlastnosti typické pro naši civilizaci. Jednotlivé etudy bohužel splývaly v jednu, postavy se odlišovaly pouze svými kostýmy a postrádaly pohybovou charakterizaci. Diváci viděli nespokojenost a zklamání Malého prince, ale to důležité zůstalo očím neviditelné.

Zcela odlišně vyzněla choreografie lampáře v podání Anye Clarke. V černých šatech působila spíše jako jakási královna noci a pouze okolo stojící tanečníci se svítícími koulemi v rukou připomínali, s kým jsme se právě setkali. Pasáž působila snovým dojmem, jako kdybychom se ocitli v jiném světě, a svou lyričností se vymykala celkovému konceptu inscenace.

Příliš často se ukazovalo, jak je těžké převést slovo do taneční podoby. Marika Hanousková sice dokázala vyjadřovat emoce, avšak k filozofujícímu základu knihy se tvůrci přiblížit nedokázali. Patrné to bylo zejména při setkání s liškou, jinak úhelným kamenem veškerého dění. Liška Kristýny Petráškové byla hravou přítelkyní, avšak vystihnout zásadní poselství o zodpovědnosti se nepodařilo – zůstalo u pouhého obrazu.

Stále tesknější putování prince krajinou (to vše podpořené snově naléhavým, živým doprovodem skladatele a houslisty Cyruse Meuranta a pianisty Maxima Biriucova) dovedlo prince až ke studni a fatálnímu setkání s hadem v podání výborné Marie Gornalovy. Ta, oděna v potrhaný pískový celotrikot, dokázala svou útlou figurou, chladným pohledem a skvělým rozsahem, zdůrazněným v zajímavých pozicích chodidel, vytvořit skutečnou iluzi chřestýše.

Marika Hanousková byla v roli prince přesvědčivá. Nejenom celkovým vzezřením – část kostýmů byla silně inspirována Saint-Exupéryho kresbami –, ale také postupnou změnou v chování a princovým prozřením. Zásluhou její interpretace se podařilo alespoň částečně zanést do jevištní podoby střípky autorových myšlenek. Je škoda, že se do baletu nepromítly více.

Choreografka Margaux Thomas, která vedle svého tanečního angažmá souběžně studovala obecnou a komparativní literaturu na univerzitě Sorbonne-Nouvelle v Paříži, jistě zná pozadí knihy velmi dobře. Nedokázala však vytvořit zajímavější taneční vazby ani se vymanit z pohybového slovníku, který můžeme na scéně libereckého divadla běžně vídat. Vycházela z klasické taneční techniky a využívala dispozice tanečníků. Až na několik výjimek se jí však nepodařilo přinést více choreografické invence.

Malý princ v Liberci je jako celek kusem sympatickým a díky výbornému hudebnímu doprovodu i poměrně dynamickým a divácky vstřícným. Vybrané téma bylo však pro tvůrčí debut příliš tvrdým oříškem.

 

Psáno z premiéry 16. února 2018 na Malé scéně divadla F. X. Šaldy v Liberci.

 

Malý princ
Libreto, choreografie, scéna a kostýmy: Margaux Thomas
Režie, scéna a kostýmy: Macbeth Kaněra
Hudba, housle: Cyrus Meurant
Maxim Biriucov (piano)

Premiéra: 16. února 2018

 

 

Autor: Barbora Truksová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: