Několik otázek pro Toma Rychetského a Štěpána Benyovszkého, spolutvůrce inscenace Caves and Creatures z dílny DekkaDancers


Vaše nejnovější představení Caves and Creatures je tak trochu obestřeno tajemstvím, například na internetu se k němu kromě určité míry „Dekkapábení“ nedá dohledat o moc víc, než že je inspirováno světem a hudbou Nicka Cavea… Jak byste vaši novinku přiblížili těm, kteří tohoto australského umělce znají jen okrajově?
Tom Rychetský: Určitou dávku tajemství obsahuje i celá tvorba Nicka Cavea a otázky nejsou na škodu. Na druhou stranu mluví přímou, upřímnou řečí a komentuje vlastně svět kolem sebe takový, jaký je. Na rozdíl od jiných nespatřuje jen krásu světa, ale významně se zabývá i druhou stranou mince... chaosem, špínou a rychlostí doby.
Naše představeni je však postaveno poměrně srozumitelným jazykem a porozumět mu může bezpečně i ten, kdo Nicka Cavea vůbec nezná.
Štěpán Benyovszký: Vyprávíme pitoreskní příběh s hororovými prvky o jednom prokletém člověku z tajemstvím obestřené krajiny. Nick Cave zpívá stejně vášnivě o vraždách i lásce, o bohu i o lidech posedlých zlem. V jeho literárních textech najdeme biblické odkazy i vliv domorodého australského šamanismu. To všechno se snažíme pomocí technologie a špičkové choreografie spojit do jednoho celku.

Kdo stál u zrodu celého projektu a jak vaše představení postupně vznikalo?
Tom:
Nové celovečerní představení Caves and Creatures je ve všech směrech poměrně náročné. Před šesti lety jsem dostal nápad na představení inspirované Nickem Cavem, k čemuž mě vedla nejen oblíbená hudba Nicka Cavea and the Bad Seeds, ale inspirace zároveň vzrostla po přečtení prvního románu tohoto zpěváka A uzřela oslice anděla a později také jeho druhé knihy Smrt zajdy Munroa. První kniha představuje peklo přebíjené peklem a zápasí v něm zlo se zlem. Starozákonní „oko za oko, zub za zub“ je zde naplněno ve vrchovaté míře. Hlavní antihrdina věří jenom ve svaté a milosrdné peklo.

Jak vzniklo libreto?
Tom: Před čtyřmi lety jsem oslovil scenáristu a režiséra, hlavu Kabaretu Caligula Štěpána Benyovszkého, zda by se na tom nechtěl podílet. Nechali jsme tomu čas, vyměnili jsme si hudbu, knihy… a pak Štěpán přišel s fantastickým libretem. Číst celé libreto ve stylu, jakým bylo napsáno, byla doslova radost. Když jsme od Nové scény dostali nabídku „odpremiérovat“ tento projekt v rámci prestižní mezinárodní konference Divadlo 3000, ani na chvíli jsme neváhali a velkorysou nabídku přijali. Domluvili jsme se ve společném zájmu udržet příběh a rámec libreta v choreografickém ztvárnění tak, že Štěpán bude inscenaci i režírovat.
K práci na choreografii jsem přizval Viktora Konvalinku a o něco později se k nám připojil i Tomáš Červinka. Světelný design inscenace si na svá bedra vzal mistr svého oboru Daniel Tesař, z čehož máme velkou radost, protože naše možná spolupráce už dlouho visela ve vzduchu. Rovněž fotograf Pavel Hejný s námi na projektu jako obvykle spolupracuje, mimo jiné je autorem vizuálu. Zhruba před půl rokem jsme začali také pracovat na multimediální složce. Spojili jsme se s Romanem Duškem z projekce Nové scény, který do týmu přizval italského multimediálního umělce Nicolu Pavoneho z KinocirKusu a rovněž kreslíře Jana Blažíčka. Všem bych chtěl dopředu moc poděkovat za jejich skvělou práci.

Jak již bylo řečeno, Nick Cave není jen hudebník, ale také básník a spisovatel. Co pro vás osobně představovalo největší výzvu pro převedení jeho komplexní, myšlenkově bohaté tvorby do konkrétního jevištního tvaru, potažmo pak do choreografie?
Štěpán: Rozhodnutí nejít v příběhu vždy po textu jednotlivých písní, ale pracovat s texty jen jako s motivy v širším, vlastním příběhu. Caveovy skladby jsou často balady, které vypráví uzavřený příběh konkrétních lidí. Bylo zapotřebí vytvořit rámec, který by vycházel z Caveovy poetiky a umožňoval spojit jednotlivé písně do konzistentního celku. Zjednodušeně řečeno, nechtěli jsme, aby výsledkem byl jen sled tanečků na zajímavé písničky. Poučený divák přesto pozná v nejedné choreografii i odkazy na některé z videoklipů, které pro mě neodmyslitelně patří k dílu Nicka Cavea.

Proč by si divák rozhodně neměl nechat Caves and Creatures ujít?
Štěpán: Skvělá hudba, špičkoví tanečníci, zajímavý námět a moderní minimalistická scéna, na které ožije celý podivný vesmír. Myslím, že se bude na co dívat. Odborného diváka bych zvlášť pozval, ať přijde zhodnotit choreografii, která je zčásti dílem Viktora Konvalinky, sólisty Národního divadla a velmi perspektivního moderního choreografa.

Autor: Tomáš Valníček Taneční kritik
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: