Slovo tanec v sobě skrývá tolik podmnožin, že bychom se jich jen těžko dopočítali. Pro mě navíc jeho význam vždy představoval i most mezi sportem a uměním. Pojmenovává totiž pohyb, který se musí poctivě natrénovat nebo ke kterému se za nemalého fyzického úsilí propracováváme. Zároveň v sobě ale skrývá silnou estetickou složku, hloubku, prostor pro kreativitu a možnost sebevyjádření. Ač tanec může, a možná by i měl, stát sám o sobě, mluvíme o něm v termínech, které se zpravidla přiklání k jedné straně mostu – na břeh umění, nebo sportu.
To, co mi v téhle diskuzi ale často chybí, je vzájemné povědomí a snaha o pochopení. Světy tanečních umělců*umělkyň a sportovců*sportovkyň se zdají být oddělené, i když jsou ve skutečnosti provázané a jednoduše průchozí. Překračovat jejich hranice navíc může být podobně dobrodružné a obohacující jako překračovat hranice při cestování. Vydat se na „zahraniční“ taneční cestu totiž znamená osvojit si základy cizího (pohybového) jazyka, poznat nové lidi, setkat se s jinou kulturou, možná se trochu ztratit a pak se zase najít. Cestovat znamená prozkoumávat nové, ale neztrácet staré. A jako jen v některých z těch procestovaných zemích světa chceme opravdu žít, stejně tak zůstáváme věrní jen některým tanečním komunitám či stylům. To ovšem neznamená, že bychom se měli uzavírat před ostatními a limitovat tak svůj vlastní rozhled a možnosti.
V mém ideálním světě proto funguje něco jako taneční nomádství – člověk si vystačí se svým tělem a připojením na síť tanečních kontaktů. Může se pohybovat dle libosti, a když chce, je doma všude, nebo nikde. Ano, nezní to jako ideální cesta pro profesionální tanečníky*tanečnice, ale netančí přece jenom oni.
Dnešní svět v konečném důsledku stejně cení všestrannost a flexibilitu. To, že se od sebe lidé umí učit a jsou ochotni vystoupit ze zajetých kolejí. Někdy jde o malé kroky – já sama si vybavuju třeba tanečníky latiny na hodinách současného tance, baletky v rytmu hip hopu, nebo dokonce horolezce na závěsné akrobacii. Naše vzájemné obohacování, přemosťování a cestování pak může být zajímavější a prospěšnější, než se na první pohled zdá. A navíc může napomoct k tomu, aby se i sebemenší náznaky elitářského rozdělování tanečních forem na kategorie vyšší a nižší třídy staly tanečními faux pas.
Roman vašek
Tohle je vtip? Nechce se mi věřit, že je tohle možné. Pokud ano, medializujte, křičte!Bojkot jako od Fica. Balet Národního divadla nechápe, jak fungují média