Volání z hlubin: tři taneční filmy a sólové představení od slovenských tvůrců
zprávy
Volání z hlubin, latinsky De profundis, je úvodem 130. žalmu, i symbolickým naznačením, že představení bude voláním z hlubin duše autorů - pro diváka neverbálním zážitkem smyslnosti a symbolických odkazů na různé významy, téma a koncepty. K představení byla použita hudba Jeana-Baptista Lullyho, Michela Lamberta, Johanna Sebastiana Bacha a světoznámého umělecky-filozofického seskupení Laibach / NSK - Neue Slowenische Kunst.
Sami tvůrci k představení dodávají: „V 19. století bylo zvykem uspořádat pro hosty soukromých večírků malé představení, které se skrývalo za oponou. Diváci se usadili na svých židlích a v příhodný okamžik se rozevřela opona, za kterou aktéři zinscenovali do všech detailů některý ze slavných obrazů. V póze obrazu setrvali hodnou chvílí, pak se opona za potlesku obecenstva zase zavřela. V tomto způsobu zábavy bylo něco tajemného, snad touha dotknout se krásy nebo být na moment ztracen v hloubce zobrazované scenérie, nebo meditace při pohledu na daný obraz a jeho obsah, být uvnitř obrazu. Pocit úzkosti, vykořeněnosti a osamělosti avšak nebyl charakteristický pouze pro umělce.“
Dnes můžeme hovořit o druhé vlně Dekadence, jejími tématy jsou extáze, erotika a smrt. Stejnou atmosféru obklopuje i představení Volání z hlubin, ve kterém choreograf a tanečník Ján Gonščák vytváří odkazy na dva slavné obrazy 19. století. I když mohou být podány s humorem, jejich vážnost a varovnost zůstává neměnná. Spisovatel Gustav Meyrink napsal, že před tím, než se může člověk usmívat na svět, musí si nejprve vyplakat oči. Témata poukazují na těžké postavení umělce v materiální buržoazní společnosti, která často nevidí nadčasovou dimenzi jeho práce, její nesmírnou hodnotu a proces umělecké tvorby vyžadující absolutní oddanost, sebeobětování a velikou míru vášně. Nakonec je to i téma sociálního chladu, které je dominantní i ve tvorbě významného umělce 20. století, Josepha Beuyse. „Volání z hlubin je dílo, které ruší hranice času, příběhů a osudů postav, nebo uměleckých medií. Chce iluzionisticky provokovat diváka k myšlení a zároveň varovat před mrtvým myšlením, šílenstvím a sociálním chladem,“ upřesňují autoři. Zdroj: Divadlo La Fabrika
Diskuze
Přidat komentářNEJČTENĚJŠÍ
-
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle: Proč odcházíme z divadla PONEC?
rozhovory -
Patří těhotenství na jeviště? Martina Hajdyla Lacová přináší časově limitovanou taneční performanci Bodies in Progress
zprávy -
PADEnáct – Když teenageři válí
recenze -
In memoriam Zdenky Kratochvílové
osobnosti -
Spitfire Company, Temporary Collective a tYhle opouštějí divadlo PONEC
zprávy
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
před 42 dny
Kata Zagorski
Akému tancu Star Dance službu dělá či nedělá? Súčasnému? Tomu pravému? Umeleckému? No ja len, že tanec nie je nejaký……když kýč tančí
před 44 dny
Filip Staněk
Ahoj Klári,také děkuji za reakci. Reagoval jsem jen na tvrzení, že pořad prokazuje tanci dobrou službu, myslím si…
…když kýč tančí
před 45 dny
Klára Huvarová
Filipe, děkuji Ti za reakci! Jsem ráda, že tě můj příspěvek dovedl k zamyšlení a že o roli StarDance můžeme dál……když kýč tančí
před 46 dny
Bohuslav Tržil
Dovolte mi prosím vyslovit obdiv všem realizátorům v ND Brno.Měl jsem možnost vidět nastudování BAJADÉRY.
VELKÉ DÍKY…
Bajadéra – Krize baletu v roce 2019
před 60 dny
Monika Diatta Rebcová
děkuji panu Prokešovi za doplnění významných údajů.MONIKA
Alvin Ailey – „Snažím se oslavovat úspěchy člověka – krásu hudby, tvarů, formy, barvy, světla, textury.“
před 62 dny
Marketa
Taneční drama ŽELARY se jeví jako jedno z úspěšných představení,které nastudovalo Moravské divadlo Olomouc, aspirantem…Želary jako taneční drama
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?