Vzpomínání na Mistra

V pondělí 11. dubna 2016 se v obřadní síni u městského hřbitova v Ústí nad Orlicí uskutečnilo poslední rozloučení s profesorem Pavlem Šmokem. Význačný český umělec, průkopník a jeden z nejznámějších českých protagonistů moderního tance, choreograf, pedagog, jenž vychoval desítky vynikajících interpretů, profesor působící na Akademii múzických umění v Praze, režisér, zakladatel a dlouholetý umělecký šéf Pražského komorního baletu, který nastudoval kolem stovky baletních titulů, na šest desítek ve světové premiéře, Mistr Pavel Šmok zemřel 4. dubna ve věku 88 let.  

Pavel Šmok

Pavel Šmok

S Pavlem Šmokem odešla jedna z nejvýraznějších osobností českého baletu a tanečního divadla posledních více než padesáti let. Kdysi jsem byl jedním z jeho tanečníků, záhy i choreografů jeho souboru. 

Pražský komorní balet pod jeho vedením býval skutečným fenoménem nejen domácího, tuzemského formátu. Jsem hrdý na to, že své první umělecké krůčky jsem mohl podnikat právě v tomto výjimečném prostředí.

Pavla Šmoka vnímám jako jednoho z mých absolutně nejdůležitějších učitelů. A to nejen v rámci umělecké, ale i lidské stránky. Za to všechno mu děkuji. A jistě nejsem zdaleka jediný.

Petr Zuska, choreograf, začínal jako sólista PKB, nyní umělecký šéf baletu Národního divadla v Praze

 

 Zemřel pan Pavel Šmok, cítím hluboký zármutek, a jak zpívá Jarek Nohavica, „se smrtí smířit nejde se“, tak mně to nejde vůbec. Vzpomínám a jsem vděčná za každou chvíli a všechny zkušenosti s ním. Vzpomínám a slyším to jeho lehounké dechové pohvízdávání, když si něco připravoval nebo pracoval se dřevem. Vzpomínám a smutním, že jsem nezažila víc zkoušek a tvorby s ním. Vzpomínám a usmívám se nad jeho humorem a nad svými nepodařenými vtipy, které mě při studiích nutil vykládat. Teď už by mi jistě řekl: „Zkrať to…“ Ale já tentokrát neposlechnu, nejde to, je toho tolik, tak obrovská osobnost se nevejde do pár řádků. Nezapomenu na jeho oči, dotek ruky i brblací náladu, na vše, co mi řekl, když mi mluvil z duše, nebo naopak do duše, na nekořskou chaloupku plnou dřevěných vychytávek a vlastnoručních popisků, stejně jako na kresbu pusy na zlomvazce. Vzpomínám s láskou, úctou, vděčná a obohacená.

Všichni víme, jaký byl, všichni jsme ho ctili a milovali, byl to Mistr ŠmOK s partiturou v ruce, brýlích a vysokými nároky na interprety jeho Pražského komorního baletu. Podle svých slov choreografii dělat musel, nemohl si pomoct. Díky Bohu za to nutkání. Díky Mistře, že jste byl – takový, jaký jste byl člověk a umělec. Vzpomínání bude věčné.

Lucie Holánková, choreografka, bývalá sólistka a následně umělecká vedoucí PKB Pavla Šmoka  

Témata článku

Pavel Šmok

Pražský komorní balet

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: