East Shadow – Tanec Praha potřicáté netroškaří


Sláva těm, kdo umí a chtějí oslavovat, gratulace jubilantům k výdrži a dosaženým zkušenostem. Spolu s Tancem Praha přišel před třiceti lety nejen do hlavní metropole, ale do celé republiky tanec současný, světový a špičkový. Festival rozdmýchal pomyslné měchy zanedbaných varhan, přivezl inspiraci, podpořil talenty… bez nadsázky v podstatě vybudoval současnou českou taneční scénu.

Ta dnes spolu s ním slaví své třetí kulatiny, konec jedné generace, která pamatuje, jak z ničeho vytvářela potem a nadšením něco, jehož existenci každodenně oslavovala. Přichází generace nová, která zřejmě ani neumí domyslet, jak jsme mohli bez Tance Praha fungovat. Poptává komfort a prestiž globálního standardu, jejich požadavky nastolují nové výzvy.

Tanec Praha dospěl, ale neustrnul. Nadále hledá a přiváží to „nej“, co ve světě najde, prověřenou kvalitu i zajímavé objevy, které předkládá českému publiku vždy poslední měsíc sezóny jako její každoroční završení.  

 

Kylián jako živoucí legenda

Kdo neviděl, nepochopí. I tak ale musí každý, kdo se s tancem i jen nakrátko potká, vědět a znát dosah jména Jiří Kylián, světově proslulé značky, synonyma geniálního umění.

Legendy o světovém úspěchu českého emigranta a jeho Netherlands Dans Theatr začaly brzy prosakovat i za železnou oponu, snahy o hostování se poprvé vyplnily v roce 1982. Soubor s díly Sinfonietta, Dětské hry, Snové tance, Po zarostlém chodníčku, Polní mše, Žalmová symfonie zanechal v českém tanečním světě hlubokou stopu, a spolu s rostoucí šíří repertoáru a slávou souboru se již od té doby vžilo přání všech tanečních organizátorů jako úsloví „dostat Kyliána do Prahy“. S jeho dílem se publikum setkávalo i zprostředkovaně v podání světových souborů jako Tokyo Ballet, Ballet du XXéme Siécle Maurice Béjarta, Tanztheatre Wuppertal Piny Bausch nebo Martha Graham Dance Company. V roce 1988 dostal Pražský komorní balet darem svolení k nastudování Večerních písní.

Byl to ale první ročník festivalu Tanec Praha, tehdy Tanec ´89, kterému se přání vyplnilo a mohl svou kariéru zahájit právě takovými díly jako Nomádi nebo Stoolgame v podání NDT2. O rok později sbíral soubor znovu nadšené ovace na festivalu Mezinárodní týdny tance, v následujícím jako hlavní host Pražského jara. V roce 1992 nastudoval Polní mši a Návrat do neznámé země balet pražského Národního divadla. Soubor ještě nebyl úplně připravený a dílo nechal Kylián při své příští návštěvě z repertoáru stáhnout kvůli upadající kvalitě interpretace. V roce 1995 se balet pokusil díla znovu oživit, i tehdy však vydržela jen dvě sezóny. Mistrovo dílo úspěšně tlumočil Čechám v 90. letech nadále Pražský komorní balet. Tvorba Jiřího Kyliána již nebyla publiku neznámá, každé setkání s jeho soubory, která byla stále četnější, však znamenalo velkou vzpruhu pro tuzemský balet. Až přišel Arcimboldo, který na přelomu tisíciletí strhl poprask. O tomto večeru se mluvilo ještě několik let poté, o nizozemských tanečnících kolovaly legendy. Vystoupení souboru NDT3 po dlouhé době rozvířilo vlny divadelní scény a poprvé upozornilo na otázku věku u profesionálních tanečníků.

Tancem proti předsudkům

Byl to právě soubor „vysloužilých“ umělců NDT3, který dlouho rezonoval českou scénou zde neznámou kvalitou umělecké práce. A tak letošní festival nemohl vybrat lépe než si k 30. narozeninám nadělit dárek v podání East Shadow, skeče o zastavení času a prostoru, s nezaměnitelnými Sabine Kupferberg a Garym Crystem na scéně.

Geniální zkratka odkazující na melancholii němé grotesky. Hold Beckettově absurditě i životní realitě. Hra světla a stínu jako svébytných výpovědních hodnot. Obrazy pohybu, obrazy v pohybu. Muž a žena, jejich domov, vztah, sny i vzpomínky. Vše v jednoduchém gestu, znásobeno objektivem a plynoucím tokem melodie klavíru.

East Shadow přivádí na jeviště stárnoucí pár a jejich lásku, jako nadčasovou entitu, kterou ani tsunami nedokáže zničit. Je oslavou obyčejnosti a každodennosti trávené bok po boku druha, která spolu s časem kreslí v srdcích a životě partnerů neochvějné pouto, jež nelze popsat slovy. Lechtá humorem, dojímá detaily, mrazí gesty. Snaha přetavit do slov viděný zážitek se rozbíjí o zeď marnosti. To nelze napsat, to se musí zažít. Kdo neviděl, nepochopí.

Bravo Kyliánovi, bravo tanečníkům a jeho týmu, bravo Tanci Praha.

 

Psáno z české premiéry 1. června 2018, Divadlo Ponec.

 

 

East Shadow
Choreografie a koncept: Jiří Kylián
Hudba: Franz Schubert, Tomoko Mukaiyama
Text: Samuel Beckett
Film: Jason Akiro Somna
Kostýmy: Joke Visser
Scéna: Jiří Kylián
Technická produkce a světelný design: Loes Schakenbos
Premiéra: 14. 9. 2013

 

Autor: Lucie Hayashi
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: