Pojďme na tanec! – Zábavný manuál současného tance


Pojďme na tanec! není jenom výzva, ale i název nového představení VerTeDance. Spolu s režisérkou Petrou Tejnorovou a dramaturgyní Martou Ljubkovou vytvořil tento umělecký soubor podle anotace Stručný manuál pro vystrašené diváky. Současný tanec s lehkou nadsázkou považují za „ohrožený druh“. To bych ovšem neřekla, ba naopak. Za poslední dekádu se počet produkcí i scén, kde jej můžeme vidět, slušně rozrostl. Přesto se zdá, že je toto umění stále uzavřeno ve svém světě a širší publikum jej nevyhledává, možná z obavy, že nebude viděnému rozumět. VerTeDance se snaží tyto předsudky zpochybňovat. Volí kombinaci osobní zpovědi, praktických tanečních ukázek a přednášky, do níž zapojí i diváky.

Čtyři interpreti (Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Helena Araújo, Martin Talaga) se rozcvičují, zatímco Halka Třešňáková v roli sebevědomé taneční kritičky seznamuje diváky se současným tancem a jeho výraznými atributy, jejichž kořeny můžeme najít na počátku 20. století – bosé nohy, rozpuštěné vlasy, nahota. Filozofuje nad nutností přítomnosti těla a diváků, nad důležitostí prvních třiceti vteřin inscenace či nad výraznějším zastoupením homosexuálně orientovaných v tanečním světě oproti tomu reálnému. Vše v humorném naladění, jež od počátku přijímáte. Vzápětí Třešňáková opouští bezpečné zázemí konferenčního pultíku a přemisťuje se mezi tanečníky, aby rozkryla některé choreografické postupy, komentovala akce tanečníků či jim jen uhýbala. Do zadávání úkolů se mohou zapojit i přihlížející a sledovat, jak si s nimi interpreti poradí. Ti rozvíjí své představy zcela individuálně většinou bez vzájemných reakcí. Scéna vygraduje tanečně-slovním soubojem mezi Třešnákovou a Ondrovou. V rychlém sledu už není zřejmé, kdo na koho reaguje, zda Třešňáková interpretuje viděné, či nesourodými úryvky vět inspiruje pohyby tanečnice.

Přednáška o současném tanci plynule přejde v osobní zpověď, když se slova ujme Tereza Ondrová a odhalí divákům zlomové okamžiky své taneční kariéry. V průběhu večera si všichni interpreti předají štafetu, aby tancem i slovem vyprávěli svůj příběh (jen Halka Třešňáková je odkázána do své kukaně, odkud dění monitoruje, zapisuje do notebooku a dovolí si pouze letmé interakce). Ačkoli tanečníci podávají vzpomínky tak, aby pobavily a rozesmály, jsou zároveň velmi citlivou výpovědí o hledání vyhovující taneční formy, o nalezení a potvrzení vlastní identity, o objevení sebe sama ve vlastní jedinečnosti. V několikavteřinových pohybových zkratkách znázorňují taneční styly či zmiňují osobnosti, které je formovaly. Balet, technika Marthy Graham, jazz dance, lidové tance, ale i twerk, samba, vogue. Jan Kodet, Anton Lachky, Akram Khan, Crystal Pite, Jozef Fruček a Linda Kapetanea a mnozí další. Divák začátečník má možnost zhlédnout alespoň v rychlosti pestrost přístupů k pohybu a tanci a jejich odlišnosti. Ten zkušenější může spolu s tanečníky zavzpomínat.

Jednotlivé životní osudy jsou většinou plynule prokládány tanečními pasážemi, které vytváří jakýsi pomyslný tematický oslí můstek. Nejvíce zaujal sexuálně laděný duet Heleny Arenbergerové a Martina Talagy, v němž došlo k výměně dominantní role. Z počátku sebevědomý svůdník v kožichu a s cigaretou v ústech se pod rozvášněnou ženou promění v ustrašeného zajíčka. Téma sexu vlastně visí ve vzduchu poměrně často, ať už v podobě hromadných náznaků kopulačních pohybů v pasáži, jíž vévodí Brazilka Helena Araújo, nebo v závěrečné scéně ze striptýzového klubu, kde Martin Talaga svou svůdností, křehkostí a stydlivostí v ženskosti předčí ostatní interpretky. S ohledem na délku představení (80 min) se naopak nejslabší zdá scéna, v níž se tanečníci přemisťují v prostoru převážně různým poskakováním.

Jak se dalo tušit, obecenstvo není pouze pasivním příjemcem. Hned po úvodní přednášce je vyzváno, aby se přesunulo z hlediště do protilehlých řad židlí na jevišti. Není však nutno očekávat výraznější zapojení, pouze letmý dotyk, objetí, přesun na druhou stranu, společně zazpívanou píseň či závěrečný tanec.

Představení Pojďme na tanec! ukázalo, že není třeba se ho bát. Cílem bylo zřejmě také vyzdvihnout pestrost a proměnlivost tohoto umění, které plně závisí na interpretech. A to se podařilo i díky rozmanité skladbě tanečníků. Svěží, humorné, odlehčené, a přesto se zásadním sdělením.

 

Psáno z představení 11. prosince 2017, divadlo Ponec.

 

Pojďme na tanec!
Tvorba, tanec: Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Martin Talaga, Helena Araújo, Halka Třešňáková
Režie: Petra Tejnorová
Dramaturgie: Marta Ljubková
Light design: Katarína Ďuricová
Scénografie: Adriana Černá
Premiéra: 30. října 2017, divadlo Ponec


Autor: Daniela Machová
 
 

Nahoru

Žádné komentáře

Přidat komentář

* - povinné pole

*
*

Nahoru

Taneční kalendář:

<<   >>
>>DIÁŘ NA CELÝ MĚSÍC<<
po ut st čt so ne
  •  

Tento den na pořadu:

  •  
 
*pro další akce vyberte den (měsíc) v kalendáři
Licence Creative Commons
Taneční aktuality.cz, jejímž autorem je Taneční aktuality o.p.s., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.tanecniaktuality.cz
Podpora a partnerství: