Giulietta Paltrinieri – „Jako létavice, hvězda, která prudce zazáří a zhasne.“

„… zjev světlý, že růže v kráse žárlit mohla na ni, a fialky že zvaly ji svou paní...“ Tyto verše na náhrobku Giulietty Paltrinieri-Bergerové připomínají smutný osud této mladičké primabaleríny Národního divadla, od jejíhož úmrtí si dnes připomínáme 130 let.

Giulietta Paltrinieri - civilní fotografie . Foto: J. Tomáš, Archiv Národního divadla.

Giulietta Paltrinieri - civilní fotografie . Foto: J. Tomáš, Archiv Národního divadla.

Giulietta Theresia Maria Paltrinieri se narodila 5. ledna 1866 v italské Modeně do vážené rodiny advokáta Giovanniho a jeho ženy Claudiny, sboristky milánského Teatro alla Scala.

Giulietta měla ještě čtyři sourozence – bratra Napoleona a sestry Emu, Amélii a nejmladší Lisettu, kterou od jejích čtyř let vychovávala v Praze.

Vzhledem k tomu, že rodina přišla kvůli otcově zálibě v dostizích o veškeré rodinné jmění, ujala se Giulietty a její mladší sestry Emy matčina starší sestra Elisa Turconi, která byla „mimickou umělkyní“ v milánské La Scalle. Malá Giulietta se tak ve věku devíti let dostala do Milána a do baletní školy slavného divadla, kde studovala dalších osm let a získala titul „diplomovaná primabalerína“. Tohoto nejvyššího titulu se v té době na škole dostalo pouze těm nejlepším tanečnicím, většinou se jednalo pouze o dvě až čtyři z celého početného ročníku.

Z Milána vedly její další kroky do Teatro Regio v Turíně, kde jí byla na míru vytvořena choreografie baletu La stella d'Italia, ve kterém měla možnost se poprvé představit divákům. Během zdejšího ani ne ročního pobytu však přišla nabídka na pozici primabaleríny pro nedávno otevřené Národní divadlo v Praze, které zamýšlelo uvést balet Excelsior.

Národnímu divadlu se v té době úplně nedařilo. Prvotní vlastenecké nadšení již opadlo, a tak hledal tehdejší ředitel František Adolf Schubert další možnosti, jak naplnit divadelní pokladnu, zejména v době hubených letních měsíců. Jednou z možností byl tehdy světově známý ballet-feérie Luigiho Manzottiho Excelsior, který ve své době doslova uhranul celý baletní svět svojí opulentní výpravou, nádherou a početným obsazením čítajícím v největších světových nastudováních i výrazně přes 100 tanečníků.

Excelsior - 1.8.1885 (Augustin Berger, Giulietta Paltrinieri). Zdroj: archiv Národního divadla.

Národní divadlo začalo o Excelsioru vážně jednat někdy kolem začátku roku 1885. Bylo rozhodnuto posílit tehdejší baletní soubor a „dopsat do Milána o dobrou primabalerínu, protože v Národním divadle do té doby tanečnice potřebných kvalit, techniky a grácie doposavaď chyběla.“ Giulietta Paltrinieri přijela do Prahy 17. července 1885 a byla v Národním divadle angažována za měsíční služné 150 zlatých a honorář 3 zlaté za každé vystoupení. Augustin Berger, tehdejší první tanečník, baletní mistr a choreograf Národního divadla na první společné setkání ve svých pamětech vzpomínal:

„Byl jsem právě v plné práci v baletním sále, když pro mne vzkázal ředitel Šubert, abych přišel ihned k němu do kanceláře, kde mě představil naší nové primabaleríně Giuliettě Paltrinieriové a její společnici Savigně. Překvapila mě něžná krása mladistvé Italky, sotva dvacetileté, ztepilé, štíhlé, vysoké brunetky. Začal jsem s ní hovořit ihned italsky. Byla mou vlaštinou rozradostněna. Usmívala se na mne a stiskla mi ruku. Naše zraky se setkaly. Měla překrásné, hluboké oči. Bylo v nich něco záhadného, jako by v nich byl ukryt nějaký nevypověditelný smutek – vyjadřovaly však její krásnou duši, její lásku k umění a ke všemu, co dýchalo životem. Bezděčně jsem se při pohledu do jejích očí zachvěl. Opětoval jsem stisk její ručky, hlava se mi zatočila. Rázem jsem si uvědomil, že pro mne znamená naše nová primabalerína od první chvíle, kdy jsem ji spatřil, více než královna, že jsem při prvém pohledu do jejích očí ztratil veškeru sebejistotu.“

Horečné přípravy na blížící se premiéru rychle postupovaly i přes nebývalá vedra, která toho roku panovala. Paltrinieri v baletu zosobňovala postavu Civilizace, Augustin Berger se ujal role Otroka. Na období příprav vzpomínal: „Byl jsem již na zkouškách okouzlen Giuliettinými úchvatnými uměleckými výkony plnými grácie a virtuosní technické dokonalosti.“

Pro oba dva se jednalo o lásku na první pohled a sympatie byly vzájemně opětovány. Ještě před premiérou došlo na první polibek: „Bylo to na baletním sále, kde jsme zůstali na chvíli před polednem sami.“

Premiéra Excelsioru byla plánována na 1. srpna 1885. Národní listy po premiéře věnovaly novému baletu celou polovinu titulní strany, což nebyla věc zcela běžná: „První taneční partie svěřená milánskému hostu, signoře Paltrinieri, dokonalé, půvabné tanečnici, jaké jsme si do Národního divadla již dlouho přáli. Slečna má všechny vlastnosti dobré tanečnice: bezvadnou rovnováhu, jisté, od pohybu údů zcela neodvislé držení těla, hladce odměřovaná tempa, určitě obrážená kadence, nekolísavý dopad a pružný, graciosní cou-de pied. Bravurně provedeným obtížným tournantem v pas de deux 9. obrazu vyvolala bouři aplausu, jehož se jí ostatně spolu s panem Borrim po celý večer hojně dostávalo.“

Augustin Berger a Giulietta Paltrinieri. Foto: J. Mulač, archiv Národního divadla,

V polovině listopadu se ukázalo, že Giulietta nosí pod srdcem nový život. Augustin Berger žádal dopisem do Itálie jejího otce o požehnání a zároveň o „propuštění z otcovské moci“, neboť Giulietta v té době ještě nebyla podle italského práva plnoletá.

Berger uvedl, že Giuliettina rodina s odpovědí nikterak nespěchala, pravdou však zůstává, že Giulietta si nepřála, aby její rodina byla informována o pravém stavu věci. „Chodila sešněrována, že nikdo až do naší svatby neměl o ničem ani sebemenšího tušení. Hrála a tančila překrásně, měla při premiéře i při dalších vystoupeních opětně triumfální úspěchy. Kritiky chválily její graciosní velké umění.“

Svatba se konala 5. května 1886 v kostele sv. Vojtěcha na Novém městě (dnešní Vojtěšská ulice v blízkosti Národního divadla). Obřad byl ryze soukromý. Kromě svědků, kterými byli za nevěstu Ital, tenor Národního divadla Carlo Raverta a za ženicha Bergerův dobrý přítel Václav Petzold, člen správního výboru Národního divadla. O obřadu nevěděl ani nikdo z jejich blízkých přátel a jediným utajeným hostem byla první primadona a sopranistka Marie Sittová, které tuto informaci prozradil, snad nechtěně, jeden ze svědků. Během obřadu stála schována na kůru a ani nevěsta neměla o její přítomnosti tušení.

Giulietta bez jakýchkoliv změn nadále tančila i přes vysoký stupeň těhotenství. Své vystupování přerušila až koncem června 1886, a ještě před začátkem divadelních prázdnin se novomanželům 29. července narodila dcera Boženka. Netrvalo dlouho a pražské publikum se opět mohlo obdivovat tanečnímu umění Giulietty Paltriniery.

Během svého působení v Národním divadle ztvárnila pestrou škálu rolí v řadě oper a baletů, v nichž byl často jejím tanečním partnerem manžel Augustin. V opeře Démon tančila Gruzínské svatební tance (1885), ztvárnila Vílu v romantickém baletu Giselle CH. A. Adama, Dceru krále gnomů a Druhou Nereidu v baletu Flik a Flok, tančila v Slavnosti v chrámu Amora ve stejnojmenném baletu Luigiho Manzottiho, dále Anděla míru a Královnu sněhových vloček v baletní pohádce Mořice Angera Štědrovečerní sen, postavu němé dívky Narrenty osvobozené z otroctví ve stejnojmenném baletu P. Giorza, Odettu ve druhém jednání Čajkovského Labutího jezera, které bylo uvedeno v roce 1888 v Čechách v první premiéře mimo Rusko. O inscenaci Labutího jezera se podle dobové kritiky měl P. I. Čajkovskij při své návštěvě Prahy vyjádřit, že: „v Národním divadle je mnohem krásněji inscenován a vypraven než na carské opeře moskevské.“

Giulietta Paltrinieri. Zdroj: Podobizny III 1885-1888, Jan Neruda a Miloslav Novotný.

Pravděpodobně na přelomu let 1885/1886 se u Giulietty začaly projevovat první zdravotní problémy a postupem dalších let se její zdraví zhoršovalo, čehož si všimla i kritika a tisk se zmínil, že při nedělní premiéře Narrenty (14. srpna 1887): „Mezi aktem jednou dokonce omdlela, ale byvši k sobě přivedena tančila dále, aniž obecenstvo nějakou únavu na ní zpozorovalo. Paní Bergerová přinesla divadlu velkou oběť, aby se ohlášená novinka nemusela odříci, tančila a hrála, ačkoli je churava.“

Začátkem roku 1889 stále častěji postonávala a trápily ji také neustálé záchvaty kašle. I její skleslost a únava byla stále hmatatelnější. Jasno v diagnóze udělal až MUDr. Josef Thomayer. Giulietta podle vzpomínek svého manžela velmi rychle pozbývala sil, slábla, až musela ulehnout. Berger se o diagnóze své ženy v pamětech blíže nevyjádřil, jednalo se pravděpodobně o tuberkulózu. Zemřela 28. listopadu 1889 v kruhu rodiny ve svém bytě na Tylově náměstí u Národního divadla o čtvrté hodině odpolední ve věku nedožitých 24 let.

Poslední rozloučení s Giuliettou se konalo v sobotu 30. listopadu 1889 ve tři hodiny odpoledne. Průvod se vydal z Tylova náměstí kolem Národního divadla, Ferdinandovou třídou, Ovocnou ulicí a Václavským náměstím na Olšanský hřbitov. Rakev byla vezena čtyřspřežím a kolem utvořili tanečníci Národního divadla špalír. Na poslední cestě se s Giuliettou přišly rozloučit velké nepřehledné davy, jež lemovaly cestu smutečního průvodu.

„Všeobecná sympatie nadevše výmluvným způsobem dokumentovala se při jejím pohřbu, kdy davy obecenstva šly za rakví mezi davy jinými, jež tísnili se po chodnících v těch ulicích, kudy průvod se bral.“ S trochou nadsázky tak lze říci, že s Giuliettou se na její cestě přišla rozloučit celá Praha.

Hrob Giulietty Paltrinieri. Foto: Lucie Dercsényiová.

„Vídali jsme Giuliettu vždy usmívající, vždy vznášející se, sličnou, graciosní, zářící, překonávající všechny obtíže tak lehounce, tak snadně, jakoby vůbec nevěděla, co jest namáhání. Jako by neznala, co jest překážka – vídali jste ji v gázovém lesklém rouše, s třpytivými ozdobami. Jest podivuhodno, kterak ona, cizinka neznající nás, náš lid, naše zvyky, naše snahy, rázem zjednala si všeobecné obliby, ba kterak se stala jednou z nejsympatičtějších osobností při našem Národním divadle.

Augustin Berger sice v pozdějších letech prožil krátké vzplanutí k italské tanečnici Aidě Bragliové a po více než deseti letech se podruhé oženil s Polkou Stašou Paszkovskou, ale jsem přesvědčen, že Giulietta byla největší láskou a osudovou ženou jeho života. V roce 1945 pak spočinul po jejím boku na Olšanských hřbitovech.

 

 

Prameny:

HÁJEK, Ladislav. Paměti Augustina Bergra, choreografa a baletního mistra Národního divadla v Praze a několika světových scén. V Praze: Orbis, 1942.

NOVÁK, Ladislav. Opera a balet staré gardy Národního divadla. Praha, 1938. Knihy osudů, str. 194.

Online:

DUBSKÁ, Alice. Paltrinieri, Giulietta. Česká divadelní encyklopedie [online]. Praha, 2006 [cit. 2019-11-26]. Dostupné z: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Paltrinieri,_Giulietta

VAŠUTOVÁ, Jitka. Giulietta. Opera+: Váš průvodce světem hudby, opera a tance [online]. 28. 9. 2013 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: https://operaplus.cz/giulietta/

Matriky:

Matrika oddaných kostela sv. Vojtěcha na Novém městě. Dostupné online: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=08BA8F0E79494AE3BCD8A2B5170D62D4&scan=18#scan18

Periodika:

Národní listy, 18. 7. 1885, str. 3, název: Dramatické umění, autor: neuveden
Národní listy, 4. 8. 1885, str. 1–2, název: Feuilleton – Excelsior, autor: neuveden
Národní listy, 23. 2. 1888, str. 7, název: Dramatické umění, autor: neuveden
Národní politika, 29. 11. 1889, str. 2, název: Giulietta Paltrinieri, autor: neuveden
Národní politika, 1. 12. 1889, str. 3, název: Pohřeb pí. Julie Bergrové, autor: neuveden
Příloha Národních listů k číslu 223 ze dne 16. 8. 1887, název: Dramatické umění, autor: neuveden
Světozor, 13. 12. 1889, str. 35, název: Naše vyobrazení – Julie Bergrová Paltrinieri, autor: neuveden

Archivní fondy:

Divadelní oddělení archivu Národního divadla
Pozůstalost prof. Boženy Brodské, Knihovna HAMU

Fotografie:

Giulietta Paltrinieri: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=1148&sz=0&abc=P&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa

Hrob Giulietty Paltrinieri: DERSCENYIOVÁ, Lucie a RAFAJOVÁ, Zuzana. Čas plný nostalgie… Taneční aktuality [online]. Praha, 2013, 13. 12. 2013 [cit. 2019-11-27]. Dostupné z: https://www.tanecniaktuality.cz/reportaze/cas-plny-nostalgie

Perokresba: NERUDA, Jan a Miloslav NOVOTNÝ. Podobizny III., 1885–1888. 2. Praha: Československý spisovatel, 1954, 1955. zdroj: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:7d599720-3a44-11e7-82f6-001018b5eb5c

Témata článku

Augustin BergerGiulietta Paltrinieri

Balet Národního divadla

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

prosinec 2019

Po Út St Čt So Ne
25
26
27
28
29
30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23 24
25
26
27
28
29
30
31
1 2 3 4 5
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: