Kradete kufry a cizí území, říká ve filmu Kolja violoncellista Louka na účet sovětského Ruska. Svěrákův snímek je leckterými kovanými cyniky považován za sladkobolný a sebedojímací, kdybychom si z něj měli ale odnést jediné, je to dost možná právě výše zmíněná replika. Pakliže bychom si ji totiž vzali k srdci, vytvořila by nám kůži požadované tloušťky, díky níž by se nás nic nedotklo a se zenovým klidem buddhistického mnicha bychom přistupovali ke každému dalšímu překvapení.
Letitou bolestí ministerstva kultury je meziresortní spolupráce. Sama jsem s tímto problémem přišla do styku při své práci pro Nadační fond pro taneční kariéru, který vyjednával podporu tak zvané druhé kariéry. Právě i na meziresortní nespolupráci ministerstva kultury jednání nejednou ztroskotala.
V následujícím textu navazuji na článek Jany Návratové Jít za dveře nestačí (zde) z pozice již bývalého člena komise. Budu se snažit potvrdit tezi, že opravdu „jít za dveře nestačí“ a že premisa tohoto jednání byla pro členy komise pouze jednou z mnoha podmínek tvořících v konečném důsledku morální integritu zúčastněných.
Nedávno som si vypočul podcast Průvodce tancem s Miřenkou Čechovou, kde sa diskutovalo o nerovnocennom postavení žien a mužov v tanečnom umení (dostupné tu). Mám pocit, že táto v súčasnosti silne rezonujúca téma je však často vnímaná jednostranne.
Konečně je rozhodnuto. Ministerstvo kultury zveřejnilo (v nejzazším možném termínu) výsledky, k nimž dospěla grantová komise v oblasti profesionálního tance, pohybového a nonverbálního umění, když rozdělila veřejnou podporu na rok 2025 přesně 94 projektům v celkové výši 85 milionů korun.
Před dvěma týdny se v médiích přetřásala výše odměn na UK, jež se odtajnila až na základě požadavku členů akademického senátu. Pátrali po výplatách nejen rektorky, ale celého kolegia v souvislosti s hospodařením této instituce.
