úhel pohledu

Aké vybavenie schopností má mať v súčasnosti tanečník súčasného tanca? Čo hľadajú súbory, kolektívy a uskupenia, keď pozývajú interpretov na konkurzy alebo ich priamo oslovujú do svojich, ešte nenarodených projektov?

Když jsem četla sloupek svého kolegy Josefa Bartoše z minulého týdne, vzpomněla jsem si na ten (typicky český?) fenomén, a to vzhlížení ke všemu zahraničnímu, nejlépe západnímu. 

Na začátku října zveřejnil Balet Národního divadla na svém facebookovém profilu následující: „Magazín Dance Europe vyhlásil anketu CRITICS’ CHOICE.“ 

Před několika málo dny se při příležitosti 104. výročí vzniku Československa ve Vladislavském sále na Pražském hradě udílela státní vyznamenání. Když projedeme seznam osmasedmdesáti čerstvě oceněných, kteří z rukou dosluhujícího prezidenta ČR medaile převzali, umělcům a intelektuálům zůstanou oči pro pláč.

Konference o tanečním výzkumu na pražské HAMU se konala krátce před tím, než Bára Truksová popsala ve svém textu mizernou finanční situaci českých umělců, a ještě mizernější reakci politické reprezentace v debatě na konferenci Hodnota práce v kultuře. 

Tanečník si opře o stěnu telefon a dojde doprostřed sálu. Začne se procítěně vlnit. Pak k přístroji přistoupí a video si přehraje. Je-li spokojen, vyvěsí jej na svém profilu, není-li, celý proces zopakuje. 

Pokud pracujete v divadelním prostředí, deprese z finanční situace je vaším denním chlebem. Ta mohla být ještě prohloubena, pokud jste se zúčastnili konference Hodnota práce v kultuře, kterou na konci září pořádala Nová síť ve vršovickém kulturním centru Vzlet. 

Dovolte mi ohlédnout se o pár měsíců zpět, konkrétně do června 2022. Soutěžní přehlídka tanečního oboru základních uměleckých škol se koná pravidelně každé tři roky, letos to bylo kvůli coronavirovým zákazům po čtyřech letech, a ústřední kolo proběhlo ve dnech 3. až 5. června v Karlových Varech.

Končí nám divadelní sezóna, která se během posledních pár měsíců stihla vrátit do „normálu“. Za tu dobu jsme proseděli v divadlech a různých alternativních prostorách mnoho premiér a festivalů.

Určitě to všichni znáte. Jdete do divadla a vlastně netušíte na co. Možná vás pozval kamarád, možná jdete neplánovaně místo ochořelé kolegyně, možná prostě nestíháte a jste rádi, že jste si vůbec vzpomněli, že máte večer program.

Nedávno jsem pro Taneční aktuality mluvila s izraelskou nezávislou umělkyní, pedagožkou a choreografkou Galit Liss. V jejích slovech zaznívala velká hrdost na její nezávislou uměleckou cestu i domácí kreativní komunitu.

Umění, kultura a kreativní sektory přitáhly pozornost lídryň a lídrů, kteří nyní debatují na každoročním setkání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu.

Zdravím z terénu. A to nejen z toho tanečního a divadelního, od umělkyň a umělců, ale také z produkčního, technického, manažerského nebo třeba scénografického. 

Nedávno se prohnalo českým Facebookem video Janka & Natálky s názvem Jak poznat blbou divadelní recenzi. Část mě se při sledování potutelně smála, druhá část ale pozorovala ono strefování se do kritiků s úžasem...

Ministerstvo kultury vnímá vlnu kritiky, která se objevila v souvislosti se zveřejněním výsledků Programu státní podpory festivalů profesionálního umění.