Lucie Dercsényi

Balet Národního divadla moravskoslezského vstoupil do nové sezony se složeným večerem. Nový titul ČISTÁ RADOSTance je nejen slovní hříčkou, ale především průřezem od neoklasiky po současný tanec, tak jak ho modelují nejen choreografové ostřílení, ale i ti začínající.

Spolu s létem tento rok skončily i Lidové noviny. V červenci se do médií dostala zpráva o jejich zániku s tak trochu nejasným příslibem online verze a s tvrzením, že zpravodajský web Lidovky.cz zůstane, jeho obsah se dokonce rozšíří. 

Taneční zpracování původních divadelních her je pro choreografy vždy výzvou. Na jevištích ožily Shakespearova dramata a komedie, jimž se ve světě baletu obzvláště daří. 

Soubor Lenka Vagnerová & Company vtrhl do nové divadelní sezony plnou silou. Premiéra Mystical Self od Edivalda Ernesta je totiž drásající výpovědí, která vás nenechá v klidu a útočí na vaše fyzické i mentální receptory s neuvěřitelně obsedantní vehemencí. 

Těsně před začátkem nové divadelní sezóny 2024/2025 soubor DEKKADANCERS uvedl novinku Jonathan Livingston Racek reprízovanou po několik večerů ve Dvoraně Rudolfina. 

Měla jsem možnost vidět Café Müller a Le Sacre du printemps od Piny Bausch v divadlech v Praze (1987) a Paříži (2002). 

Oceňovaná inscenace DESH britského choreografa Akrama Khana se po několikaleté odmlce vrátila do repertoáru jeho souboru, který s ní opět cestuje po světě. 

Recenzenti mohou občas propadnou skepsi, že už je vlastně nic nepřekvapí, že už tady všechno bylo.

V úvodu představení v Českém muzeu hudby v Praze připomněl Martin Dvořák, umělecký šéf a zakladatel tanečního seskupení ProART Company, dvousté výročí od narození skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884), sté choreografa Luboše Ogouna (1924–2009) a zároveň i dvacetileté jubileum svého souboru. 

Výrazný profil a tvář Any Laguny nepřehlédnete. Od prvního momentu, kdy ji spatříte, se vám zapíše do paměti. Jejímu magnetismu podlehl i choreograf a režisér Mats Ek. 

Balet Národního divadla Brno patří k těm odvážlivcům, kteří se nebojí riskovat, a pravidelně zařazuje do svého repertoáru autorské projekty. Naposledy dostal příležitost na podzim loňského roku Radu Poklitaru v triptychu Bdění.

Složeným večerem, v němž soubor Bohemia Baletu (BB) představil nejen práci absolventů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy (TKHMP), Sebastiana Mazzia z Jihočeského divadla, ale i na české scéně etablovaného Petra Zusky, prostupoval elán.