Festival pouličního divadla Za dveřmi vstupuje do pomyslné dospělosti. Jeho 18. ročník se uskuteční od 14. do 19. července 2026 a po letech se vrací na Výstaviště Praha, na prostranství před Průmyslovým palácem. Část programu se odehraje také v centru města na Mariánském náměstí. Šest festivalových dní nabídne zahraniční i české soubory.

Mezinárodní festival TANEC PRAHA, který se letos koná od 1. do 23. června v Praze a dalších 21 městech a obcích, zve nejen do divadel, ale i mimo jejich zdi. V rámci bohatého Open Air programu přivádí špičkové domácí i zahraniční taneční umění do ulic, na náměstí, do parků i dalších netradičních veřejných prostor.

Mezinárodní festival současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu KoresponDance již brzy zahájí svůj 14. ročník, který se letos ponese ve znamení umění bez hranic a v dialogu. Od června do července oživí veřejná prostranství, kulturní instituce i historické areály na Vysočině.

Jana Burkiewiczová, choreografka a režisérka stojící v čele souboru Burkicom, se na podzim 2026 stane čtvrtou porotkyní 14. řady taneční soutěže StarDance. V rozhovoru odkrývá nejen pragmatické důvody, proč na nabídku kývla, ale zamýšlí se nad postavením tance v komerční sféře, důležitostí zviditelnění v rámci uměleckého přežití i svou vlastní tvůrčí eklektičností.

Argentinská choreografka Carolina Arandia v pražském Studiu Hrdinů uvedla svou novou inscenaci seanaut. V ní se inspiruje tokem času, mořem, člověkem, jejich vztahem i potápěním. Dílu ale chybí výraznější hloubka, ukotvenější dramaturgické uchopení nebo náznak jakéhokoliv vývoje.

Třetí ročník tanečního symposia Dancetopia proběhne jako čtyřdenní přehlídka současného tance, performativního umění a kolektivního sdílení. Od pátku 5. do pondělí 8. června nabídne sérii performancí, workshopů, diskuzí i společných setkání s mezinárodním performerstvem a umělectvem. Centrem symposia bude Goethe-Institut.

Místo kladení otázky, zda je svět baletu rasistický, bychom možná měli přehodnotit svou perspektivu a ptát se, jak moc? Nikdo sice neběhá po ulicích s transparenty, nepřivazuje se k provozním vchodům divadel a nevolá po tom, aby tančící té a té barvy pleti s okamžitou platností zmizeli z jeviště. Ale stačí chvilka nepozornosti a už se v debatách s lehkostí argumentuje větami ve stylu „nejsem rasista, ale…“.

Eliška Vavříková nastoupila do vedení Katedry nonverbálního divadla HAMU. Bývalá členka souboru Farma v jeskyni zde již několik let vyučuje. Fyzické vyjádření má pro ni stejnou váhu jako slovo. Co považuje za důležité a co je pro ni největší výzva? Nejen o tom jsme si spolu povídaly.