Mgr. Lucie Štádlerová vystudovala na Filozofické fakultě UK magisterský program Čeština v komunikaci neslyšících.
Tanci se věnuje od svých osmi let. Nejdříve jen jako tanečnice, později, po absolvování tříletého vzdělávacího cyklu Lektor rytmické, taneční a pohybové výchovy v Pedagogickém centru Brno, začala vyučovat. Pedagogicky a choreograficky byla aktivní především v tanečním ateliéru o.s. Pernula Třebíč. Kurzy pro dospělé začátečníky a mírně pokročilé vede i v Praze.
V roce 2010 a 2011 byla v rámci projektu DEAFDANCE hlavní lektorkou a koordinátorkou tanečních kurzů pro neslyšící děti a studenty. Projekt vyvrcholil závěrečným představením Tanec Na Zábradlí, kde neslyšící tanečníci vystoupili. Ve výuce pohybové a taneční výchovy pokračuje na ZŠ pro sluchově postižené v Radlicích.
V letech 2007 a 2008 byla hlavní organizátorkou festivalu Roztančená Třebíč, který se snaží o propojování jednotlivých umění, pořádá různé taneční semináře a integruje do pohybu různě handicapované děti.
Redaktorkou Tanečních aktualit je od roku 2008, příležitostně publikovala v časopisech Pampam a Litenky – Literární novinky.
Ve druhé půli března se na scéně Jatek78 usídlil francouzský soubor La Bande à Tyrex, který svou stejnojmennou show postavil na originální práci s bicykly. Nejenže naplno využil potenciál kol na jevišti a přinesl divákům nečekaný zážitek, ale také ukázal, že působivá show nemusí být jen o dechberoucích skocích.
Hemžení na druhou je novou a podle programu pestřejší show, která navazuje na Hemžení uvedené v roce 2022. V hlavní roli jsou talentovaní studenti ateliéru cirkusových disciplín z Jatek78, s nimiž režijně spolupracoval Daniel Komarov.
V programu Festivalu nového divadla Malá inventura se objevilo pár tanečních představení, mezi která patřilo i Weak Women. Jednalo se o esej o slabosti a síle, pádu a vzestupu, o ženách a o Evě Priečkové a Zuzaně Žabkové.
S Marikou Smrekovou, divadelní režisérkou, jejíž umělecký výzkum Parent-Friendly Culture zastřešuje Studio ALTA, jsme se měly na rozhovor potkat ve Veletržním paláci v Atlasu, kde je parent-friendly prostor pro práci i pro odpočinek.
Sídliště bláznů je povedenou inscenací, která chytře zabaví nejen děti, ale i jejich rodiče. Ocitáme se ve městě, panelák evokuje dlouhý bílý pás visící ze stropu, ve kterém jsou vystřižena okna a označeny tři byty.
Nový cirkus se stále více stává prostředkem k vyjádření příběhu, tématu, které je pro daného interpreta či interpretku důležité. Už dávno, tedy hlavně u menších projektů, nejde jen o pobavení diváka ohromujícími triky, ale i o naléhavost či edukativnost sdělení.
V rámci rezidenční návštěvy v Mnichově jsem měla možnost zhlédnout několik představení mezinárodního festivalu taneční produkce pro děti a mládež s názvem THINK BIG!
Již tradičně je festival TANEC PRAHA určen širokému publiku. Dramaturgie letošního 36. ročníku přinesla několik inscenací určených pro děti, ale také představila projekt vycházející z taneční práce se seniory s Parkinsonovou chorobou.
Taneční dramaturgie letošní Divadelní Flory vykvetla především na dílech ukrajinských a polských umělců vypovídajících o velmi autentických zážitcích ze země, kde probíhá nechtěná ruská agrese.
Propojení tance a českého znakového jazyka na poli profesionálního umění přinesla v Čechách na jeviště poprvé Ostružina v představení Karneval zvířat, poté i v Kozích kravinách.
