Boření stereotypů a mísení kultur na TANCI PRAHA. Energie, která diváky zvedla ze židlí
Nakažlivá, pulzující energie propojila dvě výrazné choreografie letošního ročníku TANEC PRAHA – R.OSU italské choreografky Silvie Gribaudi a Level UP senegalského choreografa žijícího ve Francii Amaly Dianora. Přestože šlo o produkce žánrově naprosto odlišné, obě diváky doslova zvedly ze židlí, aby si zatančili společně s interprety.
Foto: Adéla Vošíčková.
Stereotyp vnímání těla tanečníků
Silvia Gribaudi v R.OSE volně navazuje na své starší dílo Un corpo unico, v němž sama tančila a otevřeně narušila představu o tom, jak má vypadat tělo tanečníka na jevišti. V této inscenaci přichází na scénu herečka a performerka Claudia A. Marsicano, žena s výraznou plnoštíhlou postavou, v tyrkysových plavkách, naprosto suverénní a nabitá energií.
Marsicano si publikum okamžitě získává – s humorem, lehkostí a šarmem. Přichází s řadou „cvičení“, kterými diváky postupně zapojuje do dění. Začíná jemnou mobilizací ramen, doprovázenou zpěvem, a pokračuje pohyby inspirovanými gejšami či jogínkami. Celý jevištní prostor zůstává otevřený s černým pozadím, pouze občas je nasvícen bílým nebo růžovým světlem, které vytváří dojem kruhu – jako by Marsicano stála uprostřed měsíčního svitu.
Dominantou jejího projevu je výrazná práce paží. Pohybový slovník je však mnohem širší, choreografka pracuje s převaly po zemi, záklony, otočkami, kontrakcemi i extrémními protaženími. Plynule střídá trhané i jemné pohyby, umí pracovat s tempem: zpomalit na minimum i explodovat do rychlých přesunů po jevišti. Asi u třetího cvičení zapojuje diváky naplno – ti vstávají a opakují jednoduchý aerobní pohyb, krok sun krok vpravo a vlevo a mávání oběma pažemi, v rytmu povzbuzujících slov: „Yes! Wow! Beautiful!“
Poté publikum opět usedá a sleduje další část sólového výstupu. Marsicano odkládá plavky, zůstává ve spodním prádle a dál zkoumá dech, hlas, rytmus a pohyb. Zapojuje i obličejovou jógu nebo rytmizaci slov doprovázenou pleskáním na tělo. Její charisma, energie, sebevědomí i smysl pro humor zcela ovládnou prostor. Obecenstvo se stává její kapelou.
R.OSA nepředkládá žádný děj, ale jasně komunikuje, že energie na jevišti je klíčová. A že tělo tanečníka nemusí odpovídat společensky stereotypním představám – tančit může kdokoli, kdo má chuť, sílu a odvahu být sám sebou.
R.OSA jasně komunikuje, že tělo tanečníka nemusí odpovídat společensky stereotypním představám – tančit může kdokoli, kdo má chuť, sílu a odvahu být sám sebou.
Radost a tanec jako pevný tandem
Také Level UP od Amaly Dianora je oslavou energie, ale tentokrát tou kolektivní. Na scénu postupně přichází devět tanečníků a tanečnic – muži i ženy evropského, afrického, amerického i asijského původu. Jejich pohybový projev je stejně pestrý jako jejich kořeny: mísí se hip hop, street dance, kathak, break dance i další styly, které odrážejí jejich identitu. Prolíná se tak užívaní rukou z indického kathaku s variacemi break dance. Vše je protkáno do jednoho velkého barevného obrazu, kde je zachycena jak ladnost, tak akcent, syrovost pohybu, a především radost všech tanečníků.
Zdá se, že uspokojení jim přináší jak pohyb samotný, tak fungování ve skupině podobně naladěných lidí. Pohyb doprovází autorská hudba elektro-soulového skladatele Awira Leona, který s Dianorem spolupracuje od roku 2014. DJ se do performance na malou chvíli také tanečně zapojil, většinu času se ale pohupoval za svým pultem a rozproudil energii všech.
Level UP má strukturovanou choreografii, přesto se zde objevují odkazy na tzv. battle, tedy hecující se skupiny tanečníků nebo jednotlivců, kteří se snaží překonat ještě větším umem to, co předvedli konkurenti předtím. A tak na výzvy ženské skupiny reagovali přítomní muži a vytvořili taneční dialog v reálném čase.
TANEC PRAHA umístil inscenaci na terasu střechy WWP Campus Bubenská, bývalého sídla Elektrických podniků, odkud je skvělý panoramatický výhled na Prahu a celý pravý břeh Vltavy. Světla lamp a ruch velkoměsta skvěle podpořil atmosféru tohoto pouličně laděného kusu.
I zde byli diváci aktivně zapojeni do tleskání složitého rytmu, ale hlavně do finále, kdy se přidali k performerům na jevišti a mohli spontánně tančit dál s interprety. Awir Leon pokračoval v hraní až do setmění a střechu zaplnila radost z pohybu, která nebrala konce.
Psáno z představení 19. června z divadla PONEC a 24. června z Campusu Bubenská.
R. OSA
Koncept, choreografie a režie: Silvia Gribaudi (IT)
Performer: Claudia A. Marsicano
Light design: Leonardo Benetollo
Šéf techniky: Luca Serafini
Kostýmy: Erica Sessa
Umělecká spolupráce: Antonio Rinaldi, Giulia Galvan, Francesca Albanese and Matteo Maffesanti
Produkce: Associazione Culturale Zebra, Silvia Gribaudi Performing Arts and La Corte Ospitale
Koprodukce: Santarcangelo Festival, Qui e Ora Residenza Teatrale
Ve spolupráci: Armunia Centro di residenze artistiche – Castiglioncello / Festival Inequilibrio,
AMAT – Ass. Marchigiana attività teatrali, Teatro delle Moire / Lachesi LAB – Milan and
CSC Centro per la scena contemporanea – Bassano del Grappa.
Premiéra: 24. 3. 2017, Teatro Annibal Caro Civitanova Marche, Italy
Level UP
Koncept, režie a choreografie: Amala Dianor (FR/SN)
Performeři: Jordan John Hope, Enock Kalubi Kadima, Mwendwa Marchand, Kgotsofalang Joseph Mavundla, Sangram Mukhopadhyay, Tatiana Gueria, Nade, Yanis Ramet, Germain Zambi, Asia Zonta
Hudba: Awir Leon
Produkce: Mélanie Roger and Lucie Jeannenot
Producent:Kaplan I Cie Amala Dianor, sustained by French State – DRAC Pays de le Loire; Pays de la Loire Region, City of Angers. Cie Amala Dianor also received the support from Institut français and Onda. The company is also sustained by BNP Paribas Foundation since 2020.
Partneři tvorby: Fondation BNP Paribas sheltered by Fondation de France; City of Angers; Région Pays de la Loire, État DRAC. Some tours are supported by ONDA.
Premiéra 18. a 19. října 2023 CODA Festival – Oslo, Norway
