Mgr. Clara Zanga se narodila v Ostravě. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově, krátce studovala také na konzervatoři Duncan Centre. Součástí redakce Tanečních aktualit je od roku 2019, přispívá zejména recenzemi a podílí se na moderování podcastu Průvodce tancem. Působí jako novinářka v redakci Aktuálně.cz, kde se věnuje mimo jiné genderové problematice a připravuje podcast zaměřený na mladé posluchače.
Dočasná Company uvedla v Divadle X10 premiéru inscenace Prison Season. Ve vězení se tady ocitá Popelka v modrém topu a tylové sukni. Autorky vytvořily působivou, vizuálně přitažlivou metaforu o tom, co prožívají ženy ve výkonu trestu. Vychází ze skutečných příběhů odsouzených, které o svých prožitcích vypovídaly v diskuzi po představení.
Dílo Perpetuum Havel od Radima Vizváryho a Petra Boháče vzdává hold bývalému prezidentu. Mrazivá inscenace pro jednoho performera zdařile podchycuje zkušenost politického vězně. Ukazuje cestu, jak dnes uchovávat dramatikův odkaz, a zároveň slouží jako varování v době nárůstu extremistické politiky.
Uskupení Tantehorse v čele s Miřenkou Čechovou uvedlo dílo S(t)IGMA, které se zabývá současnou krizí maskulinity a tím, jak téma souvisí s oslabováním demokracie. Jedná se o další příklad plodné spolupráce Čechové s akademickou sférou a neziskovým sektorem. Zároveň dokládá její prohlubující se zájem o společenská témata i dokumentární postupy.
Rozpočet Ministerstva kultury bude o 1,17 miliardy tenčí, než navrhla předchozí vláda. Škrty odnese zejména tak zvaná živá kultura. Umělečtí šéfové Linda Svidró (PKB) a Václav Kuneš (420PEOPLE) vysvětlují, jak deficit dopadá na chod jejich těles...
Rezidenční umělkyně divadla PONEC, Adriana Štefaňáková v půlce května představila své nové celovečerní dílo Triptych, složené z trojice choreografií Genesis, Metamorphosis a 6’7. Rozvíjí v nich s nadhledem motivy digitálního šumu a ironizuje dadaismus sociálních sítí.
Když americký herec Timothée Chalamet v březnu prohlásil, že balet a opera nikoho nezajímají, mnoho lidí tím nadzvedl ze židle. Jiní se ale začali ptát, zda přece jen neměl v něčem pravdu. Dokáže balet k divákům promlouvat současným jazykem a o aktuálních tématech?
Novinka Směj se, pořád se směj! od Jany Burkiewiczové se zabývá syndromem vyhoření, který začíná být v současnosti téměř civilizační chorobou. Choreografka přitom volí svěží optiku záludnosti toxické pozitivity a posedlosti úspěchem. Její režijní a choreografický vklad korunují precizní taneční výkony.
Štěpána Nlasa Mfuta a Klára Gomez Herrera, bývalé spolužačky a někdejší členky platformy Manus Art Collective, nedávno založily RAVV Dance Company. Jejich první dílo nesoucí název Be RAW si klade za cíl vytvořit spolu s diváky silný sdílený okamžik a udržet pozornost všech zúčastněných v přítomném čase.
Těhotenství bývá v tanečním světě vnímáno minimálně jako přerušení kariéry, v prostředí klasického baletu často jako úplná stopka. Objevují se však i díla, která z něj činí jevištní téma nebo proměny těla s ním spojené pojímají jako ústřední prvek choreografie.
Pohybové divadlo a tanec si jen zřídka nacházejí cestu do mainstreamových médií. Tvůrkyním inscenace Kuchyňské porno z uskupení Nebojsy se to však povedlo, aniž by měly za zády zkušený komunikační tým. Jak se jim to podařilo?
