Clara Zanga

Na dalším z večerů cyklu Nová generace, který dává příležitost studentům choreografie HAMU prezentovat svou práci, představili posluchači tři díla. 

Již anotace díla Krajina těla, v níž umělecký šéf Laterny magiky a zároveň autor námětu, choreograf a režisér Radim Vizváry, hovoří o „touze po oslavě života, krásy a naděje“,  o „hledání metafory krajiny v těle,“ vzbuzuje obavy, zda se bude i samotná inscenace potácet mezi obecnými frázemi, klišé a tisíckrát přežvýkanými náměty o tom, že tělo je krajina a krajina tělo. 

Slovenské taneční uskupení mimoOs představilo ve dvou za sebou následujících večerech na zahradě Studia ALTA u pražské Invalidovny inscenaci TETSU. 

Dílo Miřenky Čechové, Markéty Vacovské a Alice Koubové Propojme se včera se zabývá tématem krize a adaptace na ni.

Pleistocén, holocén, antropocén. Poslední zmíněné označení má být termínem, který vystihuje intenzitu, s níž člověk v posledních několika desetiletích působí na zemský ekosystém.

Experimentální inscenace Soft Spot dvojice slovenských tanečnic Martiny Hajdyly, Soni Ferienčíkové a maďarské choreografky Adrienn Hód je vysoce abstraktním dílem

Nejnovější díl podcastu Průvodce tancem se zabýval trabli, která taneční umělce provázejí na startu kariéry, a tím, jak se s nimi vypořádat. 

Pravidelné taneční večery nazvané Nová generace nabízejí prostor pro prezentaci práce studentů HAMU.

Choreografka Tereza Lenerová se ve své nové inscenaci zamýšlí nad tím, zda existuje dojem bytí. Už samotným titulem díla navádí k úvahám, zda je bytí faktem, anebo pouhou iluzí. 

Uskupení Manus Art Collective v čele s mladým choreografem Šimonem Klusem se ujalo obtížného sociálního problému migrace a uprchlických táborů. 

„Editování tištěné publikace je komplexní činnost. Já jsem s textem od začátku do konce, oslovuji autory, urguji je, edituji, několikrát si text vyměníme.

„Občas má člověk pocit, že je dílo hotovo a musí se posunout dál,“ říká dramaturgyně Dominika Špalková o svém konci v královéhradeckém Divadle Drak.