Tento článek zkoumá možnosti využití digitálního veřejného prostoru v kurátorské praxi k vytváření virtuálních výstav o tanci. V tomto kontextu má digitální veřejný prostor podobu nekomerčního prostoru, jenž umožňuje volnou výměnu znalostí.
celkem 19 textů
Současný tanec v českém rybníčku – víry v hlubinách
Pouštět se do toho, co má čtenář očekávat pod textem zaměřeným na současný tanec, by obsáhlo hodně stran a skončilo by se stejným efektem, jako snaha vysvětlit panenskému divákovi, co ho asi na zážitku takto označeném čeká. Stává se navíc, že subjekty dříve tuto nálepku využívající ji dnes ze sebe strhávají a mlží pojmy „fyzické… / zážitek… / pohybové… / performance“. Možná mají pocit, že hranice toho, co publikum očekává od „tance“, je nebezpečná, a raději by diváka, který nic neočekává.
