Pantomima je od pradávna oborem, který dovoluje plynulé i dynamické přecházení z jednoho žánrového či dramatického teritoria na další území, včetně zcela osobitého, nově vytvářeného. Její univerzální vyjadřovací schopnost předávat příběhy a pocity je založena na významotvorném pohybu, gestice a mimice.
Zaměříme-li se na umělecké výstupy v českém baletu, nevymykala se uplynulá sezona z dlouhodobého trendu. Potěšilo však výraznější zastoupení původní celovečerní tvorby, a to i od zajímavých tvůrců působících v zahraničí. Po několika letech bez zásadních změn se ale leccos začalo hýbat v pozadí.
Identita neslyšících je často slyšící veřejností i odborným medicínským pohledem konstruována na základě ztráty sluchu, hluchoty, hendikepu. Tento pohled podřazuje neslyšícího většinové společnosti. Pokud se však na identitu neslyšících podíváme prizmatem kulturním, můžeme o ní mluvit v pozitivním světle. Hledání identity může být pro některé neslyšící celoživotní složitou cestou.
Sebareflexia bádateľa je nevyhnutnou súčasťou terénneho výskumu ako aj tvorby samotného textu. V súvislosti s pobytom v teréne a využitím rozmanitých metód bádateľ reflektuje svoju pozíciu a identitu.
Tanec může být protikladem běhu hodinových ručiček. Tanec nás může naučit, že čas není oddělen od těla. Pohybující se tělo je ve skutečnosti připomínkou toho, že čas a prostor spolu neustále tančí. A tento tanec nikdy neustává, ale ani nikdy nezačíná.
Sezóna 2024/2025 se v oblasti současného a nového cirkusu, fyzického divadla, masky a pantomi- my po projektech velkých souborů oslavujících dosažená existenční jubilea vyprofilovala jako platfor- ma otevřeně sdílející tvůrčí procesy. Obecně narostl počet spoluprací se zahraničními tvůrci, rozšířilo se žánrové rozpětí a ještě více se rozvolnily hranice mezi nimi.
