Hana Strejčková je divadelní režisérka a dramaturgyně, choreografka, performerka, publicistka a pedagožka, profesně působí v České republice i v zahraničí. Je absolventkou Akademie Múzických Umění v Praze, Katedry činoherního divadla, oboru dramaturgie-režie. Dále studovala fyzické divadlo na Mezinárodní divadelní škole Jacques Lecoq v Paříži a na téže škole v ateliéru experimentální scénografie – Laboratoři výzkumu pohybu pod vedením Pascale Lecoq. Během ročního studijního pobytu ve Velké Británii se zaměřila na rozvoj kreativity a pohybové techniky pro práci se specifickými skupinami. Pokračovala studiem Mejercholdovy Divadelní biomechaniky v Centro Internazionale Studi di Biomeccanica Teatrale v Itálii. Dále získala pedagogickou kvalifikaci absolutoriem programu Kreativní pedagogika na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Doktorské studium v oboru nonverbálního a komediálního divadla a teorie divadla, během kterého byla držitelkou prestižního stipendia Excellent na výzkum v oblasti pohybového divadla 20. a 21. století, absolvovala na pražské HAMU. V současnosti zde vyučuje na Katedře nonverbálního divadla. Jako akademička spolupracuje s Univerzitou Palackého, Katedrou Speciální pedagogiky, dále přednáší na tuzemských i zahraničních univerzitách, účastní se mezinárodních odborných konferencí a sympozií. Vede divadelní masterclassy a workshopy. V Národním pedagogickém institutu (NPI) je lektorsky zapojena do projektu Podpora rovných příležitostí. Podílí se na výzkumném projektu pražského Divadelního ústavu Divadlo a svoboda, Divadlo a demokracie.
Stála u vzniku umělecko-pedagogické platformy FysioART, která se vedle profesionální inscenační činnosti věnuje také aktivitám s edukativním a sociálním přesahem. V pohybovém divadle pro batolata, děti a mládež se zabývá podobami participace a interakce. Dlouhodobě se také věnuje autorskému divadlu masek a objektů, loutkám, site-specific performanci a divadlu reminiscence. Zajímá ji tvorba se specifickými skupinami, spolupracuje např. s organizací Život90. Mezi její autorská profilová díla z posledních deseti let, oceňovaná v Česku i zahraničí, patří inscenace Pomerančová loď, Snílek, česko-slovenský projekt Nina plete slona,v česko-německé koprodukci pak vznikli Poutníci po hvězdách, původní drama Půlnoc v pohraničí či Hmyzí hotel Bzzzz. Z další tvorby pro děti to byl česko-japonský projekt Mezi námi, novocirkusové Hnízdo na nitkách, tanečně-surreální Za zrcadlem ad. Dosud vytvořila na čtyři desítky režií a její práce shlédlo publikum v Německu, Izraeli, Polsku, Maďarsku, Rusku, Španělsku, na Slovensku, ve Velké Británii a Francii a dalších zemích.
Od roku 2021 spolupracuje s Laternou magikou, kde v její režii a choreografii vznikla BatoLaterna, historicky první inscenace Národního divadla určená dětem od 6 měsíců do 3 let. Jako dramaturgyně se podílela na inscenacích Krajina těla, Valérie a týden divů.
V kreativním partnerství s německou organizací Taupunkt e. V. se věnuje sociálnímu divadlu, osobám se znevýhodněním a začínajícím profesionálům. Jako režisérka dlouhodobě spolupracuje s choreografkou Renou Milgrom v rámci celosvětového bienálního happeningu Global Water Dances. Je součástí otevřené tvůrčí platformy 104Internationale, kterou založili se spolužáky z Mezinárodní divadelní školy Jacques Lecoq. Dále se jako dramaturgyně podílí na projektech nového cirkusu a pantomimy na nezávislé divadelní scéně. Je členkou výboru Asociace českých divadelních kritiků AICT/ IACT, dále Českého střediska ASSITEJ, také Asociace divadelních lektorů a dramaturgické rady Perform Czech.
Vedle publicistiky a odborné publikační činnosti je také knižní autorkou. Pro inscenaci BatoLaterna připravila koncept leporela Tik Ťap. Titul pro děti s názvem Už běžím domů vznikal v rámci mezinárodního umělecko-sociálního projektu Mezi námi zaměřeného na domov, kreativní blok Pomerančové puntíky/ Orange Dotspodporuje a rozvíjí dětskou představivost a zájem všemi smysly objevovat svět. Knihu 222 a 2 příběhy 20. století vytvořila v kolektivní spolupráci v rámci reminiscenčního projektu se seniory u příležitosti 100. výročí vzniku Československa.
Osmý ročník pražského novocirkusového festivalu v pořadatelství Divadla bratří Formanů představil premiéru inscenace Cirkus Los Animales Fantásticos, ale také francouzský Cirque Trottola, belgický Circus Ronaldo nebo španělského mága s káčami Guillema Vizcaína.
Mezinárodní festival nového cirkusu a pouličního divadla Cirkulum v Ostravě byl v době vzniku prvním a jediným svého druhu v Moravskoslezském kraji. Letošní devátý ročník, stejně jako v posledních letech situovaný do areálu a okolí Slezskoostravského hradu, působil po celý týden od 1. do 8. 6. svátečním dojmem, až jako událost s nádechem nostalgie.
Patnáctý ročník mezinárodního novocirkusového festivalu Cirk-UFF svůj program již tradičně opřel o hostování jednoho ze slavných australských souborů, komorní zahraniční tělesa a přehlídku české tvorby včetně výstupů z místní trutnovské školičky CZirkidz.
Katedra nonverbálního divadla pražské HAMU se může zvenku jevit jako mladší, lehce zakřiknutý sourozenec taneční katedry či hereckých oborů z divadelní fakulty. Pro mnohé jako by ji stále ještě zahalovala mlha a někteří jsou při zmínce o ní dokonce překvapení, že vůbec existuje!
Producent a ředitel BoCirk Company Václav Pokorný stojí za mnoha novocirkusovými aktivitami ostravských nadšenců. S vlastní historií buskera a žongléra se totiž po letech strávených v zahraničí rozhodl věnovat veškerou svou energii a zkušenosti do podpory rozvoje nového cirkusu v Moravskoslezském kraji.
Piet Van Dycke se rozhodl otevřít téma stárnutí a pootočit svůj pohled na nezvratný chod času na ose lidského života. Glorious Bodies zakomponované do programu Jatek 78 je pohybové představení, které nabourává klišé o starší generaci a na stárnutí nahlíží z perspektivy akrobatů ve věku 55 až 67 let.
V oblasti tance, pohybového a šířeji multižánrového divadla jsou mezinárodní spolupráce a výjezdy za hranice zcela běžnou součástí praxe.
Pražské Studio Hrdinů hned se začátkem roku uvedlo novou divadelní produkci pro čtyři performery a objekty. V režii Apoleny Vanišové vznikla minimalistická pohybová inscenace nazvaná Zákon řady.
Novocirkusový soubor Losers Cirque Company uvedl na své domovské scéně v pražském divadle BRAVO! druhou letošní premiéru.
Česká premiéra inscenace Concrete v minimalistickém, avšak promyšleně inovativním konceptu, exponovala široké pohybové možnosti. Na představení byla fascinující rytmizace prostoru tělesnou souhrou, pokorně akcentující fyzicky náročné prvky v souladu s nepřerývaným hlavním tokem dění.
