Ve Flotsam and Jetsam dvojice performerů odvážně brázdí vody absurdity
Premiéra duetu Flotsam and Jetsam vytvořeného a interpretovaného Lukasem Blahou Blissem (tanečník a žonglér) a Andrejem Štěpitou (performer, aktuálně v týmu Farmy v jeskyni) je inspirovaná již svým názvem námořnickými pojmy pro záměrně vyhozené (jetsam) a ztracené (flotsam) předměty. Odehrála se v rámci festivalu Cirkopolis v Kulturní stanici Galaxie ve spolupráci s DanceConnected na pražské periferii. Oba performeři se silně rozvinutým citem pro jevištní přítomnost se setkali na průsečíku fyzického divadla, tance, objektové manipulace a filozofické eseje.
Flotsam and Jetsam. Lukas Bliss a Andrej Štepita. Foto: David Konečný.
V návaznosti na celkově navozenou atmosféru a asociace vyvolané představením je možné jeho začátek označit jako seskupení se ve výchozím bodě – metaforicky v přístavu, kde performeři začali s přípravou, přesněji nakládáním na společnou plavbu. Stalo se tak v hlavní hale Galaxie, kde oba sbírali pohozené bílé žonglovací míčky a lehce si pinkali se slůvky. Vděčně zahřívali prostor, vnášeli i navzdory těžším balonkům lehkost a pohrávali si se situací věnované očekávání – čekání. Následně při sběru došlo ke zjištění, že do počtu sedmdesáti míčků jeden chybí. Důvtipná úvodní rozehrávka rozlila příjemnost mezi aktivizované obecenstvo, které následně na výzvu neváhalo vydat se kolem dokola auly a ztracený míček hledat. Ve chvíli, kdy s nálezem posledního artefaktu zazněl vítězoslavný výkřik, „posádka“ se nalodila do hlediště jednoho ze sálů.
S potemněním vtáhl Andrej Štěpita na zemi loženého Lukase Blahu Blisse nejprve ke schodům, posléze na hrací plochu a snažil se jej jako lidské, avšak bezvládné břímě posouvat, šoupat, popotahovat a následně několikrát ukotvit v různých pozicích. Z podstaty rozehrávaného principu tělesné vláčnosti, pomyslně svalově-želatinového stavu bytí se obrovské úsilí nesetkávalo se zamýšleným cílem čili se zdarem. Zato nabízelo čas sledovat zápal, urputnost a Štěpitův stékající pot v protikladu k němé, až obrazně bledě podchlazené odevzdanosti.
Tíha a síla jednoho kontrastovala s vahou a netečností druhého. Výtečný fyzický dialog s potenciálem široké interpretační škály vedl osobní představivost od ztroskotanců po přátele v existenciálně svízelné situaci, kdy je potřeba setřepat minulost, zachytit se v přítomnosti a neupínat se k budoucnosti, a nakonec zaujmout nějaký postoj.
Míčky se jakoby mimochodem dostávaly do vzduchu, stejně tak nenásilně se občas vzedmula taneční vlna, aby se po několika frázích obrazně ztišila a přeformulovala do setkání, specifického výlovu vzpomínek a rozumování nad nahozenou myšlenkovou udicí. Pokaždé se tvůrci dobrali k sobě samým, ale také k sobě navzájem.
Performeři se špičkovali občas slovy, komunikovali těly, dokázali proudit nezahlceným prostorem. Pohyb se však formoval – spíše než jako klasická choreografie z interakce s partnerem – objekty a individuálním pohybovým slovníkem. Štěpitovo tělesné vyjadřování například nacházelo impulzy ve vyrovnávání nerovnováhy, podklesávání či lomených liniích, a přitom výpovědní hodnota akce primárně netkvěla ve zvoleném prvku, nýbrž v jeho dynamice a významu. Stejně nenásilně, jako se míčky dostávaly do vzduchu, se občas jakoby mimochodem vzedmula taneční vlna, aby se po několika frázích obrazně ztišila a přeformulovala do setkání, specifického výlovu vzpomínek a rozumování nad nahozenou myšlenkovou udicí. Pokaždé se tvůrci dobrali k sobě samým, ale také k sobě navzájem. Svébytnost projevu a groteskní nápaditost v dramaturgicky nesešněrovaném, na pohled však určitým způsobem strukturovaném formátu dovolovaly nespěchat, ani veslovat proti proudu. Hravé nadhazování slůvek, gest i na pohled jakoby spontánních pohybových vět zajišťovalo trvalý posun v ději, ačkoli se ono plutí v rozlehlých vodách možností i navzdory odlehčenému postoji a nadhledu proměnilo až v psychofyzickou cestu do hlubin neznáma.
V přímé návaznosti na názvem vytyčené pojmy se zároveň vtírala otázka, zda se v určitou chvíli posádka ocitla v nouzi a musela se tak nutně (či chtěla se) zbavit nákladu, aby odlehčila plavidlo (jetsam), anebo autoři zamýšleli sami sebe považovat za trosky úmyslně svržených věcí, které bezcílně pluly světem, nebo jednoduše klesaly ke dnu. Pokud by se ale pozornost upřela ke slovu flotsam, pak by se jednalo o materiál roztroušený ve vodách po ztroskotání, přeneseně o ztroskotance, ať držící se s odhodláním na hladině, nebo tonoucí.
Představení založené na hravosti a důvtipu upozorňovalo na ono vyhazované i nalézané, na cílené a záměrné v kontrastu s nahodilým a vzniknuvším. Přiznaně se ukazovala námaha, sdílela se potutelnost a zvídavost, ve vzduchu viselo, co bude dál. Sepětí obou scénickým charismatem obdařených osobností podpořilo autentičnost performativní události a podtrhlo tak zajímavost projektu, z pohledu zvenku založeného na přiznaně „tady a teď“ vyjevované procesualitě. Pohybově-taneční a objektově-cirkusový Flotsam and Jetsam počin se prostě a jednoduše pohupoval v sítích melancholicky poetického bdění, sem tam čeřeným absurditou i vírem nepředvídatelných okolností.
Psáno z premiéry dne 12. února 2026 v Kulturní stanici Galaxie v Praze (Hájích) v rámci mezinárodního festivalu Cirkopolis.
Flotsam and Jetsam
Autoři/interpreti: Lukas Bliss, Andrej Štepita
Dramaturgie: Roman Poliak
Sound design: David Herzig
Scénografie: Karolína Konvička Srpková
Light design: Judita Mejstříková
Objektová supervize: Filip Zahradnický
Produkce: Cink Cink Cirk, Jana Ada Kubíčková
Speciální poděkování: Lucie Kašiarová, Šárka Maršíková, Aleš Hrdlička, Natálie Rajnišová
Za podpory: Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus, Studio ALTA, REZI.dance Komařice, DanceConnected, Divadlo Štúdio Tanca BB, Tanečno
