Šárka Maršíková: ,,Česko je velkým hráčem na mapě nového cirkusu.“

Šárka Maršíková. Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas.

Autor: Marie Niček

Co znamená otevření CIRQUEON LABU pro českou taneční scénu?
Soustředíme se především na podporu novocirkusových umělců a projektů, pro které postupně vytváříme kvalitnější, větší a bezpečnější zázemí. Otevření nových prostor je reakcí na rostoucí zájem. Provozujeme vzdělávací centrum pro děti i dospělé a rezidenční centrum pro umělce, a dosavadní prostory na to vše už nestačily. Bylo zapotřebí nové zázemí pro uměleckou tvorbu českých, ale i zahraničních umělců, kteří k nám přijíždějí. Jsme součástí mnoha mezinárodních projektů.

Zájem o nový cirkus se zvyšuje mezi umělci nebo veřejností?
Obojí, jde to přirozeně ruku v ruce. Objevují se nová jména a vznikají nové projekty. Poptávka veřejnosti o kurzy také roste a od října jsme rozšířili nabídku. Největší zájem mají děti a jejich rodiče. Za ta léta jsme vypracovali kvalitní výukový systém. Vytváříme nesoutěžní prostředí a to je v téhle kompetitivní době balzám. V cirkuse uspěje každý. Na základě vlastních zkušeností si to pak rodiče i děti navzájem řeknou. Děti třeba ve škole ukážou nějaký trik, a jejich spolužáci si to pak chtějí taky vyzkoušet. Tím se zájem přirozeně rozšiřuje.

V nabídce máte i kurz žonglování pro seniory. Ty také baví nový cirkus?
Jde o náš pilotní projekt, který vede lektorka Hanka Davidová, která má zkušenosti s prací se starší generací. Touha zkusit si něco nového je u všech věkových skupin podobná. Na kurzu si v bezpečném prostoru můžou vyzkoušet všechny možné disciplíny, získávají nové pohybové dovednosti, je to legrace. Každý si najde to svoje.

Je zájem o nový cirkus odrazem toho, že se česká taneční scéna mění?
Bylo by smutné, kdyby ne. Nový cirkus je mladý žánr. A je velice různorodý. Můžete mít obrovské projekty se čtyřiceti performery na jevišti nebo intimní sólová vystoupení jako site-specific performance. Trendem v umění obecně je propojování žánrů. Cirkusoví umělci spolupracují s tanečníky, hudebníky, výtvarníky, loutkáři… a vzájemně se inspirují. V tom je budoucnost.

Jaká je česká cirkusová scéna v porovnání se světem?
Jsme součástí evropské platformy. Mladí umělci vyjíždějí do zahraničí a přivážejí si nové zkušenosti, náhled na nový cirkus, a to se pak projevuje v jejich tvorbě. Česká republika je paradoxně velkým hráčem na mapě nového cirkusu. Pro spoustu zahraničních umělců je atraktivní. Chtějí přijet na festivaly, rezidence, účastnit se projektů. Ve světě se o nás ví.

Drží čeští umělci se zahraničními krok?
V Česku vznikají úspěšné projekty vysoké kvality, na které můžeme být pyšní. V zahraničí ale mají větší náskok. Je to dáno podmínkami pro tvorbu. Je to krásně vidět v Belgii nebo Nizozemsku, kde se obecně hodně investuje do živého umění, a tím dochází i k rychlejšímu posunu vpřed. Ve světě jsou školy, které se na nový cirkus specializují, můžete získat přímo univerzitní diplom v novocirkusovém umění. Když se umělci chtějí věnovat novému cirkusu tady, jedna z možností je vyjet do zahraničí, a to se bavíme o jednotlivcích, nebo se pokoušet získat nové dovednosti sebevzděláváním v kurzech. Na druhou stranu v mnoha zemích ještě nový cirkus není uznaný jako plnohodnotný žánr. V Česku je určitě více rozvinutý než například v Portugalsku nebo sousedním Polsku či na Slovensku. Působení evropské platformy ale hodně pomáhá v pokroku. Když něco funguje v jedné evropské zemi, proč by nemohlo i v jiné?

Mekkou novému cirkusu zůstává Francie?
Určitě. Funguje tam na dva tisíce souborů a obor má i největší podporu. V rámci Evropy se ale hodně rozvíjejí i již zmíněná Belgie a Nizozemsko nebo skandinávské státy. Velký boom teď nastává ve Španělsku, zejména v Katalánsku, kde vzniká nová generace umělců, o kterých ještě jistě uslyšíme.

Česko ale přece také má určitou tradici, jako například Cirkus Alfred nebo Divadlo Husa na provázku, ne?
To se ale bavíme o divadle. Co se týče klaunérie, rozhodně máme na čem stavět. Vždyť Ctibor Turba byl u toho, když se zakládala nejprestižnější cirkusová škola ve Francii – Centre national des arts du cirque.

O ryze novém cirkusu v Česku je řeč asi až od roku 2009, kdy vznikl Cirk La Putyka. Jak se za tu dobu proměnil?
Úplně první termín nový cirkus použil festival Letní Letná, a to hned v podtitulu. Ti už budou slavit dvacet let. Na scéně dnes nepůsobí už jen La Putyka, ale vzniklo spoustu nových souborů nebo jednotlivců, kteří mají rozpoznatelný rukopis. Je úžasné vývoj sledovat. Někoho si pamatuji z kurzu ještě jako dítě a dnes ho vidím vystupovat na jevišti v zahraničí. Každý umělec je také jiný. Hledá svůj jazyk, nebojí se jít vlastní cestou a to je dobře. V novém cirkusu nejde jen o velká akrobatická čísla a wow efekt, není to jen zábava. Často má mnohem experimentálnější podobu a někdo by řekl, že už to nový cirkus ani není… A přece je.

Jsou v novém cirkusu nějaké trendy?
V rámci Evropy si všímám, že se umělci zabývají tématy, která hýbou současnou společností, jako životní prostředí nebo gender. Ve své autorské tvorbě reagují na prostředí, ve kterém žijí, nebo na osobní zkušenost, kterou chtějí sdílet. V tom se novocirkusová tvorba neliší od jiných druhů živého umění.

Co vás na novém cirkusu baví?
Tím, že se v oboru pohybuji už tolik let, nepatřím mezi běžné diváky. Viděla jsem toho spoustu. Fascinuje mě, že mě nový cirkus stále dokáže překvapit. Je neuvěřitelné, co všechno se dá ještě vymyslet. Velké akrobatické triky už mě ale tolik neoslní. Hledám autentický zážitek, netradiční formy a díla s přesahem.

Na co byste pozvala diváky, kteří nový cirkus ještě neznají?
Veřejnost nejčastěji zná největší české soubory jako Cirk La Putyka, Losers Cirque Company, Bratry v tricku nebo festivaly jako Letní Letná či festival Arena Divadla Bratří Formanů. Divákům bych ale doporučila, aby byli zvídaví, nebáli se riskovat a zkusili i něco jiného. Nový cirkus má tu výhodu, že stojí na technice a fyzické akci, a toho se člověk může vždycky chytit, i kdyby šlo o trochu abstraktnější dílo.

Setkáme se s novým cirkusem i mimo Prahu?
Nepochybně. Snad už na každém divadelním festivalu v republice se najde nějaký prvek nového cirkusu. Vlastní soubory mají v Plzni, Ostravě, v Trutnově je již dobře zavedený festival Cirk-UFF, v Jihlavě Fun Fatale nebo KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou už je z velké části také o novém cirkusu. Možností je mnoho a to je úžasné. Čeští diváci i umělci mají také možnost vidět velké množství zahraniční produkce a to je malý zázrak.

V únoru proběhne festival Cirkopolis, který pořádáte. Na co se můžeme těšit?
Zaměřujeme se na autorskou tvorbu a představíme například katalánskou performerku a filozofku Elenu Zanzu nebo dílo francouzské dvojice Un loup pour l’Homme, které posouvá párovou akrobacii na další úroveň a je nabité neuvěřitelně silnou mužskou energií mezi dvěma performery.

Šárka Maršíková je zakladatelkou a současnou uměleckou ředitelkou CIRQUEONU, organizace pro podporu a rozvoj nového cirkusu v České republice. Organizace podporuje novocirkusové umělce a vznik nových projektů tohoto žánru poskytováním podmínek pro tvorbu. Provozuje tréninkové a vzdělávací centrum pro profesionály i veřejnost a je přední tuzemskou organizací věnující se cirkusové pedagogice. Produkuje mezinárodní festival nového cirkusu Cirkopolis. Je součástí mezinárodní novocirkusové sítě a spolupracuje s umělci, festivaly a organizacemi z celého světa. V listopadu v Praze otevřela umělecký a rezidenční prostor CIRQUEON LAB pro tvorbu a výzkum českých i zahraničních umělců.