Kontakt

Asi nad něčím se dá polemizovat, ale nad něčím by stálo přesto vše za hlubokou úklonu a to hodně hlubokou (já bohužel nemohu - už bych se asi nenarovnal). Někdy se řekne padesát let a není to jen mávnutí proutkem, někdy se řekne celý život a je to ještě málo. To asi pak s odstupem času lehce odezní a možná ne, přál bych si, aby neodeznělo nikdy ... Co lidí, to názorů, v průměru se někdy shodneme a zase pak je min. i třicet procent a více v protipólu - jako vždy u Čechů a i Švejků a zbývajících nerozhodnutých stejně stále stejný podíl a napořád už asi ...
Lehce stranou stojící a respektující od okolí můj pohyb v minimalismu do úrovně ploužáku obdivuji tanec stále a stejně včetně krásy do něj vložené od pětiletých, začínajících, dospívajících a zralých žen a můžů, kteří to pak někteří dotahují do dokonalosti neskutečné a stále vypovídající o tom, jak je to těžké, opravdu těžké, někdy až strašně bolící nejen fyzicky ale i na duši - přesto to ty desítky a až stovky ročně zkouší a zkouší a někdy se i povede do krásy neskutečné. Obdivoval jsem i já už před padesáti lety na bidýlku v Národním za pětikorunu a obdivuji stále i když i jen někdy i v obýváku ...
Klaním se a klanět budu (jak jsem výše naznačil), že tací lidé ještě jsou a určitě snad stále budou a budou přinášet svůj neskonalý um a pocit krásna tam, kde je to i v dnešní době potřeba ... A doufám, že nezůstane prázdné místo tam, kde to umělo své a asi těžko porovnatelné a asi to nejtěžší i v tom, že odcházet se někdy nemusí a někdy i nechce a odejít se někdy i nikdy vlastně nechce, neb se o tom ani neuvažuje a ani na to nepomyslí a stejně může nastat i situace, že se nikdo nenajde a tak to ještě třeba dva roky vydržím ...
Nechci ponoukat, ale i krajní řešení jsou krájitelná na desce vah - může to být 28 deka tance a nebo to necháme na rovných 30? Tak řekněte, jinak Vám to zabalím a může to být o dvě deka víc ... Zvažte, ale jinak moc děkuji a moc a přesto - klaním se stále ...

P.S.:
Už jsem jednou psal a na konec umístil - že je ještě čas ... Asi už není a ty konce těch různých zpráv ani moc nikdo ani už nenapíše, ani nečte, ani i pak nedočte, ani nechce číst a ani nechce někdy pochopit a pak už se nechce i vůbec nic - i to je řešení???
Hm, tanec to musí jen pochopit a asi i přežije - to mu přeji z celého srdce ale určitě ...

Protože ten kdo krásu vidí a i cítí je současně i mlád min. i na duši - i bez rentgenového snímku, bez CT či MR ... Zkuste se ho zeptat i třeba o půlnoci ... A ráno u snídaně bude stejně asi sdílnej s ohledem na to, že ví, že se mu to celé jen nezdálo ...

Asi nad něčím se dá polemizovat, ale nad něčím by stálo přesto vše za hlubokou úklonu a to hodně hlubokou (já bohužel nemohu - už bych se asi nenarovnal). Někdy se řekne padesá let a není to jen mávnutí proutkem, někdy se řekne celý život a je to ještě málo. To asi pak s odstupem času lehce odezní a možná ne, přál bych si, aby neodeznělo nikdy ... Co lidí, to názorů, v průměru se někdy shodneme a zase pak je min. i třicet procent a více v protipólu - jako vždy u Čechů a i Švejků a zbývajících nerozhodnutých stejně stále stejný podíl a napořád už asi ...
Lehce stranou stojící a respektující od okolí můj pohyb v minimalismu do úrovně ploužáku obdivuji tanec stále a stejně včetně krásy do něj vložené od pětiletých, začínajících, dospívajících a zralých žen a můžů, kteří to pak někteří dotahují do dokonalosti neskutečné a stále vypovídající o tom, jak je to těžké, opravdu těžké, někdy až strašně bolící nejen fyzicky ale i na duši - přesto to ty desítky a až stovky ročně zkouší a zkouší a někdy se i povede do krásy neskutečné. Obdivoval jsem i já už před padesáti lety na bidýlku v Národním za pětikorunu a obdivuji stále i když i jen někdy i v obýváku ...
Klaním se a klanět budu (jak jsem výše naznačil), že tací lidé ještě jsou a určitě snad stále budou a budou přinášet svůj neskonalý um a pocit krásna tam, kde je to i v dnešní době potřeba ... A doufám, že nezůstane prázdné místo tam, kde to umělo své a asi těžko porovnatelné a asi to nejtěžší i v tom, že odcházet se někdy nemusí a někdy i nechce a odejít se někdy i nikdy vlastně nechce, neb se o tom ani neuvažuje a ani na to nepomyslí a stejně může nastat i situace, že se nikdo nenajde a tak to ještě třeba dva roky vydržím ...
Nechci ponoukat, ale i krajní řešení jsou krájitelná na desce vah - může to být 28 deka tance a nebo to necháme na rovných 30? Tak řekněte, jinak Vám to zabalím a může to být o dvě deka víc ... Zvažte, ale jinak moc děkuji a moc a přesto - klaním se stále ...