Ostravský BoCirk úspěšně přenesl cirkusový festival z jara do zimy. Z podhradí se přestěhoval do industriálu

Inzerce

Mezinárodně obsazený program nabídl patnáct různých titulů od třinácti souborů a tvůrců ze sedmi zemí, z nichž většina vzešla „z ulice“ – přesněji z oblasti velmi adaptabilních forem scénické produkce. A zatímco v předchozích letech se dramaturgie rozvětveně rozprostírala od jednorázových ohromujících projektů a přehlídky domovského repertoáru přes hostování větších souborů po klaunská čísla, pouliční taškařice, zábavní momenty a mnoho dalších událostí, nyní až na pár vhodně zvolených výjimek vsadila na jednotící linii pouličního divadla a ukázalo se, že velmi funkčně. Zdá se, že tímto krokem a změnou data konání na počátek kalendářního roku nachází festival Cirkulum novou identitu, díky níž může posílit svou producentskou pozici nejen v rámci festivalů v moravskoslezském regionu, ale také šířeji v odvětví nového cirkusu.

Vedle sól a duetů, v nichž se představili například Francouz Matthieu Boullié, Jay Che ze Singapuru, Agro the Clown z Itálie, německé duo flexoncirc či z domácích Michal Tříska, Michal Mudrák & Cirko Hopley a další, přispěly do inovované desáté edice festivalu dva velmi výpravné projekty. Prvním z nich se stala Vzdušná symfonie, v jejímž rámci se klasická hudba setkala s artistním uměním čili Janáčkova filharmonie Ostrava se potkala s místním BoCirkem. Druhým bylo opětovné hostování francouzsko-italského cirkusu Circo Zoé, který přivezl výpravný titul Naufragata. V případě Vzdušné symfonie se více než o inscenaci jednalo o koncertně-performativní formát, jenž velmi působivě propojoval nový cirkus, fyzické divadlo, pantomimu, tanec a živý orchestr na jednom pódiu. V tuzemském prostředí i celosvětovém kontextu se tyto spolupráce dějí nezřídka jako výjimečné gala, občas jako scénický déletrvající počin, který atraktivně osvěžuje repertoár. Spojení orchestrální hudby s tělesně ohromujícími výkony se již například vyskytlo u Cirku La Putyka, z mezinárodní scény pak zejména u kanadských souborů, ale nejen u nich. V Ostravě tímto vznikla příležitost zaposlouchat se do hudebního cyklu Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho a sledovat výtvarným uměním inspirované obrazy, prodchnuté tělesnou virtuozitou. Show sestavená z fyzických triků a vizuálních efektů podpořených historicky stylizovanými kostýmy sice strádala v dramaturgii a režijním uchopení z hlediska provázanosti výstupů a kvůli široce rozkročené volbě výrazových prostředků, ale vyhrávala vitalitou a uměním vtáhnout diváka do adrenalinově spektakulární akce.

Výsostné místo zaujala svou exhibicí na neukotvené čínské tyči Lucie Mikšánková, která v rychlých výkmitech náčiní dokázala silově a pružně reagovat. A hostující performer Petr Biel vytěžil svou průpravu v pantomimě, kdy ve světlech upřených jen a jen na něj sehrál příběh o pomíjivosti lidského života.

Večer naznačil, že potenciál souborové tvůrčí činnosti BoCirku významně tkví v jeho akrobatech. Ti zjevně staví na posouvání vlastních fyzických limitů, viditelně na kontinuální profesionalizaci – artistním růstu. Obzvlášť mladá krev, jako jsou Ondřej Friedrich a Ondřej Matuszynski, se za poslední rok doslova „vyšvihla“ ve skocích na teeterboardu, na úroveň, která vysoce přesahuje úroveň popisovanou slovy jako lokální či zájmová. Současně se v jejich případě patří zmínit cit pro načasování, přítomný výraz a partnerskou angažovanost. Tandem spolu s Adamem Holubem tak aktuálně tvořil progresivní akrobatické jádro, které mířilo na vysokou kvalitu v disciplínách teeterboard, pozemní párová akrobacie, akro-dance. K němu svými výkony bezesporu patřily týmové stálice jako Jindřich Kopidol, David Pargač a Jan Jirák, Kamila Harvotová nebo Lucie Mikšánková. V kolektivně rozbujelé scenérii, střídavě asociující narativ a chvílemi držené v rovině sugestivní podívané, byl vytvořen prostor jak pro synchronizované kolektivní pasáže, tak výkonnostně špičková sóla. Dlouholetý aktér BoCirku Jindřich Kopidol se představil coby zkušený akrobat na zemi i ve vzduchu, chůdař, především pak jako provazochodec na prověšeném laně, které na jednom z konců přidržovali kolegové. Tanečník a akrobat David Pargač zařadil do programu svůj tradiční balanční cyklus ve stoji na rukách na různě do výšky sestavených židlích, a současně během celého večera poctivě držel masku staršího pána. Ostatně, naskytl se tak pohled na paradox, kdy nalíčená a fyzicky držená maska působila k dění příznačněji než jiné objektové – hlavové, k nimž těla jejich nositelů obrazně nestihla v tempu a tvaru na scéně dozrávat a působily spíše jako dekorace. Patrnou disproporci mezi esteticky podmanivým a významotvorným však velmi rafinovaně smýval wow efekt, k němuž některé cesty vedly příjemně promyšlenými kroky, díky nimž se akrobatický prvek „vyloupl“, a nikoli jen předestřel.

Výsostné místo zaujala svou exhibicí na neukotvené čínské tyči Lucie Mikšánková, která v rychlých výkmitech náčiní dokázala silově a pružně reagovat. A hostující performer Petr Biel vytěžil svou průpravu v pantomimě, kdy ve světlech upřených jen a jen na něj sehrál příběh o pomíjivosti lidského života. Zazářil na své klasice – na balančním žebříku a překvapil na zavěšené hrazdě. Výstupy, v nichž se tvůrcům podařilo synchronizovat téma či myšlenku s výrazovými prostředky nového cirkusu a tance, živý přednes hudby o to více pozvedl. V momentech, kdy se z jeviště, pomyslně zasazeného do dějin výtvarného umění, uvolnila energie soudržnosti, nadšení a odhodlání, celek náhle získal jasnou konturu.

Z regionálně ukotvené produkčně-kreativní jednotky s velkým důrazem na edukaci a popularizaci nového cirkusu v Moravskoslezském kraji se za poslední roky BoCirk stal stabilním partnerem mezinárodních festivalů ve středoevropském sektoru, zejména pro Polsko a Rumunsko. Svědčí o tom nejen postupně vyspívající pořadatelství festivalu Cirkulum, letos posílené o showcase a panelové mezioborové diskuze na téma podpory živého umění v širokém politicko-odborném spektru hostů, ale také viditelně vzrůstající artistně technická vybavenost klíčových spolupracovníků. Pokud si ostravská společnost udrží svou odhodlanou „razovitost“, navyšování fyzické excelence, a hlavně bude i nadále hledat cesty ke spolupracím s dramaturgy a režiséry, dočkají se diváci nejen zábavních a adrenalinových show, ale také umělecky hodnotnějších počinů, tak jako se to v minulosti již několikrát zadařilo. Souhrnem, festival Cirkulum se pro Ostravu obrazně stal tím, čím je například Cirk-UFF pro Trutnov. Jde o výraznou lokální akci, avšak s mezinárodním přesahem, ale zároveň s důrazem na komunitní, pro širokou veřejnost přístupné a různorodé formy zábavy a umění.

Psáno z festivalu Cirkulum, který se konal ve dnech 31. ledna – 2. února 2026 v Ostravě – Dolních Vítkovicích.

Vzdušná symfonie
Hudba: Camerata Janáček pod vedením Pavla Doležala
Akrobacie a pohyb: soubor BoCirk Company
Režie: Jan Jirák
Tanečnice: Kamila Harvotová (tvůrkyně choreografie, hlavní tanečnice), Markéta Schacherlová, Julie Krakovská, Daniela Jenišová, Natálie Oczková
Účinkující: Lucie Mikšánková (flying pole), Monika Spáčilová (rope), Natálie Gapková (trapeze), Kristina Moravcová (teeterboard), Petr Biel (ladder), Jan Jirák (stálky, akrobacie), Adam Holub (akrobacie, teeterboard), David Pargač (handstands), Jindřich Kopidol (handstands, akrobacie, provazochodectví), Ondřej Matuszynski (akrobacie, teeterboard), Ondřej Friedrich (akrobacie, teeterboard), Tadeáš Dušek (žonglér)