S jakou vizí Cirkus trochu jinak, dnes BoCirk, původně vznikal a kudy se chce dál ubírat?
Původní myšlenka, když jsme zakládali Cirkus trochu jinak, byla moje vnitřní potřeba být s lidmi, kteří vyznávají obdobné, pro mě velmi důležité morální hodnoty. Vlastně jsem hledal to, co jsem zažil v zahraničí, kde jsem působil osm let. Tehdy pro mě byla cirkusová komunita fascinující, ať už na cirkusové škole v Nizozemsku, kde jsem rok trénoval, nebo pak na pouličních festivalech v Evropě, hlavně v Belgii, Španělsku, Německu a Lucembursku. Velmi jsem oceňoval soudržnost lidí s chutí vzájemně si pomáhat, a to jsem byl v podstatě člověk beze jména odkudsi z východní Evropy, protože mnozí ani netušili, kde Česká republika je. A podobně se snažím fungovat i tady, protože sdružujeme lidi, kteří se rádi učí nové věci a společně se posouvají. Umělecká část BoCirku nyní zahrnuje čtrnáct performerů a otevřeně přiznávám, že je pro mě zcela zásadní a nade vším, že jsme vůči sobě všichni otevření a upřímní. Zvenku to asi může působit, když to řeknu na rovinu, že jsme si kolem sebe vytvořili „bublinu“.
Ale potřeboval jsem tu mít svět, který se navzájem podporuje, abych vyvažoval určitý deficit lidskosti v tuzemském prostředí. S obdivem například sleduji růst celé české novocirkusové i taneční, nebo obecně pohybové scény, pak mě ale o to víc mrzí, když zacítím zášť nebo závist mezi jednotlivci a skupinami.