Festival Cirkulum vyvrcholil historicky nejbohatším programem v netradičně dlouhém, osmidenním formátu. Stanové městečko, ve kterém vedle sebe stála šapitó s náročnějším repertoárem, dále s programem zacíleným výhradně na děti, ale i ta vzdávající hold tradiční cirkusově-pouťové zábavě, doplňovala jeviště pod širým nebem v podhradí. Festivalová dramaturgie svou pozornost napřela ke komorním souborům, partnerským a rodinným projektům, pro něž je cirkus nejen uměním, ale hlavně životním stylem. Více než čtyřicet představení odehráli umělci několika generací, jak velká jména cirkusového světa, tak mladá krev. Zástupci zralých hvězd byli Královští tuláci – Les Rois Vagabonds, geniálně sehraná dvojice Igor Sellem a Julia Moa Caprez, a také Belgičané Ingrid Swaelens a Régis Leroy, kteří se svou Compagnie du Mirador úspěšně rázovali po festivalech již před více než dvaceti lety. Na opačném konci věkového spektra pak excelovali například špičkový žonglér Alexander Koblikov z Ukrajiny či francouzská aerialistka Charlotte de la Bretèque.
Ohniskem letošní dramaturgie tak nebyla pestrobarevná podívaná, ve smyslu adrenalinově velkolepé show, nýbrž dojemné i humorné příběhy o lásce, soužití, o vztazích všeho druhu a každodenních záležitostech. Publikum se stávalo svědkem, jak se škádlení mezi partnery prolamuje v technicky náročná akrobatická čísla, jak rodinná dynamika ožívá ve skvěle frázované klaunské etudě, jak se díky divákům usmíří nejedno kamarádství a jak obecně může být „manéž“ cirkusovým zrcadlem skutečnosti, a především místem vřelých lidských setkání. Festival skladbou pozvaných titulů nabídl nejen nápaditě zpracovaná dění, zábavu či fyzickou preciznost, ale především opravdovost. Ukázal, že cirkus může s nadhledem vyprávět nejen o životě v maringotce a šapitó ušitém na míru, ale i obecněji jej pojmout v celé jeho křehkosti i síle s oporou v lásce, přátelství, parťáctví…
Ohniskem letošní dramaturgie tak nebyla pestrobarevná podívaná, ve smyslu adrenalinově velkolepé show, nýbrž dojemné i humorné příběhy o lásce, soužití, o vztazích všeho druhu a každodenních záležitostech. Publikum se stávalo svědkem, jak se škádlení mezi partnery prolamuje v technicky náročná akrobatická čísla, jak rodinná dynamika ožívá ve skvěle frázované klaunské etudě, jak se díky divákům usmíří nejedno kamarádství a jak obecně může být „manéž“ cirkusovým zrcadlem skutečnosti, a především místem vřelých lidských setkání. Festival skladbou pozvaných titulů nabídl nejen nápaditě zpracovaná dění, zábavu či fyzickou preciznost, ale především opravdovost. Ukázal, že cirkus může s nadhledem vyprávět nejen o životě v maringotce a šapitó ušitém na míru, ale i obecněji jej pojmout v celé jeho křehkosti i síle s oporou v lásce, přátelství, parťáctví…