Cirkusová romantika po ostravsku důstojně uzavřela historii festivalu Cirkulum
Mezinárodní festival nového cirkusu a pouličního divadla Cirkulum v Ostravě byl v době vzniku prvním a jediným svého druhu v Moravskoslezském kraji. Letošní devátý ročník, stejně jako v posledních letech situovaný do areálu a okolí Slezskoostravského hradu, působil po celý týden od 1. do 8. 6. svátečním dojmem, až jako událost s nádechem nostalgie. Tomu přispěla jak domácí BoCirk Company, tuzemský FysioART, tak zahraniční hosté: věhlasné francouzské duo Les Rois Vagabonds, španělská dvojice Cia PakiPaya, belgický pár Compagnie du Mirador, ukrajinsko-francouzská Compagnie Zalataï či tradiční a ve Francii již jediná Le Mur de la Mort.
Mirador.
Festival Cirkulum vyvrcholil historicky nejbohatším programem v netradičně dlouhém, osmidenním formátu. Stanové městečko, ve kterém vedle sebe stála šapitó s náročnějším repertoárem, dále s programem zacíleným výhradně na děti, ale i ta vzdávající hold tradiční cirkusově-pouťové zábavě, doplňovala jeviště pod širým nebem v podhradí. Festivalová dramaturgie svou pozornost napřela ke komorním souborům, partnerským a rodinným projektům, pro něž je cirkus nejen uměním, ale hlavně životním stylem. Více než čtyřicet představení odehráli umělci několika generací, jak velká jména cirkusového světa, tak mladá krev. Zástupci zralých hvězd byli Královští tuláci – Les Rois Vagabonds, geniálně sehraná dvojice Igor Sellem a Julia Moa Caprez, a také Belgičané Ingrid Swaelens a Régis Leroy, kteří se svou Compagnie du Mirador úspěšně rázovali po festivalech již před více než dvaceti lety. Na opačném konci věkového spektra pak excelovali například špičkový žonglér Alexander Koblikov z Ukrajiny či francouzská aerialistka Charlotte de la Bretèque.
Ohniskem letošní dramaturgie tak nebyla pestrobarevná podívaná, ve smyslu adrenalinově velkolepé show, nýbrž dojemné i humorné příběhy o lásce, soužití, o vztazích všeho druhu a každodenních záležitostech. Publikum se stávalo svědkem, jak se škádlení mezi partnery prolamuje v technicky náročná akrobatická čísla, jak rodinná dynamika ožívá ve skvěle frázované klaunské etudě, jak se díky divákům usmíří nejedno kamarádství a jak obecně může být „manéž“ cirkusovým zrcadlem skutečnosti, a především místem vřelých lidských setkání. Festival skladbou pozvaných titulů nabídl nejen nápaditě zpracovaná dění, zábavu či fyzickou preciznost, ale především opravdovost. Ukázal, že cirkus může s nadhledem vyprávět nejen o životě v maringotce a šapitó ušitém na míru, ale i obecněji jej pojmout v celé jeho křehkosti i síle s oporou v lásce, přátelství, parťáctví…
Poslední Stěna smrti ve Francii
Několikrát za den se rozezněl tvrdý rock, roztřásly se dřevěné stěny ohromného „sudu“ včetně tribuny v jeho kupoli a spustil ryk motorů. Francouzský kolektiv kaskadérů známých pro svou Stěnu smrti (Le Mur de la Mort) doplnil s představením Smrtící šťáva (Mortel Jus de Mortel) kolorit ostravského festivalu o vysoce adrenalinovou zábavu. Motocykloví machři se postarali o nádech výjimečné pouťové atrakce, která se ani po více než stu letech od svého počátku nevyčerpala, nebo rozhodně ne v Ostravě. Ostatně, vloni v rámci pražského festivalu ARENA se také těšila popularitě. Atrakce se poprvé objevila v New Yorku na Coney Islandu v roce 1911, odkud se rozšířila do Evropy. A válcová konstrukce, která umožňuje jezdit motorkám kolmo, neztrácí nic ze své magie ani dnes. Šlo o zážitek, jenž překvapivě prostupoval celým tělem, neboť přebíralo vibrace ze strojů rotujících po dřevěných plochách, uši ohlušovala vřava rychlých strojů a do plic proudil typický odér spalovacích motorů.
Výstavní galerie vztahů
Ozdobou festivalu byl titul Koncert pro dva klauny (Concerto pour deux clowns). Vloni jej hostil mezinárodní festival Letní Letná a tentokrát dostali diváci příležitost vidět tuto krásu na severní Moravě. Dokonale sehraná dvojice ovládala mistrovství noblesní klaunerie obohacené o hand to hand akrobacii a hudební instrumentální virtuozitu (housle, baryton a kapesní trubka). Brilantním návdavkem byla historicky poučená interpretace staré hudby a operní zpěv. Oba úchvatní performeři, Julia Moa Caprez, vzezřením porcelánová panenka v rokokové paruce, a Igor Sellem coby tulák asociující Charlie Chaplina, Grocka či Slavu Polunina, přednesli pohybovou báseň, jíž vytvořili kouzelný svět, jaký umí jen jejich divadlo – cirkus.
Šarm po dlouhých letech spolupráce neztratila ani další tanečně-artistická dvojice Ingrid Swaelens a Régis Leroy (Compagnie du Mirador). Jejich pouliční love story v rytmu swingu nazvaná Up-Time se odehrávala na odlehlé železniční zastávce. Skvěle promyšlená výprava situovaná na přívěs automobilu čítala například závoru alias balanční kladinu či posléze čínskou tyč s kruhem ve svém vrcholu nebo semafor uchovávající tři míčky pro žonglování. Dva čitelné charaktery podporovaly srozumitelnost dějové linky, kterou naplňovalo hlavně netradiční vyznávání si vzájemné náklonnosti, ať zcizováním kapesních hodinek, či tancem ve stylu 30. let. Z hlediska cirkusových disciplín a fyzických dovedností za poklonu rozhodně stála sólová i párová akrobacie na kymácející se tyči a lehkost při manipulaci s míčky. Ostřílení cirkusáci dokazovali, že roky nabývané dovednosti je stále možné ještě úročit, a hlavně že věk nad padesát let je výzvou, nikoli bariérou.
Pro každý festival je velmi přínosné a svým způsobem i posláním nalézt umělce, kteří se ještě v České republice neměli možnost ukázat. Týmu Cirkula se podařilo pozvat dvojici akrobatů z Compagnie Zalataï s jejich duetem nazvaným Bal(les). Zmiňovaný soubor založili spolu se třemi hudebníky v roce 2021, aby rok nato uvedli společné celovečerní dílo Palianytsia o lásce na pozadí války a totality. V Bal(les), představení určeném i na venkovní pódia, pak především zůstal onen cit absolutního okouzlení, laskavost a pozornost. Ona ji věnovala jemu, on jí. Alexander Koblikov uhranul publikum uměním žongláže a Charlotte de la Bretèque oslnila závěsnou akrobacií, zejména na svazku či závěsu tenčích provazů, tzv. v disciplíně „multicordes“, kterou vyvíjela již při studiích na ESAC v Bruselu (High Circus School).
V odlišném vztahovém odstínu se profiloval temperamentní manželský pár Noemí Díaz a Adrià Mascarell. Španělský soubor PakiPaya popojel z trutnovského Cirk-UFFu do Ostravy, aby navázal na své zdejší předchozí pobyty. A bylo to na reakcích hlediště znát, že se vrátili do míst, kde se svým humorným pohledem na partnerství zakořenili. Odlehčení pro děti, ale i dospělé přivezla Pomerančová loď. Komorní pohybově-humorný duet s minimalistickou výpravou, avšak obrovským prostorem pro fantazii a souhru všech zúčastněných se odehrál celkem šestkrát!
Paletu stylů a formátů doplňovaly ukázky a představení domácí produkce, chlapskou energií nadupaný OnTestosterOn nebo The Gentlemen – pětice mladíků, kteří pootevřeli dveře do pánského klubu, kde se nosí bílé košile a sluší se vyskočit na teeterboardu co nejvýš, otočit co nejvíce vrutů a ideálně k tomu vydržet ve stoji na jedné ruce ve výšce aspoň tří na sebe poskládaných židlí.
Festivalu Cirkulum slušelo prostředí zeleně v blízkosti hradeb a řeky Ostravice. Šum vody i zvuk spěchajících aut na nedalekém hlavním tahu překrýval celodenní ruch cirkusového náměstíčka, kde se potkávalo lokální i přespolní publikum. To neváhalo dlouhými potlesky vyjadřovat obdiv špičkové artistice a respekt umělcům světového formátu a stejně tak svou účastí podpořit výstupy z kurzů pořadatelské organizace a repertoár místní BoCirk Company. Ve vzduchu se příjemně vznášela inspirace a motivace, dva pomyslné balónky, jež ponesou i tamější mladou generaci performerů k jejich kariérním cílům. Festival nového cirkusu, klaunerie a pouličního divadla svou éru dovedl do viditelné a trvale uchovatelné tečky na kulturní mapě naší republiky.
Psáno z festivalu Cirkulum, který se konal od 1. do 8. 6. 2025 v areálu Slezskoostravského hradu.
Concerto pour deux clowns
Autoři: Igor Sellem a Julia Moa Caprez
Technika: Sacha Pinget, Florian Euvrard
Produkce: Les Rois Vagabonds
Koprodukce: Divadlo Escher, Esch-sur-Alzette
Podpořeno: Région Franche Comté, Département du Jura, Commune de Chaux des Crotenay
Up-Time
Autoři: Ingrid Swaelens a Régis Leroy
Produkce: Compagnie du Mirador
Bal(les)
Autoři: Alexander Koblikov, Charlotte de la Bretèque
Produkce: Compagnie Zalataï
Toca Toc
Autoři a interpreti: Noemí Díaz a Adrià Mascarell
Umělecké vedení: Karl Stets a Danilo Facelli
Hudba: Agnès Pelé
Scénografie: Laura Creuet a Uli Ulrich
Zvukový design: Juan Carlos Carozo
Světelný design: Sara Chust
Světelný a zvukový technik: Boi Estafanell
Kostýmy: María Teresa Martín Morales
Grafika: Carolina Ontiveros
Fotografie: David Perelló, Sara Chust, Joana Arribas a Marta GC
Video: La Mosca de la Tele (Jana a Miki), Teo Campos
Produkce: Ingrid Bolaño
