Roman Vašek

Ostravský balet má k Ibsenově dramatické básni Peer Gynt zvláštní vztah. Připsal si u nás prvenství v jejím tanečním zpracování, když zde v roce 1973 svou verzi představil Alexandr Lemberg.

Choreografka Jana Burkiewiczová se dlouho pohybovala hlavně v nezávislé sféře, dílem v nekomerční, dílem v komerční. Před necelým rokem nahlédla do světa zřizovaných baletních souborů, když pro ten ostravský připravila krátkometrážní dílo inspirované ikonickou českou filmovou sci-fi Ikarie XB 1. Druhá a o poznání povedenější je hodinová inscenace Mladí, krásní a navždy, připravená s baletem Jihočeského divadla.

Rok české hudby si připomnělo hned několik našich baletních souborů. V Ostravě se tančilo na Bohuslava Martinů, Jaroslava Ježka, Bedřicha Smetanu a dokonce i Zdeňka Lišku..

Marná opatrnost, Romeo a Julie, Louskáček, Spící krasavice a nejnověji Don Quijote. Při tomto výčtu většiny novinek na repertoáru posledních let by se mohlo zdát, že se v recenzi budu věnovat nějakému velkému baletnímu tělesu s kolektivem nabitým prvotřídními sólisty.

S dalším příspěvkem k Roku české hudby přišel ostravský balet. Ve složeném programu zaznívá mimo jiné Bohuslav Martinů, Jaroslav Ježek, pražský rodák Ervín Schulhoff nebo ikona československé filmové hudby Zdeněk Liška.

Pražským uvedením vítězné inscenace se na začátku března uzavřela soutěžní přehlídka tanečního umění s názvem Balet 2023.

Drobná novela Antoina de Saint-Exupéryho odkrývá vesmír dětské fantazie a konfrontuje jej se světem dospělých, kteří schopnost snění a vnitřní citlivosti mnohdy poztráceli.

Shakespearovo Zkrocení zlé ženy je vděčnou předlohou pro taneční zpracování. V českém baletním prostředí dokonce vznikly dvě původní hudební kompozice.