Jaké jsou vaše rodinné kořeny?
Maminka dělala v Ústí nad Orlicí sekretářku na okresním výboru a tatínek pracoval v Roškotově divadle, které tehdy fungovalo hlavně jako kino. Maloval, ale za normalizace nemohl své obrazy prodávat. Pro Roškotovo divadlo dělal krásné „saudkovské“ poutače, které tehdy byly na okresní město hodně neobvyklé. Na jeho obrazech však nepřevažovala figurativní malba, jeho tvorba byla spíše abstraktní nebo surrealistická. V dětském pokoji mi visely obrazy, které jsem si vysvětlovala jinak, něž o čem měly být. V tátových stopách pak šel můj bratr Richard, který vystudoval sochařství na AVU. Oba později se mnou spolupracovali jako scénografové. Dědeček byl vynálezce strojů na zpracování bavlny a pracoval v USA.
Když se řekne Ústí nad Orlicí, vaše rodné město, vybaví se mi významné centrum amatérského tance, Eva Veverková a skupina C-Dance. Jak jste se s tímto souborem potkávala?
Když jsem byla úplně malá, maminka mě přivedla na tamní vystoupení. Moc se mi nelíbilo, přišlo mi hodně odhalující. Ale asi ve druhé nebo třetí třídě jsem do C-Dance nastoupila a úplně jsem se do tance zamilovala. Eva byla ve své době hodně pokroková. Z klasiky jsme dělali jenom úplný základ, ale jinak jsme tančili na Pink Floydy a podobně. Na tehdejší dobu to byla úplná bomba.