Z pramenů předminulého století
Možná překvapí, jak málo byla mezi premiérami zastoupena klasika, respektive díla vycházející z odkazu 19. století. S novou Coppélií přišlo pražské Národní divadlo a jak už se stalo za Barankiewiczovy šéfovské éry zvykem, jde o další příklad konzervativního inscenování klasiky, která možná osloví ryzí baletomany, ale publikum hledající živé divadlo zaujme jen stěží. Uvedená verze Rolanda Hynda si libuje ve staré pantomimě a v bezobsažných a choreograficky nijak zvlášť originálních tanečních číslech, které umrtvují hlavně závěrečné dějství.
Tradičnější cestu volili také v malém souboru Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem, kde tamní šéfka Margarita Pleškova a baletní mistr Vladimir Gončarov nastudovali Dona Quijota. Jde vlastně o pokračování v tamní dramaturgii, která pravidelně sází na velké klasické tituly, ačkoliv na jejich realizaci nemá dostatečné zázemí (v počtu i kvalitě tanečníků) ani potřebné finance – například na pořízení adekvátní scénografie. Pravda, Don Quijote odpustí více než některé jiné klasické tituly a oběma choreografům se podařilo nedostatky v souboru šikovně zamaskovat, přesto byla inscenace na hraně možností tamního ansámblu.
Pravidelně uvádějí klasiku také v početnějším ostravském baletu, avšak pokaždé jde o netradiční adaptaci. To byl i případ loňského Labutího jezera, kdy byla do Ostravy přenesena verze Youriho Vàmose, jenž na tamním repertoáru v posledních letech zdomácněl. Bohužel jeho výklad z perspektivy Prince, kterého v různých souvislostech tančí hned čtyři interpreti, není šťastný, vypravěčsky je příliš komplikovaný a nesrozumitelný.
K odkazu 19. století se odvolává také liberecká Sylf, která je celovečerním debutem tamní přední sólistky Nurii Gazorly Garcíi. Jde o ryze současnou – tanečním jazykem i uchopením tématu – interpretaci baletu La Sylphide. Náznaky hudebních motivů Hermana von Løvenskjolda překrývá posluchačsky málo vstřícná kompozice Antonia Blanca Tejera. Sylf je po choreografické stránce překvapivě zralým dílem, kterému se zejména ve druhé polovině daří odkrývat i psychologickou hloubku tématu.