Pohybové umění jako výpověď doby: Identita, kulturní dialog a pomalost na Divadelní Floře
Představení, které otevřelo diskuzi o hledání identity lidí ze smíšených česko-afrických rodin, do Olomouce přivezla Angela Nwagbo. Ačkoliv performance s názvem Confluence vznikla v listopadu roku 2024 v rámci Emergency Dances, kurátorovaných Tantehorse, zde na Divadelní Floře byla uvedena podruhé a je dost pravděpodobné, že i naposledy. Součástí tohoto tanečně-hudebního duetu je totiž vedle performerky Angely Nwagbo i senegalský perkusionista Siaka Toure, který ze socioekonomických důvodů nemá mnoho příležitostí, aby v Confluence hrál, čímž se toto představení stává exkluzivním.
Ačkoliv Angela pochází z česko-nigerijské rodiny, spolupracuje se senegalským hudebníkem a bulharskou skladatelkou, tradiční lidové tance užívá tak nějak eklekticky, na cestě za svým původem prozkoumává mnohem širší oblast. Confluence je velkým citlivým splynutím africké a slovanské kultury.
Do prostoru, v němž leží a visí určité symboly slovanské i africké kultury, vchází žena, která je vedena jedním pruhem světla ke slovanskému kostýmu. Přichází však v tanečních pozicích inspirovaných africkými ženami nesoucími na hlavách vázy. Předlohou jí byl obraz z obýváku, který vídala po celý život. Cesta ale není snadná, v celkem neutrální zvukové stopě se objeví africké bubny, které interpretku vrací o krok zpět. K bílé, naškrobené sukni a košilce však dojde a s malým zaváháním se do nich oblékne. Dochází k hmatatelnému propojení slovanské a africké stopy. Zpřítomnění diametrální diverzity obou kultur zhmotní Siaka Toure hraním na velké djembe v originálním africkém kostýmu. Vibrace plují prostorem a fyzicky se vkrádají pod kůži přítomných diváků, jako by nás všechny zahalil duch autenticky žité kultury. Tenhle pocit umocní ještě zpěv a monolog Siaky Toureho o ochranných páscích a korálkových amuletech v dřevěné míse v rodném jazyce mandinka. Vzápětí dochází k dalšímu střetnutí kultur: ve stejné dřevěné míse přináší Angela Nwagbo tradiční slovanské mašle, kterými si ženy svazují své copy, a zpívá přitom píseň Mařeno, zlá ženo. Postupně na sebe oblékne kolovou zavinovací sukni ušitou z látky afrických vzorů a nasadí si na krk náhrdelník z dlouhých, barevných mašlí. Tančí inspirována lidovými tanci slovanskými i africkými a k tomu zní dokonalá koláž tradiční lidové písně Mařeno, zlá ženo a písně, kterou předtím zpíval Siaka. Souzvuk je až neuvěřitelně působivý. Toto je nejsilnější moment představení. Stojí před námi totiž žena zahalená do své pravé identity. Toto je ona: Angela Nwagbo. Tanec plný přijetí a radosti zakončuje tuto poctivou, dramaturgicky i režijně dobře připravenou studii o cestě za hledáním identity.
Manifestem pomalosti k intimnímu vztahu
Duet Eszter Salamon a její matky Erzsébet Gyarmati přinesl na Divadelní Floru klid, pomalost a jemný náhled do intimního vztahu mezi matkou a dcerou v pokročilém věku. Představení M/OTHERS, součást tanečně-performativní série MONUMENTS, ve které Eszter Salamon zkoumá paměť, identitu, autenticitu a původ, zanechalo hluboký dojem svou jednoduchostí i silou.
Na scéně, vymezené čtvercem bílého baletizolu, se pomalu pohybují dvě ženy – matka a dcera. Oděné do identických černých halenek a kalhot se ladně a tiše pohybují v kontrastu s prostorem, ve kterém sedí. Ještě před začátkem představení sedí dlouho nehybně, jejich těla se však dotýkají – a právě dotek se stává hlavní esencí jejich sdělení. Pohlazení, objímání, jemné otočení hlavy, dlouhé, táhlé pohyby a pohledy. V pozdější části přichází i náročnější pohyby – předklony, vzájemné vyvažování těl.
Překvapivá je fyzická kondice osmdesátileté matky. Ačkoliv pohyb působí pomalu a jednoduše, fyzicky i technicky je celkem náročný. Přesto se na scéně odehrává něco mimořádně silného: manifest zpomalení, ticha a vzájemnosti.
Téměř hodinový duet bez hudby, bez dalších rekvizit, nutí publikum se zastavit. Ztišit. Zamyslet. Vztah Eszter a Erzsébet je velmi blízký – ukazují si něhu i v dotecích na intimních místech, jako je hrudník či položená hlava na hýždích. Pohyby jsou choreograficky přesné – nejde o improvizaci, ale o promyšlenou rekonstrukci života. Od porodu a raného dětství přes dospívání, zrání i stárnutí. Stáváme se svědky osobního příběhu, který vyprávějí svými těly. Ticho občas rozbije mluvené slovo, které postupně odříkají obě ženy. K divákům například doletí: „Každá etapa života souvisí s tou další…“
Představení končí odpojením – ženy se pomalu od sebe vzdalují. A v tichu zůstane věta: „...a nic se nezměnilo.“ Kolik z nás má takto blízký vztah se svou matkou? Kolik matek ve věku 80 let vystupuje na scéně? Kolik rodin zná tvořivou spolupráci napříč generacemi?
Letošní Divadelní Flora znovu otevřela silná témata. Pod podtitulem Rovnost rezonovaly otázky genderu, identity, mezigeneračních vztahů i stereotypů spojených s menšinami. Diskuze po představeních přinesly prostor pro dialog, podporující svobodu, porozumění a respekt.
Festivaly, jako je Flora, si zaslouží pozornost – nejen v době svého konání. Protože právě jejich hlubší záměr, schopnost vést společnost k zamyšlení, otevřenosti a růstu přetrvává. Témata rezonují a divák odchází jiný. Tohle je totiž vzrušující, angažované umění v nejlepším slova smyslu.
Psáno z představení uvedených 12. a 13. května 2025 v rámci festivalu Divadelní Flora.
Confluence
Režie, choreografie: Angela Nwagbo
Hudba: Tanita Yankova
Účinkují: Angela Nwagbo, Siaka Toure
Kostýmy: Tereza Chytilová
Light design: Jiří Pírko Šmirk
Dramaturgická supervize: Markéta Vacovská, Miřenka Čechová, Kristýna Boháčová
Produkce: Angela Nwagbo
MONUMENT 0.7: M/OTHERS
Účinkují: Erzsébet Gyarmati, Eszter Salamon
Umělecké vedení, koncept: Eszter Salamon
Choreografie: Erzsébet Gyarmati, Eszter Salamon
Scéna: Eszter Salamon
Light design: Sylvie Garot
Externí konzultantky: Liza Baliasnaja, Boglárka Börcsök
Kostýmy: Sabin Gröflin
Produkce: Botschaft GbR / Alexandra Wellensiek, Studio ES / Elodie Perrin
