Jana Návratová

Je to tak trochu folklór, a tak trochu skandál. Řeč je o programu přehlídky toho tak zvaně nejlepšího, co český tanec nabízí – tedy o České taneční platformě (ČTP).

Miřenka Čechová v Paláci Akropolis uvedla třetí uměleckou reflexi svých traumatických zážitků z období studia na pražské taneční konzervatoři. 

Je leden – čas rituálu k zabezpečení budoucnosti profesionálního tance, čas přijímacích zkoušek. V myšlenkách doprovázím uchazečky a uchazeče do majestátních budov a prostorných sálů, kam se smí jen naboso, kde to zvláštně voní a mluví se tam šeptem.

Nedávno se v Praze konferovalo na téma „role umělce“. Události jsem se neúčastnila, a tak si mohu jenom představovat, co se asi probíralo… 

Už jsem se svěřila v recenzi, že Muž z Malty, stand-up Štěpána Pechara, který uvedl Azyl78 jako zahajovací představení, byl pro mě mocným zážitkem. A zdá se, že jsem nebyla jediná, koho skoro dvouhodinová one man show poněkud rozhodila.

Ti, kdož si vedou deník, jistě své první post-pandemické návštěvě divadla věnovali záznam. Taková událost! Kreativci si možná vlepili vstupenku na památku, a ti ještě tvořivější udělali selfíčko s plným hledištěm za zády. 

O aktuální situaci v kultuře víme, že je strašná, a také víme, že za ni nemůže jenom pandemie. Momentální zkázu prohlubuje letité zanedbávání důležitých témat, mezi něž především patří péče o lidi a podmínky, za jakých pracují.

Nový titul repertoáru souboru LV & company Panoptikum, je pitoreskní noirová záležitost inscenovaná jako výpravná kabaretní freska.

Možná to taky znáte: premiérový večer, v publiku rodina, přátelé, kolegové, bývalí spolužáci. Padesát minut se snažíte zorientovat se v dění na scéně, rozluštit symboly, pochopit...