Weak Women je zpovědí silných žen. Mrazí při uvědomění, jak stejné zážitky mají
V programu Festivalu nového divadla Malá inventura se objevilo pár tanečních představení, mezi která patřilo i Weak Women. Jednalo se o esej o slabosti a síle, pádu a vzestupu, o ženách a o Evě Priečkové a Zuzaně Žabkové. Zpověď těchto dvou těl a duší byla familiárního rázu. Pozvaly nás do obývacího pokoje s růžovým, měkkým kobercem, okolo bylo pohozeno pár dřevěných dětských kostek na hraní.
Weak Women. Eva Priečková a Zuzana Žabková. Foto: Karel Kunc.
Autorky a performerky v jedné osobě nejprve venku na dvorku Studia ALTA slovně vysvětlily svůj záměr, způsob práce, daly divákům návod, jak dílo, které uvidí, číst, a pak je teprve nechaly vstoupit do sálu. S tímto přístupem se divák málokdy setká a myslím, že je od interpretů velmi vstřícné, pokud dají divákům návod, jak dílo číst. Obě dvě performerky byly oblečeny do domácího, vytahaných, děravých batikovaných dlouhých triček, která skvěle dokreslovala pocit rezignace na svůj vzhled: bylo teprve dopoledne a obě ženy by se nejraději vrátily do postele, přesto se několikrát musely vybičovat a fungovat. Po celou dobu se jako zvuková kulisa ozývala hudební koláž Antonie Beeskow. Slyšeli jsme například staré ženy zpívající lidové písně, ale i různé ponuré zvuky.
Únava a vyčerpání bolí. Je těžké se zvednout a vlastně vůbec pohnout. Samotný úvod symbolizoval pomalé probouzení, sbírání síly, vnitřní přemáhání se vstát a jít. Vzájemná opora dvou žen v místnosti gradovala až do určitého silového boje. Jako by se chtěly z té bolestné úzkosti zcela vybít. Rolování těla přes tělo je dostalo až do vysněného stoje a přišla katarze, radost a uvolnění.
Interpretky se vzájemně ovinuly kolem boků a ramen a roztočily spolu kruhový tanec. Emočně se dostaly nejprve do extáze, záhy do depresivního stavu, ze kterého se opět vyškrábaly do veselého skopčení, jak napovídala mimika. Není to točení v kruhu? V kruhu, z něhož vlastně nejde vystoupit? Tento pocit lze v určité části života jen přijmout a smířit se s tím. Ženám pomohlo pevné objetí, sdílení a dech. Nabízela se tak na jedné straně interpretace, že jde o paralelu života umělce na volné noze, který se míní sedřít z kůže jen proto, aby se uživil, a na druhé straně interpretace, že je zobrazena obecně únava životem. Tedy i únava silných žen starších generací, babiček, ale možná i současných matek, které se starají o malé dítě plné energie.
Současný tanec s konkrétními gesty a autentickými pohybovými výpověďmi přinesl jasné sdělení interpretovatelné několika směry. Eva Priečková a Zuzana Žabková přesně artikulovaly to, co ženy v určitém období svého života zažívají. A je jedno, jestli se jedná o nezávislé umělkyně, matky, babičky nebo kohokoliv, kdo se cítí unavený. Každý má na tento pocit právo, stejně jako na odpočinek, vydechnutí. A dlouhým spočinutím na zemi performerky také ukončily své Weak Women. Slabost přetavily do síly, únavu do energie, ošklivost do krásy a povinnosti do radosti, do motivů dotýkajících se každého. Věřím proto, že toto sdělení promluvilo k celému diváctvu.
Psáno z představení 28. února 2025, Studio ALTA.
Weak Women
Koncept a performance: Eva Priečková, Zuzana Žabková
Hudba: Antonia Beeskow
Light design: Bohdana Sýkorová
Kostýmy a scénografie: Nik Timková, Vojtěch Hlaváček
Produkce: Klaudia Klembarová, co.labs Brno
Premiéra: 19. 12. 2023
