Autorky a performerky v jedné osobě nejprve venku na dvorku Studia ALTA slovně vysvětlily svůj záměr, způsob práce, daly divákům návod, jak dílo, které uvidí, číst, a pak je teprve nechaly vstoupit do sálu. S tímto přístupem se divák málokdy setká a myslím, že je od interpretů velmi vstřícné, pokud dají divákům návod, jak dílo číst. Obě dvě performerky byly oblečeny do domácího, vytahaných, děravých batikovaných dlouhých triček, která skvěle dokreslovala pocit rezignace na svůj vzhled: bylo teprve dopoledne a obě ženy by se nejraději vrátily do postele, přesto se několikrát musely vybičovat a fungovat. Po celou dobu se jako zvuková kulisa ozývala hudební koláž Antonie Beeskow. Slyšeli jsme například staré ženy zpívající lidové písně, ale i různé ponuré zvuky.
Únava a vyčerpání bolí. Je těžké se zvednout a vlastně vůbec pohnout. Samotný úvod symbolizoval pomalé probouzení, sbírání síly, vnitřní přemáhání se vstát a jít. Vzájemná opora dvou žen v místnosti gradovala až do určitého silového boje. Jako by se chtěly z té bolestné úzkosti zcela vybít. Rolování těla přes tělo je dostalo až do vysněného stoje a přišla katarze, radost a uvolnění.
