V září českou uměleckou scénu obohatí nový dočasný multifunkční prostor, jehož součástí bude i tanec. Jedná se o pop-up centrum Kulturní stanice Galaxie v bývalém prostoru stejnojmenného kina na pražských Hájích.
Poslední dny hostila Letní Letná v českém šapitó dvě premiéry. One woman show s titulem Od vedle!, která nahlíží do soukromí ženy žijící v osamělosti… A inscenaci Divoké husy, jež svou obrazotvornou podívanou cílí na rodiny s dětmi.
Na festivalu Letní Letná má vedle velkých zahraničních produkcí vždy prostor i česká scéna, která se pyšní samostatným šapitó. Toto šapitó v takzvaném „ďolíku” je místem pro to nejnovější, co se za uplynulý rok urodilo na české cirkusové scéně.
Mezinárodní soubor People Watching, založený v roce 2020 absolventy Národní cirkusové školy v Montréalu, se v Praze uvedl svým debutem Play Dead.
Již po jedenácté ozdobilo nádvoří pražské HAMU na pár dní Florea Theatrum, unikátní dřevěná mobilní scéna postavená podle konstrukčních postupů divadel 18. století.
V padesáti má za sebou člověk kus životní cesty, spoustu zkušeností a zážitků. V případě Václava Kuneše – tanečníka, choreografa, uměleckého ředitele souboru 420PEOPLE – je rozhodně na co vzpomínat.
Ve dnech 16.–24. června 2025 v ALTA air campu v Kounicích a ve Studiu ALTA v Praze proběhl druhý ročník mezinárodní rezidence, symposia a performativního setkání Dancetopia 2025.
Divadlo PONEC v rámci festivalu TANEC PRAHA připravilo divákům silný zážitek. Sólo Movements of Soul vytvořené Christianem Yavem hypnotizovalo atmosférou, intimitou, a především interpretací.
Během své poslední divadelní sezóny rozdala Nikola Márová nespočet rozhovorů oborovým i lifestylovým časopisům, rozhlasu či televizi. Její rozjetý vlak se po posledním slavnostním představení Tramvaje do stanice Touha nezastavil, ba ani nezpomalil a nezdá se, že by její půlkulatiny něco změnily.
Mezi čtyřmi stěnami pražského NoDu se vzduchem vznášely staré legendy i zhmotněná přání. Absolventská představení HAMU s názvy Zenit a WISHPER choreografek Kateryny Lopakhtiny a Žanety Musilové představila svébytný pohled na tanec jako introspekci prostřednictvím mýtu.
