Josef Bartoš

Když se před pár lety zrodila myšlenka Divoké karty TA, nepodařilo se ji uvést v život hned napoprvé. Nechtěli jsme se ale vzdát, protože jsme vnímali palčivou potřebu mediální existence pomíjivého tanečního umění.

Koncem června uvedl festival Tanec Praha na své domovské scéně divadla Ponec Kreatur německé choreografky Sashy Waltz.

Poslední červnové dny by za běžných okolností signalizovaly konec sezony a dlouho očekávaný odpočinek. Letos ale bylo vše jinak.

Před více než dvaceti lety vznikla inscenace Moon Water tchajwanského choreografa Lin Hwai-mina, kterou v těchto dnech přenáší na svých sociálních sítích britské divadlo Sadler’s Wells...

Anglický národní balet (English National Ballet) na přelomu dubna a května vypustil do on-line prostoru záznam choreografie Dust Akrama Khana...

Abych řekl pravdu, jen málokterá inscenace mě skutečně zasáhne. Mnohdy z premiérových večerů odcházím rozladěn, někdy i naštván, což ale pak vyvažují ta díla, díky kterým si uvědomím, proč tato martýria několikrát do týdne stojí za to. 

Belgickou choreografku Annu Teresu De Keersmaeker můžeme bezpochyby zařadit mezi nejvýznačnější tvůrce naší doby, klasiky moderní choreografie.

Přípravy inscenace Rádio Svobodná Bystrouška narušila aktuální pandemická situace těsně před premiérovým uvedením.

Jaká je situace v českých baletních souborech, jsme se dozvěděli v poslední anketě (zde). Mnoho českých tanečníků, pedagogů i choreografů však působí na zahraničních scénách...

Jméno Edwarda Cluga není českému publiku neznámé. Rumunský rodák a současně šéf Mariborského baletu hostoval v České republice již třikrát.

Zprávy posledních dní nejsou zrovna pozitivní. Aktuální situace má ale kromě těch negativních stránek, které se skloňují v médiích dnes a denně, i ty pozitivní.

Po skončení premiér už téměř s železnou pravidelností slýchám ostatní diváky říkat: „Líbilo se mi to, ale mohlo to být o třetinu kratší.“