Chouinard opět na Impulstanz ve Vídni. Složený program je skvělou poctou, ale i příkladem stárnutí avantgardy
Během letních měsíců roztančil Vídeň Impulstanz, jeden z nejvýznamnějších evropských festivalů, který nabídl rozsáhlý, měsíc trvající program. Zdobila ho různá světová jména, mezi kterými zářila i kanadská choreografka, ikona současného tance a pravidelná hostka tohoto festivalu Marie Chouinard. Se svým souborem Compagnie Marie Chouinard představila složený program nejnovějších děl. Byl o něj takový zájem, že se festivalová produkce rozhodla přidat jeden hrací večer navíc.
Magnificat. Compagnie Marie Chouinard. Foto: Sylvie-Ann Paré. Zdroj: impulztanz.com.
První z uvedených kusů, Magnificat (2025), nese název skladby Johanna Sebastiana Bacha, kterou Chouinard využila jako hudební doprovod. Barokní kus zcela zásadním způsobem určuje choreografickou strukturu, jež kompozičně následuje hudební frázování i dynamiku předlohy. Bachovu vizi dokonce respektuje do té míry, že používá k oddělení jednotlivých částí blackoutů. Tvoří tím základ, kterým jasně dává najevo sepjetí s barokní estetikou, na první pohled dotaženou do toho nejmenšího detailu. Od samého začátku však prosakuje jakési interní energetické pnutí, naznačující, že pod lákavou skořápkou se ukrývá něco hlubšího deroucího se na povrch. Jedná se o potajmu vložené elementy, které zprvu nepůsobí nijak zvláštně, nevybočující z normy, ale přesto dodávají kusu říz. Zmínil bych například působivou vizualitu kusu, jíž dominují čistá, ničím nezkrášlená těla, zahalená pouze v krátkých přiléhavých šortkách béžové barvy s odhalenou vrchní částí hrudníku (včetně žen). Na hlavách pak mají výrazné čelenky zlatavé barvy připomínající mystickou aureolu, čímž choreografka legitimizuje posvátnost, panenskou čistost lidských schránek. Zdání však může klamat. V Magnificat totiž nejde o tělo čisté, ale naopak o tělo rebelující. Na oko krásné polohy totiž překypují divokou, vroucí energií. Paže rozvolněné v kloubech přirozeně přechází ze sekaných pohybů do průchozích a doplňují je různé kudrlinky, ať už výrazná práce s dlaněmi a prsty nebo s výrazem v tváři. Jedná se navíc o plně přizpůsobivá, všestranná těla, která se dokáží poddat jakékoliv energii, jakémukoliv plynutí i zastavení. Prokazují svou oddanost choreografčinu fantazijnímu světu.
Nebyl bych ale upřímný, pokud bych tvrdil, že jsem dílo rozklíčoval a zasáhlo mě. Obdivoval jsem neotřelý kompoziční důvtip, který držel mou pozornost. Vnímal jsem mnoho odkazů na další, podobně uvažující choreografy, již nenápadné narušování struktury nedávají příliš na odiv. Dokonce jsem se i občas pousmál, protože ona všestrannost se nerozprostírala pouze v oblasti tančícího těla, ale také v náladách kusu, od smutnějších a vážnějších částí až po ty smíchem protkané. Přesto jsem však z první části odcházel s pocitem, že jsem o něco důležitého přišel. Jako by se mi ony chytře uložené aluze nezjevily. Magnificat ve mně zanechal sice pocit diváckého uspokojení, ale nikoli naplnění.
Druhá část večera BodyremixRemix je ve skutečnosti remake bODY_rEMIX / gOLDBERG _vARIATIONS (2005), kterým se Chouinard po dvaceti letech navrací k jednomu ze svých nejslavnějších titulů. Původní premiéra šokovala tehdejší obecenstvo neotřelým tanečním slovníkem a využitím nečekaných rekvizit. Koneckonců to ale nebylo poprvé. V roce 1993 Chouinard vytvořila ikonické Svěcení jara, které se stalo jejím pomyslným uměleckým razítkem. Starší, nebývale úspěšná díla ale mají oproti aktuálním premiérám jednu zásadní nevýhodu. Tikající čas totiž nemilosrdně doléhá nejenom na lidské tělo, ale i na naše výtvory, které podléhají estetickým soudům a normám proměňujícím se v průběhu času. A ne všechna snesou porovnání s aktuálním děním. Nedomnívám se, že BodyremixRemix ztratilo na své umělecké kvalitě, rozhodně ale ztratilo na své síle a naléhavosti. Troufám si tvrdit, že jen málokterý divák odcházel šokován. BodyremixRemix se tak stává důkazem toho, jak dalekou cestu současný tanec ušel.
Remake do značné míry respektuje původní verzi, zejména ponechává ikonické berle, tyče a postroje (harness) obtahující těla tanečníků, zvýrazňující smyslnost lidských proporcí. Berle fungují jako opěrné body pro pohybující se tělo, zpřítomňují dynamiku nemohoucnosti s vysoce fyzicky náročnou choreografií. Nechybí ani baletní špičky, kterými tanečnice hlasitě kopou do země a zvuk se rozléhá dunivým způsobem po celém divadle. Choreografka zde opět pracuje s onou vnitřní tenzí, kdy baletním špičkám, které si běžný taneční divák zřejmě spojí se vznešenou (a fyzicky povznášející) estetikou klasického tance, dává jiný význam. Používá je v uzemněném, zatězkaném až téměř syrovém, veskrze naturálním kontextu, kde bychom si je jen stěží dokázali představit; ačkoli dnes málokteré diváky bude tato akce zvedat ze židlí.
Veškeré dění má navíc přídech animální sexuality. Často se například pracuje s vychýlením pánve z vertikální osy a prohýbáním v bedrech, tedy se zvýrazněním lordózy páteře, což často choreografka akcentuje postavením tanečníků i tanečnic profilem. S tímto elementem pracuje i konkrétněji, když jedna z tanečnic přijíždí na jeviště na vrzajícím prkně na kolečkách (nápadně akusticky připomínající starší postel) a veškerý pohyb kupředu zajišťuje pomocí repetitivního, kopulačního pohybu pánve vpřed a vzad…
Marie Chouinard nemusí nikomu nic dokazovat, zkrátka to nemá zapotřebí. Právem patří mezi nejoslavovanější choreografky současnosti a svou tvorbou šíří dobré jméno své domoviny; koneckonců Kanada dlouhodobě produkuje výrazné taneční umělce a umělkyně s originálním rukopisem. Budeme-li však pohlížet na Magnificat a BodyremixRemix v souvislosti s choreografickou minulostí tvůrkyně, z perspektivy dnešního světa se mezi ta nejavantgardnější už zřejmě nezařadí.
Psáno z reprízy dne 3. srpna 2025, Volkstheater, Vídeň, Festival Impulstanz.
Magnificat
Choreografie: Marie Chouinard
Tančí: Michael Baboolal, Adrian W.S. Batt, Paige Culley, Valeria Galluccio, Luigi Luna, Rose Gagnol, Carol Prieur, Celeste Robbins, Clémentine Schindler, Jérôme Zerges, Justin Calvadores, Ana Van Tendeloo and Sophie Qin
Hudba: Johann Sebastian Bach’s Magnificat
Kostým, světla, hudba, scéna: Marie Chouinard
BodyremixRemix
Choreografie a umělecké vedení: Marie Chouinard
Tančí: Michael Baboolal, Adrian W.S. Batt, Paige Culley, Valeria Galluccio, Luigi Luna, Rose Gagnol, Carol Prieur, Celeste Robbins, Clémentine Schindler, Jérôme Zerges, Justin Calvadores, Ana Van Tendeloo and Sophie Qin
Hudba: Louis Dufort (Variations on the Variations), Johann Sebastian Bach (Goldberg Variations 5, 6 & 8), Glenn Gould (A State of Wonder: The Complete Goldberg Variations)
Hudební design a scénografie: Marie Chouinard
Kostýmní návrh: Liz Vandal
