Magie nevědomí v podání Sharon Eyal. Uhrančivá a (někdy příliš) repetitivní jízda Into the Hairy má své grády
Přáli jste si někdy vidět tančit nevědomí? Přemýšleli jste, jak by mohly být myšlenky Sigmunda Freuda týkající se pohnutek a pudů uložených kdesi v hlubinách naší psýché vyjádřeny tancem? Možná právě na to odpovídá dílo Into the Hairy izraelského choreografického dua Sharon Eyal a Gaie Behara, vytvořené pro soubor L-E-V Dance Company, který se představil koncem března v madridském Teatros del Canal. Jejich tvorba ale není cizí ani českému diváku, v roce 2019 na festivalu TANEC PRAHA uvedli dílo OCD Love (opět psychologická tematika, náhoda?).
Into the Hairy. L-E-V Dance Company. Foto: Katerina Jebb.
Slovíčko „možná“ používám záměrně. Tvůrci totiž kromě krátkého, čtyřřádkového poetického textu neposkytují k výkladu svého díla více informací. Into the Hairy je tajemné a mysteriózní, úplně stejně jako nevědomí v podání Sigmunda Freuda. Představuji si Eyal s Beharem, jak si pobaveně čtou recenze různých kritiků a pousmívají se nad množstvím a tvůrčím potenciálem jejich interpretací – ne nadarmo představují interpretace jeden ze základních postupů Freudovy psychoanalýzy a používají se v psychodynamicky orientované psychoterapii dodnes. Možná to byl záměr, možná také ne, jejich provokace ale funguje naprosto skvěle. Na choreografii je totiž cosi pradávného, animálního, dotýkajícího se původní podstaty našeho bytí, přicházejícího ze samého lůna našich dávných předků…
Repetitivní pohyb osmi tanečníků se vyznačuje nevšední dynamikou i formou. Směr pohybu určuje jedna noha na pološpičce pokrčená v koleni, za kterou se pravidelnými krůčky, přesnými jako švýcarské hodinky, přidává druhá noha došlapující na celé chodidlo. Paže většinou zaujímají zkroucené, ostré úhly, pohled je vždy upřený s pečlivou a záměrnou důrazností. Skupina funguje jako živoucí organismus, který se roztahuje a zase smršťuje, vytváří sošné formace a uskupení, které vyčnívají v tmavém, rudě osvíceném prostoru.
Paže občasně chytí životadárný dech a plují prostorem v ladných a plynulých sekvencích. Jindy zase kolena vystřelují vysoko nad pas stejně jako celé propnuté končetiny v dlouhých švizích. Onou sošností pohybu připomínají dokonalé rysy lidské postavy, které zvýrazňuje průhledná krajková látka obepínající těla tanečníků (autorkou kostýmů je Maria Grazia Chiuri – Christian Dior Couture). Ale skutečně pozorujeme lidské bytosti? Je na nich totiž něco ďábelského, zlého, jako by vyčkávali na svou oběť, až to bude nejméně čekat. Připomínají mi zákeřný, avšak perfektně organizovaný virus či hermafroditní postavy sporé jakéhokoliv emocionálního projevu. Kupříkladu jsem dlouho nedokázal odhadnout poměr žen a mužů na jevišti, gender je zde modulován, možná dokonce i popřen, což koneckonců v tanci není žádná novinka. Vše zkrátka zakrývá pevně tkané roucho tajuplnosti, které není s to povolit.
Uhrančivé tempo choreografie se neúprosně dere vpřed, umně ho v tom podporuje hudební partitura od Koreless. Na působivosti přidává i výrazné líčení (konkrétní jméno maskéra*maskérky bohužel není v programu dostupné) v podobě černé barvy, která připomíná stékající černé kontury očí po dlouhém, zajíkavém pláči. Ruce tanečníků zdobí obrazce, podle programu zřejmě důležitá součást inscenace, protože je v něm netypicky uvedena autorka designu nehtů a šperků @prettybitchclawss (bohužel na dálku tyto detaily ale splývaly s velmi ponurým svícením Alona Cohena).
Je nepopiratelným faktem, že i vizuální a hudební složky Into the Hairy dotvářely pocit neuchopitelnosti, nepolapitelnosti. Jako by nás tvůrci vybízeli k čistě emočnímu prožitku, abychom nechali naše kognitivní tendence v předsálí a vstoupili do divadelního sálu jako prosté bytosti. Přiznám se, že ačkoliv duo Eyal a Behar umí vytvořit poutavou podívanou, skutečný mistrný divácký zážitek, něco mi neustále unikalo. Měl jsem pocit, že se oné podstaty nemohu dotknout. Repetitivní, jakkoliv skvěle interpretované pasáže mohly na některé proto působit zdlouhavým dojmem, což i mě vytrhávalo z oněch orgiastických emocionálních prožitků. A to je obrovská škoda, protože zážitek je to skutečně nebývalý.
Psáno z reprízy dne 27. března 2025, Teatros del Canal, Madrid, Španělsko.
Into the Hairy
Choreografie: Sharon Eyal
Tvůrčí spolupráce: Gai Behar
Hudba: Koreless
Kostýmy: Maria Grazia Chiuri – Christian Dior Couture
Světelný design: Alon Cohen
Design nehtů a šperků: @prettybitchclawss
Tanečníci: Darren Devaney, Juan Gil, Alice Godfrey, Johnny McMillan, Keren Lurie Pardes, Nitzan Ressler, Héloïse Jocquevile, Clyde Emmanuel Archer
