PKB už podruhé na hraně přežití. Jak hodnotí vzniklou situaci respondenti anonymního šetření?

Inzerce

Pražský komorní balet podal odvolání, které umělecká ředitelka souboru Linda Svidró poskytla redakci Tanečních aktualit – jeho plné znění přikládáme v příloze. V dokumentu podepsaném kromě Svidró také ředitelkou společnosti PKB Ladislavou Dunovskou Jandovou se jeho autorky ohrazují vůči nízkému bodovému hodnocení: „S ohledem na umělecké výsledky PKB se musíme proti hodnocení celoroční činnosti Pražského komorního baletu známkou 6,1856 ohradit a žádáme vysvětlení či přezkoumání našeho bodového hodnocení, které by mělo reflektovat význam a kvalitu náročné celoroční práce. Je žádoucí uvést detailní zdůvodnění, kterých kritérií nedosahujeme a v jaké oblasti výběrového řízení kritéria neplníme.“ V následujících částech pak uvádí jednotlivá kritéria a vysvětlením, jakým způsobem je činnost souboru naplňuje.

Ministerstvo kultury se, dle informací Svidró, k tomuto prohlášení nevyjádřilo, avšak iniciovalo setkání s odbornou veřejností ohledně vzniku nové samostatné kategorie pro velké, kontinuálně působící soubory. V e-mailu rozeslaném dne 25. června 2025 zástupkyní MKČR Barborou Laierovou se píše: „S ohledem na aktuální kapacitní možnosti a probíhající revizi dotačních systémů Ministerstva kultury bylo rozhodnuto přistoupit pouze k dílčím úpravám. Tyto změny mají za cíl zvýšit transparentnost hodnoticích procesů a usnadnit začlenění oblasti tance do Dotačního portálu MKČR. Při formulaci a nastavení kritérií byly zohledněny komentáře vycházející z praxe a fungování Vašich organizací. Cílem je nastavit rámec, který reflektuje potřeby všech zúčastněných, a zároveň stanovuje základní mantinely pro další vývoj. Pro nadcházející rok je důležité zdůraznit, že finanční prostředky alokované pro program Kulturní aktivity zůstávají ve střednědobém výhledu rozpočtu neměnné. Z tohoto důvodu není možné uspokojit veškeré požadavky žadatelů napříč dotačním řízením.“

Mezi nejvýraznější změny spojené s rokem 2026 patří zavedení povinných indikátorů pro všechny dotační okruhy, stanovení kritérií pro vstup do kategorie kontinuálně působících souborů, stanovení minimálního počtu veřejných aktivit a v neposlední řadě také bude zaveden institut veřejného slyšení pro žádosti nad 5 000 000 Kč. U souborů s největšími rozpočty (tedy na 6 000 000 Kč), kam spadá také Pražský komorní balet, bude žádosti hodnotit rozšířená subkomise, která by měla obsahovat kromě aktuálních členů také odborníky se znalostí fungování těchto velkých souborů. Změna se bude také týkat počtu udělených bodů, které se do roku 2025 pohybovaly na spektru 1–10, nicméně od roku 2026 to bude 0–100.

Tyto úpravy se týkají roku 2026, činnost PKB v roce 2025 tedy navrhované změny neřeší. Zda soubor skutečně obnoví činnost v roce 2026 je prozatím otázkou, jeho zástupci se v této záležitosti prozatím zdrželi komentářů. PKB své působení v roce 2025 uzavřelo uvedením inscenace Kytice českého choreografa, bývalého vedoucího souboru Baletu Národního divadla Petra Zusky, ve které vystoupil Dominik Vodička. PKB kromě toho také uveřejnilo petici Jsme pro zachování Pražského komorního baletu, jejíž on-line verze měla v době vzniku tohoto článku necelých 200 podpisů (její plné znění si můžete přečíst zde). Ve veřejném prostoru je kromě zmíněné petice také k přečtení rozhovor s Ladislavou Dunovskou Jandovou na portálu Opera PLUS (dostupné zde), ve kterém popisuje kritickou situaci souboru.

Nastalá situace ale přirozeně vyvolává mnoho debat a komentářů ohledně výše podpory Pražského komorního baletu. Tyto debaty se však často vedou za zavřenými dveřmi, nepřístupné široké veřejnosti. Redakce Tanečních aktualit se z tohoto důvodu rozhodla plně anonymním dotazníkem sebrat názory různých představitelů tanečního oboru. Proč jsme se rozhodli přistoupit k této formě, která může s sebou přinést ale i různé problémy, vysvětluje šéfredaktor Tanečních aktualit Josef Bartoš: „Kdyby existovala jiná možnost, zvolili bychom ji. Nicméně v tanečním oboru máme k sobě všichni blízko a mnoho lidí své názory neříká veřejně - kvůli zachování dobrých vztahů, z loajality, z obav… Právě proto jsme hledali způsob, jak zaručit naprostou anonymitu odpovědí. Zkušenost ukazuje, že se kolem podpory PKB roky vede intenzivní debata – ale hlavně za zavřenými dveřmi. A já věřím, že některé debaty mají zaznít veřejně.“

Než čtenářům představíme výsledky anonymního dotazníku, ještě jednou bychom rádi zdůraznili, že hlavním autorem článku je šéfredaktor Josef Bartoš, který je zároveň členem hodnotící komise na MKČR. I přesto jsme se pokusili zachovat co největší objektivitu, a proto na článku spolupracovaly i další členky redakce Tanečních aktualit, které poskytly svou zpětnou vazbu. Při psaní navíc byly použity pouze veřejně dostupné informace. Věříme v naprostou transparentnost, a proto na tento fakt před uvedením výsledků znovu upozorňujeme.

Výsledky anonymního dotazníku
Dotazník obsahoval celkem 6 otázek a byl rozeslán hlavním představitelům české taneční scény, na které měla redakce Tanečních aktualit kontakt a nejsou v přímém kontaktu či ve spolupráci s Pražským komorním baletem. Abychom podpořili plnou anonymitu všech respondentů, všechny výpovědi jsou převedeny do mužského rodu. Vzhledem k poměrně nízkému počtu respondentů (13) jsme se rozhodli nakonec nevyhodnocovat první otázku uvedeného dotazníku, zda by Pražský komorní balet měl být podporován z veřejných zdrojů.

Unikum Pražského komorního baletu
„Je nejstarším ,nezávislým‘ souborem v ČR,“ zaznívá v jedné z odpovědí na otázku Jaké jsou největší výhody Pražského komorního baletu? V čem je unikátní? Největší devízou PKB je podle respondentů jeho odkaz na osobnost Pavla Šmoka a „jím vybudovaný rukopis,“ zaznělo v jedné z odpovědí. Další respondent souhlasně tvrdí, že „mj. uchovává a uvádí ta nejlepší díla choreografa Pavla Šmoka“. Jiný respondent zase poukazuje na to, že soubor „šíří osvětu a vyváží taneční umění do různých koutů naší země“ a že PKB je „stále ještě dobře znějící značka v regionech“. Další pak upozorňuje, že mezi silné stránky patří také poskytnutí prostoru absolventům českým tanečních konzervatoří: „Výhodou by měla být možnost pro absolventy českých škol najít angažmá. Protože jim velký výběr nezbývá."

Ačkoliv i jiní respondenti přisuzují tomuto souboru Šmokův odkaz jako jeho unikum, jedním dechem dodávají: „PKB je držitelem značky ‚Šmok‘ – ta svou cenu jistě má. Ale inovátorské principy tohoto choreografa dlouhodobě nenaplňuje.“ Druhý souhlasně tvrdí: „V odkazu Pavla Šmoka [tkví jeho unikum – pozn. redakce], ale na ten nedokáže nikdo navázat.“ Třetí pak detailněji popisuje tuto situaci: „Unikátnost PKB je pouze v tom, že svým názvem navazuje na Šmoka, ale nepochopil jsem, v čem byl Šmokův styl a směřování unikátní. Šmok přinášel progresivní přístup a lehkou provokaci v choreografii a hluboce rozuměl hudbě, kterou uměl vyjádřit osobitým slovníkem. Nicméně dnes jeho choreografie působí poněkud historicky a PKB nenašla nástupce, který by soubor rozvíjel v podobném duchu. Ani se nepodařilo vykročit jiným odvážným směrem (jako např. NDT) a spolupracovat s mladými, nadějnými choreografy.“

Volání po změnách
Zatímco PKB nese slavné jméno a pyšní se dlouhou tradicí, řada zúčastněných upozorňuje na vážné problémy, které soubor sužují – ať už se jedná o dramaturgii nebo širší systémové podmínky. Na prvním místě zaznívá potřeba odvahy vykročit ze stínu minulosti: „PKB je uzavřený ve své cestě. Jede z podstaty, z tradice, ale to nestačí. Aktuální kmenový choreograf Petr Zuska spíš znamená zakonzervování potíží ve směřování (i určité ,národní‘ filozofii souboru, kterou vidím jako problematickou), než aby přinášel čerstvý vítr.“ Další přitakává: „V repertoáru by měl zlepšit dramaturgii směrem k inovativnějším dílům a choreografům,“ a jiný dodává: „V posledních sezonách chybí originální, zapamatovatelná tvorba.“ Výraznou slabinou se zdá být i absence silné umělecké vize. „Chybí osobnost, lídr – což je problém celé české taneční scény,“ zní z jedné odpovědi. Další se pozastavuje nad nízkou účastí veřejnosti při podepisování petice a vnímají to jako zprávu pro PKB: „Docela mě překvapilo, jak málo lidí vyjadřuje PKB podporu v petici. To beru také jako zpětnou vazbu svého druhu.“

Jeden z respondentů poukazuje na to, že PKB ve svých prohlášeních sice mluví o otevřenosti, ale ve skutečnosti spíše míří k tomu, co je všude dostupné a známé: „Domnívám se, že by mohlo pomoci zamyslet se jiným způsobem nad dramaturgií a strategií souboru. V rozhovoru pro Opera PLUS ze 7. 6. 2025 ředitelka divadla prezentuje odkaz na Pavla Šmoka, pravidelně spolupracuje s Petrem Zuskou, zároveň vyjadřuje, že soubor nechce zůstat uzavřený do sebe. Zmiňuje spolupráci s Jiřím Bubeníčkem, v dramaturgii následujícího období se měl objevit Marek Svobodník nebo Jiří Pokorný. Tři posledně jmenovaní jsou však osobnosti, které se momentálně uplatňují napříč taneční scénou v celé ČR. Nejedná se tedy o nijak originální dramaturgii, naopak se zdá, že soubor jaksi jde s proudem.“ A dále navrhuje možná řešení: „Výjimečnost souboru by mohla nadále spočívat buď v ,zakonzervování tradice‘ nebo naopak k posunu novým směrem. Např. propojení tradice Pavla Šmoka se skutečně neznámými mladými choreografy, open-call směrem k mladým tvůrcům, kteří by měli chuť tento odkaz dále posouvat, by mě osobně zajímalo, byl bych zvědavý, jak si naprosto odlišná generace poradí s českou tradicí.“

Někteří však problematické momenty vnímají v rámci širšího kontextu, když poukazují na nastavení systému podpory tanečního umění v České republice. „Nefunguje koncepce podpory ze strany státu. Ta by se měla změnit!“ zdůrazňuje jedna z odpovědí. Část respondentů si netroufá soudit, co v PKB přesně nefunguje, bez detailnější znalosti vnitřního fungování souboru: „Neznám do detailu fungování PKB, a proto se domnívám, že na tuto otázku nemohu zodpovědně odpovědět.“ Další tvrdí totéž: „Netroufám si komentovat, co v PKB nefunguje, natolik nemám vhled do vnitřních procesů souboru.“

Někteří respondenti poukazují na přílišné sepjetí s jinými subjekty, které sídlí v Domě tanečního umění (Taneční centrum Praha, Balet Praha Junior a Balet Praha Junior 2): „Myslím, že by se PKB měl vymanit z područí Domu tance v Braníku, a především vlivu Antonína Schneidera. Měl by stát na vlastních nohách a nespojovat představení s TCP, Baletem Junior atd. To by mělo být zásadní.“ Jiní respondenti poukazují na „příliš rodinných vazeb“, čímž poukazují na vazby mezi vedením konzervatoře všech výše jmenovaných souborů. Jeden z respondentů nazval PKB „rodinným podnikem“, což vnímal jako „problém, když mluvíme o podpoře z veřejných zdrojů“.

Pražský komorní balet v kontextu současné taneční nabídky
Podle zúčastněných zůstává PKB výraznou a rozpoznatelnou značkou s historií a specifickým zaměřením, avšak zároveň čelí dlouhodobé výzvě, jak se vyrovnat s proměňujícím se kontextem současného tanečního umění. Mnozí vnímají jeho pozici jako neukotvenou – oscilující mezi úctou k tradici a nedotaženou snahou o inovaci: „Soubor není rozhodnut, zda se odkazuje k tradici, nebo nabídne něco nového a originálního.“ Jiný respondent dodává: „PKB vnímám jako těleso konzervativní. I tak bych předpokládal určitý vývoj.“

Pozitivní ohlasy zaznívají především v souvislosti s unikátním zaměřením na českou hudbu a domácí tvůrce, čímž PKB přispívá k pluralitě taneční nabídky: „Zastupuje specifickou součást v nabídce tanečního umění v Čechách orientovanou na českou hudbu a tvůrce.“ Jiný respondent poukazuje na to, že PKB se snaží vyrovnat kamenným souborům, v čemž spatřuje také jeho silnou stránku: „PKB se ze všech sil snaží udržet krok s repertoárem příspěvkových souborů, ve smyslu výběru choreografů, kteří rezonují současným tanečním světem. Zároveň se snaží nabízet kvalitu tanečníků, kteří takový repertoár zvládnou.“

Značná kritika se objevuje zejména v souvislosti s ostatními českými nezávislými soubory a dramaturgickou odvahou: „Vedle prací souboru Lenky Vagnerové, Dekkadancers a 420 People působí konvenčně, především v tradičním výběru hudby i choreografů.“ Jiný respondent souhlasně přitakává: „Poslední sezonu dvě bohužel PKB nepatří mezi nejzajímavější a umělecky nejprogresivnější taneční skupiny.“ Další respondent je ve svém hodnocení o něco tvrdší, když popisuje, že soubor působí „jako relikt, který se nedokázal skutečně aktualizovat, jakkoli se o to léta snaží“. Stejně jako další, když tvrdí: „Zašlá sláva, bohužel dnes si [míněno PKB – pozn. redakce] stojí špatně.“ Jiný respondent dodává: „Že soubor existuje 50 let, neznamená, že nemůže skončit. Pro mne tradice není něco, co je nutné neustále udržovat, věci začínají a končí, jestliže nemají současný obsah.“

Reakce na zveřejněný komentář odborné komise MKČR
Jak už bylo uvedeno zkraje této reportáže, odborná komise MKČR vydala komentář k projektu Pražského komorního baletu pro rok 2025: „Komise doporučila projekt k podpoře, je si vědoma úspěchů z loňského roku (La Strada, nominace na Ceny Thálie). Oproti loňskému roku dramaturgie vykazuje určitou stagnaci repertoáru. Tvorba má zakonzervovaný přístup k pohybové, estetické i scénografické části díla. Problematickou částí projektu byl však popis připravované premiéry. Vzhledem k sumě žádosti je popis premiéry zcela neadekvátní, vágní a nepatřičně obecný. Souboru chybí inovativní směřování. Dotace byla udělena zejména ve vztahu k jubileu souboru a tradici, kterou soubor reprezentuje.“

Někteří zúčastnění se s výtkou ztotožňují, jiní ji zpochybňují nebo považují za příliš povrchní. Část respondentů hodnotí komentář komise jako relevantní a výstižný. „Kvalitní interpreti, slabá dramaturgie, žádná vize po odchodu zakladatele – hodnocení svým způsobem odpovídá,“ uvádí jedna z odpovědí. Podobně jiný souhlasí: „Toto hodnocení dosti odpovídá mému dojmu z fungování tohoto souboru.“ A další přitakává jednoduše: „Docela přiléhavé.“ Zaznívají však i nuance: „Částečně souhlasím. Přesto by si soubor zasloužil vyšší dotaci, aby právě mohlo dojít ke kvalitativnějším změnám.“ Tento názor ukazuje na to, že identifikace problému bez systémové podpory změnu sama o sobě nenastartuje. Objevuje se i filozofičtější otázka: „Mají pravdu. Ale je třeba furt inovovat?“ která otevírá širší debatu o tom, jakou roli má hrát experiment a inovace v institucích, které zároveň nesou historický a národní odkaz.

Někteří se však vůči závěrům komise staví kriticky a upozorňují na nedostatek kontextu. „Hovořil někdo z komise s PKB, proč nastává domnělá stagnace repertoáru, resp. jaké jsou představy komise?“ ptá se jeden z nich (zde je na místě upozornit, že od příštího roku 2026 změnilo MKČR systém hodnocení, kdy budou zavedeny instituty slyšení – toto se však týká jen vybraných okruhů, další budou hodnoceny i nadále bez možnosti slyšení, což může vyvolat nerovnost mezi jednotlivými okruhy). Jiný pak poukazuje na pokryteckost podobného hodnocení: „Pokud už má komise o souboru takové pochybnosti, je odůvodnění komise stran udělení dotace za ,ocenění a výročí‘ ve své podstatě pokrytecké.“ Zaznívá i výzva k hlubší a spravedlivější evaluaci: „Pro taková tvrzení by bylo na místě uvést konkrétní výtky a zasadit je do kontextu celého fungování souboru a přihlédnout k faktu, zda ukončení fungování takového souboru v ČR nezanechá prázdné místo.“

Srovnání přidělené dotace s ostatními žadateli ve stejném okruhu jako PKB
Na otázku, zda je srovnání Pražského komorního baletu s ostatními soubory v rámci kategorie MKČR adekvátní, odpovídali zúčastnění rozporuplně. Reakce oscilují mezi kritikou netransparentnosti a uznáním logiky systému, ale i mezi dojmem z nespravedlnosti a uznáním rozdílů ve směřování jednotlivých subjektů. Pro úplnost zde uvádíme seznam souborů, požadované částky, počet přidělených bodů a udělených dotací u souborů ve stejné kategorii (4 c.):

Někteří respondenti považují srovnání za validní. „Ano, souhlasím, v rámci hierarchie uměleckého významu a kvalit je to adekvátní,“ uvádí jeden z nich. Jiný přidává konkrétní argument: „Z této pětice bych osobně dal PKB na páté místo.“ Zaznívá však i kritika na umělecké zastarávání PKB: „Zhruba stotisícový rozdíl mezi PKB a Farmou neodpovídá rozdílu skutečné ,inovace‘ (Farma) a devadesátkové estetiky PKB.“ Jiný ale kontruje opačným názorem: „Stran estetiky a tvorby není PKB srovnatelný s žádným ze zmiňovaných souborů...“

Na opačné straně spektra zní jednoduše: „Neadekvátní.“ Jiný s nadsázkou poznamenává: „Tohle vypadá, že je to o tom, kdo se namáhal přiložit více příloh ke grantu,“ přestože žádosti a jejich přílohy nejsou veřejnosti přístupné. Další respondent upozorňuje na opomíjení některých aspektů: „Nebyl vůbec zohledněn specifický repertoár a výrazná činnost v regionech (nejvyšší z uvedených souborů). PKB by si zasloužil vyšší dotaci.“ Jiný doplňuje: „Na to nedokážu odpovědět jednoduše. Srovnání mi vlastně nepřipadá adekvátní obecně – každý soubor funguje jinak.“

Zaznívají i systémovější poznámky: „Ani jeden z výše hodnocených souborů nemá podmínky odpovídající např. činohře, ale i tak výrazně převyšují běžné granty v tanci. Je to důsledek extrémního podhodnocení celého oboru, bohužel.“ To v podstatě tvrdí i jiný dotazovaný, který poukazuje, že PKB se stává obětí „doby dotační“. Na druhou stranu ale další vyzdvihuje férovost systému: „Co mi přijde adekvátní, jsou přidělené finance s ohledem na bodové ohodnocení. Výše je fér. PKB si nemůže myslet, že v systému, kde každý dostane jen kus svého požadavku, bude mít nějaké speciální zacházení.“ Jiný ale dodává: „Nicméně je pochopitelné, že přidělená dotace pro PKB je likvidační, pokud soubor nemá generálního partnera, který by náklady na fungování souboru saturoval.“

Nezávislé baletní těleso – je to vůbec možné?
PKB je na české taneční scéně určité unikum, jelikož „baletní soubor na nezávislé taneční scéně není v ČR zvykem. Rozšiřuje nabídku v kontextu nezávislé taneční scény i pro diváky, kteří vyhledávají i tuto taneční formu a nejsou svazování podmínkami zřizovaných divadelních vícesouborových scén.“ Zároveň ale v jedné z odpovědí se uvádí, že potíže s financováním PKB se řeší dlouhá léta: „Mnohokrát jsem byl u diskusí, zda a kolik souboru v grantech přiklepnout, zda jsou tuzemské grantové systémy nastavené na to, aby podporovaly nezávislý taneční soubor, který se svým fungováním blíží spíše stálému baletnímu souboru než tomu, jak fungují nezávislé soubory současného tance.“ Každopádně uzavírá svůj komentář zcela jasně: „Rozhodnutí o pozastavení činnosti je zkrátka rozhodnutí provozovatele. Výše grantu je typ zpětné vazby.“ Jiný pak dodává, že představa zaměstnávání tanečníků je v aktuálním nastavení systému utopická: „Všechno je v pohybu, věci se mění, něco končí, něco začíná. Možná že idea full time jobu pro tanečníky je přes všechnu svou průbojnost a noblesu v tomhle případě nereálná. Možná že part time job by něco vyřešil. Ale neznám detaily, kontext, fungování PKB. [My – pozn. redakce] se myšlenkou full time zabýváme už hodně dlouho, ale zatím bez výsledku.“

Závěrečná poznámka k formě dotazníku
Vzhledem k povaze a cíli tohoto dotazníkového šetření považujeme za důležité z důvodu transparentnosti uvést, že se v souvislosti s jeho realizací objevila kritická reakce z řad odborné veřejnosti. Celosvětově uznávaný český tanečník a pedagog Jarek Cemerek publikoval na své sociální síti Facebook příspěvek s názvem Odmítnutí dotazníku o existenci Pražského komorního baletu. Autor v něm vyjadřuje „hluboké znepokojení“ nad tím, že Taneční aktuality veřejně pokládají otázku, zda by měl být Pražský komorní balet nadále podporován, a vnímá ji jako „neetickou, neprofesionální a neuctivou vůči instituci, jež má v české taneční kultuře nezastupitelné místo“. Kritika se dále týká možného střetu zájmů, zapojení konkurenčních subjektů do hodnocení, které podle autora „nemají v demokratické a kulturní společnosti místo.“

Plně si uvědomujeme citlivost tématu a sílu vnímaného symbolického významu PKB. Cílem tohoto šetření nicméně nebylo hodnotit existenci souboru jako takovou, ale zachytit názorové spektrum odborné komunity v reakci na aktuální situaci v oblasti veřejné podpory tanečních institucí. Otázky byly záměrně formulovány otevřeně (kromě jedné z nich, kterou jsme se nakonec rozhodli nevyhodnocovat), aby vytvořily prostor pro různé perspektivy a umožnily pojmenovat i potenciálně problematická místa způsobem, který může být přínosný jak pro samotné PKB, tak pro další aktéry tanečního oboru. Šéfredaktor Tanečních aktualit se k této kritice vyjádřil následovně: „Položit otázku ohledně fungování či podpory veřejně financované instituce není útokem na její existenci. Naopak se jedná o běžnou součást demokratické kultury (a úlohu veřejných médií, kterou tím naplňujeme), kde je reflexe a evaluace nejen přípustná, ale žádoucí. Kladení otázek označuješ za ,neetické‘ či ,neprofesionální‘, nicméně tento postoj ve výsledku zpochybňuje legitimitu veřejné debaty a vytváří dojem, že o některých institucích se nesmí mluvit jinak než v superlativech.“

Děkujeme všem respondentům, kteří se do šetření zapojili, a také těm, kteří jeho podobu reflektovali kriticky. Věříme, že diskuse o podobě veřejné podpory umění je legitimní a potřebná – a že její forma by měla být předmětem stejně otevřeného dialogu jako její obsah.