Končící předsedkyně ATU ČR Linda Svidró: „Pokud každý bude na ministerské dveře ťukat zvlášť, nikam to nepovede“

Nedávno ti skončil mandát v roli předsedkyně Asociace tanečních umělců ČR (dále ATU ČR). Jsi zároveň výkonnou tanečnicí a vedoucí Pražského komorního baletu. Není úplně běžné v čele profesních organizací vídat praktiky – co tě k této pozici dovedlo?
Členkou profesní organizace jsem se stala už v roce 2009. Tehdy jsem se po 12 letech vrátila do České republiky. Maďarský choreograf Attila Egerházi byl tenkrát angažován do Jihočeského divadla jako šéf baletu a přivezl pár tanečníků, včetně mě, jako sólisty souboru. Tou dobou jsem už mluvila plynně maďarsky a Attila mě potřeboval jako překladatelku na různých jednáních, protože nikdo neočekával, že se celý provoz regionálního divadla najednou začne odehrávat v angličtině. A tak jsem získala možnost účastnit se rozhovorů šéfa baletu s šéfy ostatních souborů, s ředitelem, ekonomy, propagačním oddělením a podobně. Dozvěděla jsem se, co znamená připravovat dramaturgii otáčivého hlediště, dramaturgii vícesouborového divadla, řešit ekonomické problémy, případně řešit souvislosti regionálního divadla a státní samosprávy. Kulturní advokacie jako nástroj zlepšování podmínek oboru mě začala velmi zajímat. Uvědomovala jsem si, jak je důležité mít zástupce, kteří jsou schopni za taneční obor mluvit. A právě v roce 2009 mi přišla pozvánka na valnou hromadu Tanečního sdružení České republiky (původní název ATU ČR – pozn. redakce) a už tehdy jsem se domnívala, že to bude organizace, kde se budou takoví lidé sdružovat.