Zejména ve mně rezonovalo, že Lukáš a jeho tým měli jasnou vizi projektu a plánovali dokumentaci získaných zkušeností jako ukázku toho, co funguje, a co nikoliv. Jsou v kontaktu i s Magistrátem hl. m Prahy, který se o tento projekt koncepčně zajímá. Když jsme se o tom bavily s kolegyněmi z DanceConnected, přišlo nám důležité, aby v podobném modelu byl zastoupen i tanec. A zejména v lokalitě, ve které Galaxie sídlí, to vnímáme jako extrémně důležité.
Z druhé strany přišla informace od Jiřího Havelky (umělecký ředitel Dejvického divadla – pozn. autora) a Marty Ljubkové (dramaturgyně Dejvického divadla – pozn. autora).
Proč jste se jako DanceConnected pustili do tak velkého projektu? Platformu jste založili teprve nedávno. Zařazení pod Galaxii mě překvapilo, přece jenom jste vy sama nedávno odešla z velké organizace Tanec Praha.
Neplánovali jsme to, rozhodně jsme nechtěli mít hned vlastní prostor. Nabídka přišla doslova z čistého nebe, nicméně náplň projektu Galaxie souzněla s naší vizí, ať už to je například vytváření prostoru pro tanec na neočekávaných místech, nebo mezioborová spolupráce. Vnímali jsme ji jako příležitost, kterou jsme nechtěli nechat ležet ladem, ačkoli šlo o obrovské riziko. Pokud by se ale objevil rozpor v náplních projektů, nešli bychom do toho.
Zároveň si velmi vážím otevřenosti a transparentnosti Lukáše Průdka, který sice pevně drží rámec a kormidlo, ale zároveň dává každému prostor, aby si na palubě našel své vlastní místo. Bere nás zkrátka do hry jako rovnocenné partnery. Nemůžeme totiž zastírat, že najít model fungování pro tolik rozdílných organizací, může být opravdu náročné.
A samozřejmě onu transparentnost jsme nabídli i my, od začátku jsme otevřeně komunikovali, že jsme nově vzniklá platforma s bohatými profesními zkušenostmi, ale bez zavedené organizační historie. Na rozdíl od institucí, jako je Dejvické divadlo a ostatní partneři, vstupujeme do projektu z jiné výchozí pozice.
Zmiňovala jste jinakost participujících subjektů. Zajímalo by mě, o jaký styl řízení se jedná?
Iniciátorem projektu je Dejvické divadlo, které je hlavním koordinátorem. Jde o unikátní spojení různých organizací i žánrů v jednom prostoru. Od začátku se všichni pravidelně scházíme a vzájemně se seznamujeme se svými plány, hledáme vyhovující možnosti fungování a společně se v realizaci projektu posouváme vpřed. Příjemné je, že nikdo nikomu nic nediktuje ani nevnucuje, snažíme se najít konsenzus napříč spektrem. Opravdu je to experiment. Postupně se totiž odkrývá, jak odlišný způsob fungování každý má. Je to zatěžkávací, ale zároveň nesmírně obohacující období.
A co se týče tvorby programu/repertoáru? Jak bude celý systém fungovat?
Ostatní subjekty navazují na svou historii a adaptují svou činnost, dramaturgii dle potřeb dané lokality a projektu Galaxie. S ohledem na to, že jsme nová organizace, jsme jediní, kdo vytváří program přímo pro dané místo.
V Galaxii má každý svůj prostor. My máme k dispozici zkušební sál určený prioritně pro rezidence a komunitní aktivity. Vzhledem k našim potřebám, možnostem a dočasnosti projektu jsme z něj nikdy nechtěli dělat divadlo. Snažíme se přemýšlet tak, aby to nebyly vyhozené peníze. Od samého začátku jsme navíc domluveni, že když budeme potřebovat plně vybavené divadlo, máme možnost se dohodnout s kolegy z Dejvického divadla či Minoru. Myslím, že časem také najdeme komplexnější programové propojení, zatím jsou zde první vlaštovky jako například program otevření Kulturní stanice Galaxie, ale teď v rozjezdu se každý snaží koncentrovat na vlastní tvorbu, aby vše fungovalo.
V DanceConnected jsme už vyhlásili dva open cally na rezidence. Hodně nás překvapil zájem využít prostor k veřejným prezentacím, takže očividně potřeba prezentačního prostoru tu stále je.
Jaká bude kapacita prostoru?
Celková kapacita prostoru se liší podle charakteru jednotlivých aktivit a konkrétního místa konání. Naše zkušebna má kapacitu kolem 80 osob, ale s omezenými technickými možnostmi. Sál Dejvického divadla má hlediště pro 280 diváků, Minor pro zhruba 200. Pro některé projekty budeme využívat i prostorné foyer Galaxie.
U dalších dvou subjektů kapacitu neuvádím, protože jejich zázemí slouží primárně jako galerie a místo pro workshopy (Festival 4+4 dny v pohybu) nebo k výuce (DAMU).
Co nového může Galaxie oproti jiným pražským scénám nabídnout publiku a samotným tvůrčím subjektům?
Její jedinečnost spočívá především v konceptu fungování a umístění. Samozřejmě není jediným kulturním centrem na pražské periferii, ale jí podobných je pomálu. Za kulturou se většinou jezdí do centra. V Galaxii nabídneme kvalitní a různorodou kulturní nabídku na okraji Prahy, která je ale velmi snadno dostupná městskou hromadnou dopravu. Cesta z centra trvá metrem zhruba 20 minut. Nabízí velkou šíři programu vysoké kvality díky zúčastněným organizacím, to opravdu jinde neexistuje…
Naším přáním je, aby si lidé po ukončení projektu řekli: To je škoda, že už Galaxie není. Cílem DanceConnected je ukázat, jak pozitivní vliv může mít tanec na své okolí a na lidi, kteří v něm žijí.
Jak vnímáte propojení klasického činoherního oboru se současným tancem? Může to tanci prospět? Případně jak? Říkám si totiž, do jaké míry je divák Dejvického divadla skutečně versatilní vůči jiným, možná experimentálnějším uměleckým formám…
Nejsme naivní. Nikdy jsme si nemysleli, že divák Dejvického divadla hned začne pravidelně chodit na současný tanec. Zkusím to vzít ale trochu šířeji. Myslím, že je důležité si znovu definovat, co znamená úspěch. Protože pro nás už bude úspěchem i to, že si divák Dejvického divadla, který se o tanec do té doby nezajímal, uvědomí šíři nabídky Galaxie a přítomnost současného tance v něm. Budeme příchozím „stavět do cesty“ různé motivace, aby i oni sami měli chuť a zájem se na něco jít podívat, do něčeho se zapojit. Obecně se snažíme poukázat na to, že různorodost a odlišnost je obohacující, není překážkou a může pro všechny zúčastněné generovat nové příležitosti. Vzájemná koexistence je největší výzva, ale zároveň nejdůležitější poselství. Tedy, že člověk se nemusí přizpůsobovat, může zůstat tím, kým je a je to v pořádku. Jde o to se napojit a přitom neztratit sám sebe (odkaz na název knihy Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě od Erika Taberyho, o které jsme se s respondentkou bavili před začátkem rozhovoru – pozn. autora). Zkrátka nebudeme diváky do ničeho nutit, budeme se je snažit motivovat a pomáhat jim k tanci nacházet svou cestu.
Jak už jsme několikrát zmínili, Galaxie se nachází na Hájích. Z hlediska kultury je to spíše pole neorané. Jak se tedy konkrétně bude místo prolínat do vašeho programu?
Skrze site-specific projekty chceme reagovat na charakter místa. Zároveň se snažíme navazovat kontakt s místními komunitami, pro které může být současný tanec zajímavou a podnětnou zkušeností. A přínos tohoto propojení vnímáme i z pohledu našeho programu a práce zapojených umělců. Živě komunikujeme s městskou částí, která pro nás představuje vstupní bránu pro tamní kulturní život. Nabídku našich aktivit jsme již poslali i do škol, s pozváním ať už na workshopy nebo představení, která by pro ně mohla být zajímavá. Plánujeme se také zaměřit na seniory. Možností, jak obohatit zdejší kulturní prostředí, je mnoho. Chceme oslovit místní citlivě a nenásilně, abychom je zaujali a nikoli zahltili informacemi. Právě to vnímám jako jeden z aktuálních problémů podobných projektů.
Galaxie sousedí s frekventovanou pasáží, kterou denně prochází mnoho místních. Často se sami zastaví a nahlédnou dovnitř. Snažíme se s nimi mluvit, protože osobní kontakt v jejich prostředí má klíčovou roli v navazování vztahu a vzájemného porozumění.
Vy jim přinášíte umění přímo domů…
Ano, dá se to tak říct. Snažíme se dát lidem možnost volby, motivovat je, aby sami řekli: Chci tam jít.
Bylo vaším cílem nahradit prostor divadla PONEC, ze kterého poměrně velká část tanečních tvůrců minulý rok odešla?
Takhle bych to rozhodně neřekla. Cílem projektu nikdy nebylo nahradit prostor divadla PONEC, ale rozšířit možnosti uplatnění tanečních umělců, zviditelnit taneční umění, ukázat jeho pozitivní přínos v různých kontextech. Nicméně je přirozené, že jsme při tvorbě projektu mysleli na umělce, se kterými jsme dlouhodobě spolupracovali a kteří v té době hledali nové příležitosti. Většina z nich má navíc bohaté zkušenosti s prací v netradičních podmínkách, ať už s oslovováním různých komunit, adaptací díla nebo tvorbou mimo klasické divadelní prostředí. To jsou pro nás velmi cenné kvality.
Každopádně se ale otevíráme všem, nejsme ohraničeni pouze okruhem umělců, kteří odešli z PONCE.
Galaxie bude otevřená pouhý rok a půl. Česká taneční veřejnost má poměrně nepříjemné zkušenosti s dočasnými budovami, a to zejména skrze Studio Alta. Bylo pro mě překvapující, že do toho jdete. Mám pocit, že jsou lidé z podobných projektů trochu unavení. Jak na vás působí, že máte pouze přestupní stanici na rok a půl a pak budete muset opět přemýšlet nad transformací DanceConnected?
Od začátku zcela jasně a na rovinu říkáme, že se jedná o časově omezený projekt, abychom předešli podobnému zklamání. Rozdíl spočívá v tom, že u ostatních projektů dočasnost na počátku zamýšlená nebyla nebo alespoň nebyla komunikována. Galaxie je experiment, laboratoř nového modelu kulturního centra, díky kterému můžeme ověřit jeho funkčnost. A velmi důležitá je i pozornost magistrátu hl. města Prahy, že taková koexistence je možná, dokonce přínosná a úspěšná. A vrátím se na začátek – považuji za nesmírně důležité, aby v tomto typu kulturního pop-up centra tanec figuroval. A to pro mě vyvažuje jakékoliv negativní odstíny dočasnosti celého projektu.
Transformaci organizace po ukončení projektu Galaxie neplánujeme. Galaxie je jedním z projektů DanceConnected, a přestože v letech 2025 a 2026 dominuje, není naší jedinou aktivitou. Na bohatých zkušenostech z Galaxie chceme dál stavět a jsme přesvědčeni, že tento projekt bude nejen pro nás přínosem.
Markéta Perroud po absolvování Pražské taneční konzervatoře v roce 1990 pracovala jako profesionální tanečnice v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka a zároveň spolupracovala na mnoha nezávislých uměleckých projektech doma i v zahraničí. V roce 1995 byla oceněna Cenou Thálie a v roce 1997 se stala sólistkou Baletu Státní opery ve francouzském Lyonu, kde působila do roku 2010. Je držitelkou francouzského státního diplomu pedagogiky tance, v letech 2009–2010 studovala v Lyonu kulturní management.
Od 2010 spolupracovala s Tancem Praha, původně jako členka Umělecké rady, následně jako umělecká spoluředitelka festivalu TANEC PRAHA (2011–2024) a celé organizace (od 2012–2024). V období od května 2021 do září 2023 byla také uměleckou ředitelkou divadla PONEC.
Podílela se na mnohých evropských projektech jako např. Aerowaves, EDN-European Dance Development Network, Dance transit Praha.Dresden.Leipzig, Dancing Museums, Shape It, Big Pulse Dance Alliance, Dancing Museums, Dance Well a další.
Aktuálně je činná jako externí kurátorka, spolupracuje s tanečními umělci i organizacemi na rozvoji jejich mezinárodních vztahů, a od roku 2024 rozvíjí aktivity spolku DanceConnected.
Zdroj: DanceConnected
Milan Chrdle.jpg)
