Inscenace Kolopán podněcuje děti k tvořivosti. Je hravá a vtipná.
Nová rodinná performance Kolopán v interpretaci Radima Vizváryho nás přenáší do atmosféry starého Montmartru. Navozují ji jak hudba, tak i oblečení hlavní postavy – muže v hnědém sportovním obleku s brčálově zelenými doplňky, jako jsou stužky nebo vykukující tričko pod košilí.
Kolopán. Radim Vizváry. Foto: Petr Lebeda.
Protagonista působí roztomile, lehce zmateně a roztržitě. Pozval nás na návštěvu do své pracovny. Zdá se, že je vynálezce – má tu svůj pracovní stůl se spoustou rozpracovaných nápadů. Často sedává pod stolem a cosi hledá v knihách. Energii i vitamíny doplňuje čerstvou mrkví, kterou později nabízí i divákům v prvních řadách. Nejdříve ožužlanou (ta však nezaboduje), a pak raději vytáhne z jedné ze svých kapes čerstvou.
Pro upoutání pozornosti, zejména dětí, využívá různé triky grotesky a pohybového divadla. Má kouzelnou svíčku, která dokáže rozsvítit světla v sále, šišky, jež se jen tak objeví v kapse a lze si s nimi všelijak hrát. Významnou roli hraje i větev nalezená pod nohama diváků. Slouží jako hůl určující směr, kudy se vydat, a muž za ní překvapeně pobíhá po prostoru. Větev je i veslem k lodi, koněm, na kterém se projíždí, a nakonec se z dalších rekvizit narodí miminko, jež dostane šišku jako dudlík.
Jeho svět je plný snových příběhů, které se různě prolínají, překrývají. Pracuje se i s barvami světla – kdykoli něco položí na svůj výzkumnický stůl, změní se nejen barva místnosti, ale i Vizváryho způsob pohybu: jednou připomíná křeč, jindy vyskakuje do výšky. Každý předmět má vlastní pohyb i barvu. Všechno však trvá jen chvilku. Zdá se, že z bádání asi nic nebude.
To mu ale vůbec nevadí, rozptýlí ho totiž veverka, která se zničehonic objeví v jeho rukávu. Nechá se krmit oříšky, šimrat pod krkem, ale zároveň sama provokuje. Lochtá děti i svého kamaráda. Když už se zdá, že tenhle vynálezce je marný a žádný objev světu nepřinese, zrodí se v jeho hlavě nápad. Naznačuje rukou kruh a začne mezi svými „poklady“ hledat různé součástky: řídítka, ráfek, drátky… Ty nakonec roztočí na svém stole a zavěsí na něj malý přívěšek bicyklu, který se začne točit na ráfku dokola. Roztržitý vědec je náhle pryč. V šeru zůstane jen kouřová mlha.
Zmizel bez vysvětlení. Budeme si na vynález kola muset počkat? Nebo ho právě někde v hlubinách své laboratoře svařuje? A skutečně. Netrvá to dlouho a Vizváry alias Kolopán, vynálezce jízdního kola, se vrací, tentokrát v moderním cyklistickém dresu a helmě. Táhne za sebou malé červené skládací kolo. Jenže je tu problém – neví, jak se na něm jezdí. Sedá si na řídítka, lehá si pod kolo, točí se kolem něj… až mu děti za hlasitého smíchu napoví: „Musíš sednout na sedlo a šlapat!“ A Kolopán jede!
Závěrečná píseň, šitá představení na míru, shrnuje vše, co jsme během inscenace viděli. Chytlavá melodie zvedá všechny ze židlí a děti tleskají Vizvárymu, který jezdí dokola. Tento závěrečný tah je šťastným dramaturgickým záměrem. Pomáhá ujistit malé diváky, že porozuměli všemu, co se na jevišti odehrálo. Číst pantomimu takového typu totiž nemusí být pro každé dítě snadné. Podobně s tím nakládá třeba Andrej Byček v inscenaci Sídliště bláznů, v rámci které probíhá slovní reflexe s detektivem.
Kolopán je veselá rodinná inscenace, která osloví jak děti, tak dospělé – výrazným pohybovým Vizváryho talentem, popisnou mimikou, plynulou dramaturgií, hudbou i interaktivním zapojením dětského publika do děje.
Psáno z premiéry 29. května 2025 ve Švandově divadle.
Kolopán
Hraje: Radim Vizváry
Námět a režie: Hana Strejčková
Výprava: Jana Hausknechtová
Hudba: Vojtěch Bor
Light design: Karlos Šimek
Produkce: Mime Prague, z. s.
