Registrace

Radim Vizváry

Radim Vizváry (* 1979) je český mim, performer, režisér, choreograf a pedagog patřící mezi nejvýraznější a mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla. Spoluzaložil soubor Tantehorse, stojí v čele festivalu MIME FEST v Poličce a spolku Mime Prague, je držitelem Ceny Thálie za své Sólo a působí jako umělecký šéf Laterny magiky.

Vystudoval HAMU v Praze, kde získal titul Ph.D. a jako žák Borise Hybnera se věnoval výzkumu pantomimy. Kariéru zahájil během studií a od té doby se podílel na více než stovce domácích i zahraničních inscenací. Patří mezi ně i sólová díla Pejprbój (2015), Sólo (2016), VIP (2018) a Mime on the Moon (2023) či filmy Klauni (2013) a Jsem brána (2017). Jako interpret se představil téměř po celé Evropě, také v USA, Asii a Africe. Jeho tvorba propojuje pantomimu, pohybové a loutkové divadlo, prvky japonského butó a multimédií. 

Vizváry je zakladatelem a uměleckým šéfem souboru Mime Prague (2013), spoluzakladatelem Tantehorse (2007), iniciátorem mezinárodního festivalu MIME FEST v Poličce (2011) a festivalu pouličního divadla Komedianti v ulicích v Táboře (2010). Dlouhodobě jako choreograf i režisér spolupracuje s Národním divadlem, kde od roku 2021 také vede multimediální divadlo Laterna magika.

Jako pedagog působí na HAMU a vede masterclasses doma i v zahraničí. Za svou práci získal řadu ocenění, včetně Ceny Thálie (2016), polské ceny Perla (2011), výroční medaile ITI (2018) a zápisu mezi významné osobnosti Oxford Encyclopedia (2014).

Texty s tagem
celkem 53 textů
Inzerce

Krajina těla – Nezdařilá přehlídka ohebnosti a síly

Již anotace díla Krajina těla, v níž umělecký šéf Laterny magiky a zároveň autor námětu, choreograf a režisér Radim Vizváry, hovoří o „touze po oslavě života, krásy a naděje“, o „hledání metafory krajiny v těle,“ vzbuzuje obavy, zda se bude i samotná inscenace potácet mezi obecnými frázemi, klišé a tisíckrát přežvýkanými náměty o tom, že tělo je krajina a krajina tělo.

Premiéra Laterny magiky představí lidské tělo jako krajinu

Pohybově vizuální báseň vybízí diváky k zamyšlení nad lidským tělem. Není pouhou schránkou a nástrojem, ale může být i uměleckým dílem, jehož tvůrcem je příroda. Čas lidské tělo proměňuje, stejně jako krajinu a tato metafora ožije na jevišti Nové scény i díky filmu a zapojení neobvyklých uměleckých disciplín.