Jana Bohutínská vystudovala divadelní vědu a estetiku na FFUK. Jako divadelní a taneční kritička spolupracovala například s Taneční zónou nebo Divadelními novinami. Nyní působí jako koučka a novinářka s profesním zázemím v oblasti kultury, umění a podnikání. Je také spolupracovnicí Nadačního fondu pro taneční kariéru.
V předvolebním září se veřejně diskutovalo také o kultuře. Koho to minulo, může být v klidu, žádná nová témata přesahující rámec těch, o nichž se mluví před každými volbami, se neobjevila. Z mého pohledu zásadní věc, jak zajistit udržitelnost a další rozvoj všeho, co umožnil zafinancovat a nakopnout NPO, moc velkou prioritou pro volební kandidáty a kandidátky zjevně není.
Letitou bolestí ministerstva kultury je meziresortní spolupráce. Sama jsem s tímto problémem přišla do styku při své práci pro Nadační fond pro taneční kariéru, který vyjednával podporu tak zvané druhé kariéry. Právě i na meziresortní nespolupráci ministerstva kultury jednání nejednou ztroskotala.
Před pěti lety pomalu ale jistě propukala i v Evropě covidová pandemie. Postupně ukázala, jak snadné je i v demokratické středoevropské zemi (jako i v jiných zemích) zavřít z úřední moci kulturu a vzít komukoliv, kdo se jí živí, ze dne na den obživu a příjem. Původně bez kompenzací.
Závěr kontroly Národního kontrolního úřadu (NKÚ) na Ministerstvu kultury, zveřejněný na začátku července (zde), by neměl úplně zapadnout. Je to smutné čtení.
Velké ambice, nepřesvědčivá realizace. Tak bych na první dobrou shrnula interdisciplinární inscenaci 6 Degrees, uváděnou premiérově v Divadle X10.
Režisérka Adéla Laštovková Stodolová vytvořila pro Letní scénu Musea Kampa další biografické dílo – Forman.
Choreografka Věra Ondrašíková si dává s premiérami hodně načas. V roce 2015 uvedla své dílo Guide. Se značným odstupem, v roce 2021, následovala premiéra Witness.
V roce stého výročí úmrtí pražského německy píšícího židovského spisovatele Franze Kafky se Ministerstvo kultury ČR zachovalo vpravdě kafkovsky.
Miřenka Čechová a Radim Vizváry, s režijně-dramaturgickou spoluprací Petra Boháče, vrací na jeviště Paláce Akropolis inscenaci Light in the Darkness.
Antonie Svobodová si neústupně prošlapává svou vlastní uměleckou cestu, ať už jako tanečnice, nebo jako taneční pedagožka. Nikam se nezařadila.
